Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Brněnská hvězdárna uvádí Pink Floyd’s The Dark Side of the Moon

Brněnská hvězdárna uvádí Pink Floyd’s The Dark Side of the Moon

Hvězdárna a planetárium Brno u příležitosti 50. výročí vzniku legendárního alba The Dark Side of The Moon uvede stejnojmenné představení, které vzniklo na motivy hudby Pink Floyd, za pečlivého dohledu členů této skupiny a také jejich souhlasu. 

„Nebyla to jednoduchá záležitost. Nápad na vznik tohoto představení se zrodil již před dvěma roky,“ komentuje mimořádnou událost Jiří Dušek, ředitel Hvězdárny a planetária Brno, velitel stroje na zázraky. „První planetární show oficiálně schválené legendární skupinou je třičtvrtěhodinovou vizuální básní, která vznikla u příležitosti 50. výročí vydání desky The Dark Side of the Moon. Vizuální část vytvořila společnost NSC Creative, která spolupracovala s Aubrey Powellem, kreativním ředitelem skupiny Pink Floyd, zvukový remaster má na svědomí James Guthrie a Joel Plante ze studia das boot recording. Zástupci skupiny Pink Floyd si dokonce vymínili právo souhlasu s uvedením v každém ze světových planetárií. Jeden z prvních přitom dostalo Brno.“

„Přesně si vybavuju okamžik, kdy jsme ve studiu poslouchali hotový mix a pomysleli si: panebože, my jsme stvořili něco opravdu úžasného!“ Těmito slovy popsal své pocity David Gilmour, zpěvák a kytarista britské skupiny Pink Floyd, když uslyšel jejich magnum opus – album The Dark Side of The Moon. Deska vyšla 1. března 1973 a brzy potvrdila Gilmourův první dojem.

142630.jpg

Ikonický přebal, koncept desky, geniální texty a nadčasový zvuk, to vše způsobilo, že osmé album skupiny Pink Floyd se propálilo nesmazatelným písmem nejen do historie hudby, ale i do popkultury obecně. V americkém žebříčku nejprodávanějších desek Billboard 200 se album udrželo neuvěřitelných 14 let, což je rekord, který žádná hudební deska nepřekonala a nejspíš už ani nepřekoná. I 50 let po uvedení alba a po téměř padesáti milionech prodaných kopií je deska pořád aktuální a dokáže uhranout i nejmladší generace posluchačů.

Paradoxní je, že i když „The Dark Side“ představuje „nejkosmičtější" název alba v historii skupiny, o vesmíru vůbec není. Dokonce ani v takových skladbách, jakými jsou Eclipse (zatmění) nebo The Great Gig in the Sky (velké nebeské představení), nejde o kosmická témata. Zatímco na prvních deskách skupiny se to vesmírnými motivy jen hemžilo, na „The Dark Side“ jsou ústředními tématy šílenství, peníze, pomíjivost života nebo chamtivost.

Představení Pink Floyd’s The Dark Side Of The Moon vytvořilo britské studio NSC Creative se souhlasem a pod dohledem členů skupiny Pink Floyd. Stejně jako album má deset částí – v chronologickém pořadí, pokaždé ale na jiné téma. Některé animace jsou téměř futuristické, jiné v retrostylu jako poděkování legendárnímu bandu. Pokud do brněnského planetária přijdete, nebudete litovat. Obejme vás krásný zvuk a krásný obraz, dostanete se až za hranici neopakovatelného audiovizuálního zážitku. Sami se tak přesvědčíte, že hudba na albu The Dark Side of The Moon je pro brněnské digitárium přímo stvořená... Vstupenky získáte na www.hvezdarna.cz




O autorovi

Jiří Dušek

Jiří Dušek

Jiří Dušek (* 11. srpna 1971, Sušice) je český astronom a astrofyzik, ředitel brněnské hvězdárny. V Brně žije od svých tří let. O astronomii se zajímal od dětství, což vyústilo ve studium astrofyziky na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Dlouhodobě působí na Hvězdárně a planetáriu Brno, jejímž ředitelem se stal v roce 2008. Je autorem populárně naučných programů, které jsou v planetáriu promítány veřejnosti, a také různých publikací z oblasti astronomie. Je po něm pojmenována planetka (14054) Dušek.

Štítky: Hvězdárna a planetárium Brno


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »