Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Zmrzačené čínské vozítko na Měsíci stále žije a pracuje
Vít Straka Vytisknout článek

Zmrzačené čínské vozítko na Měsíci stále žije a pracuje

Vozítko Jutu na měsíčním povrchu Autor: Xinhua
Vozítko Jutu na měsíčním povrchu
Autor: Xinhua
Mnozí to už třeba nečekali, ale čínský „Nefritový králík“ na povrchu Měsíce přežil i třetí lunární noc (kdy si zřejmě opět nesprávně zazimovaný užíval 14 dní teplot kolem -180 °C) a koncem minulého týdne se opět ozval řídícímu středisku a navázal na své předchozí operace. Byť se stále potýká s vážnými poruchami a prakticky už nemůže jezdit, Čína počítá s jeho činností nad plán.

Poté, co během svého třetího místního lunárního dne prováděl pouze pozorování z neměnné pozice, se rover Jutu 22. února uložil s příchodem místního večera do dvoutýdenní hibernace, příštího rána (pozemského času) jej následovala i mateřská přistávací sonda Čchang’e 3, od níž je rover vzdálen asi 100 metrů. Zatímco rover spal ve tmě a extrémním mrazu, čínští vědci se konečně blíže vyjádřili k povaze mechanických potíží, které vozítko prakticky zmrzačily.

Ke konci ledna došlo na palubě Jutu k selhání řídícího elektrického obvodu uvnitř jednotky, která je zodpovědná za pohyby roveru, a ta následně téměř vypověděla službu. Příčiny selhání obvodu jsou pro čínské techniky dodnes záhadou, nicméně je přičítají „komplikovanému prostředí na povrchu Měsíce“. Pod pohyby roveru si ale nesmíme představovat pouze jízdu po Měsíci, oblast působení selhavší jednotky je bohužel mnohem širší a zahrnuje třeba i manévry se stožárem s anténou a kamerou či natáčení solárních panelů. Zhoršení těchto motorických možností Jutu samozřejmě značně komplikuje jeho ukládání do hibernace před místní nocí (popis hibernačního stavu najdete v našem starším článku z února) a zvyšuje možnost, že rover v noci prostě zmrzne. Následkem je také to, že po obou uplynulých nocích na Měsíci se Jutu ozval až dva dny po Čchang’e, protože nejdříve musel ze solárních panelů doplnit energii, které v noci kvůli špatnému zazimování spotřeboval více, navíc kvůli těžkostem ohledně mechanických pohybů zřejmě nebyly solární panely nastaveny do takové polohy, aby je slunce po východu maximálně osvítilo.

Po své třetí hibernaci se Jutu ozval řídícímu středisku v pátek 14. března brzy ráno místního času v Pekingu. Jak bylo uvedeno před pár řádky, mateřská sonda Čchang’e 3 navázala spojení se Zemí již ve středu.

Fotografie přistávací sondy Čchang'e 3, kterou pořídil před odjezdem den po přistání rover Jutu Autor: Xinhua
Fotografie přistávací sondy Čchang'e 3, kterou pořídil před odjezdem den po přistání rover Jutu
Autor: Xinhua
Problémy Jutu přetrvávají a jsou podle všeho již neodstranitelné, rover zřejmě již jízdy nebude nikdy schopen. Na druhé straně vědecké přístroje Nefritového králíka fungují povětšině normálně – například panoramatická kamera, infračervené snímací senzory či geologický radar. Sama Čína oznámila, že Jutu, který právě dovršil plánovanou tříměsíční životnost, je v docela dobrém stavu a bude pracovat déle oproti plánu. Tomu se říká tuhý kořínek!

Jutu i Čchang’e 3 po probuzení obnovily své operace a pokračují ve svých vědeckých úkolech bez dalších potíží.

Když už je řeč o mateřské přistávací sondě Čchang’e 3: s ní dosud nejsou hlášeny žádné potíže (až na selhání hlavní kamery, která ovšem dle Číny byla vyrobená tak, že vydrží pouze pár týdnů) a její optický teleskop, ultrafialová kamera a zařízení pro výzkum měsíčního prachu během minulého lunárního dne (v únoru) splnily stanovené úkoly a vědcům v Číně poslaly veliké množství informací. Čchang’e 3 má v místě přistání pracovat až rok, tudíž minimálně do konce letošního roku.

Mise Čchang’e 3 učinila 15. prosince Čínu třetí zemí světa, která hladce přistála na Měsíci. Vozítko Jutu opustilo výsadkovou sondu v řádu hodin po přistání. Mise Čchang’e 1 a 2 Měsíc pouze obletěly v letech 2007 a 10.

Zdroje:




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »