Když jsem před několika lety obdivoval poprvé nádherné snímky pořízené Hubbleovým teleskopem, nevycházel jsem z údivu nad krásou barevného vesmíru. Nyní na mne z monitoru do tmy svítí vítězný snímek říjnového kola soutěže „Česká astrofotografie měsíce“. Až neskutečně barevné mlhoviny obklopující hvězdu Antares, které na čip digitálního fotoaparátu zachytil Dalibor Hanžl, mne přivádějí k podobnému úžasu.
Autor: Dalibor Hanžl Přístroj: Sonnar 3.5/135mm + Canon EOS 20Da Montáž: GS 280 s pohonem Místo pozorování: Roque de los Muchachos, La Palma Datum a čas: 20. 9. 2006, 20h24m UT Postup: Fotoaparátem Canon EOS 20Da, při citlivosti 800ASA, pořízeno jedenáct 4-min snímků, složení a základní zpracování (flat-field, dark-frame) provedeno v programu IRIS, finální úprava ve Photoshopu.
Když jsem před několika lety obdivoval poprvé nádherné snímky pořízené Hubbleovým teleskopem, nevycházel jsem z údivu nad krásou barevného vesmíru. Nyní na mne z monitoru do tmy svítí vítězný snímek říjnového kola soutěže „Česká astrofotografie měsíce“. Až neskutečně barevné mlhoviny obklopující hvězdu Antares, které na čip digitálního fotoaparátu zachytil Dalibor Hanžl, mne přivádějí k podobnému úžasu.
Jak takové barvy mohou ve vesmíru vůbec vzniknout? Červený veleobr Antares, téměř 20-krát hmotnější a 700-krát větší než naše Slunce, dává vznik žlutooranžové barvě okolních mračen. Modré reflexní mlhoviny vznikají naopak rozptylem světla hvězd na mračnech prachových. A svit červeného plynného mračna, obklopující hvězdu sigma Štíra, vzniká díky vybuzení jeho atomů ultrafialovým světlem hvězdy. A do hry ještě vstupují prachová mračna, která leží mezi námi a celým komplexem a některé jeho části zastiňují za vzniku úžasných temných kanálů. Ale nejen různě barevný plyn a prach můžeme na snímku obdivovat. Roztřepaný chomáček, ležící mezi Antarovým nažloutlým mračnem a červenavě zářícím oblakem okolo sigmy Štíra, je kulová hvězdokupa M4. Ta se svou vzdáleností 7500 světelných let však leží více než 14-krát dále než 520 světelných let vzdálený Antares.
A tak můžeme poděkovat Daliboru Hanžlovi, že nám přinesl tento krásný barevný pohled do hlubin vesmíru. O to víc, že to může být i pohled poslední. Obří Antares se totiž v nejbližší době chystá zahynout v obrovské explozi. Ale kdy přesně, to se musíme nechat překvapit.
Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 28. 4. do 4. 5. 2025. Měsíc je v novu a bude dorůstat do první čtvrti, takže jej uvidíme na večerní obloze. Večer můžeme pozorovat Jupiter a Mars, ráno kromě jasné Venuše ještě slabý Saturn (bez prstence). Aktivita Slunce je střední. Sonda Lucy provedla průzkum a poslala fotografie planetky Donaldjohanson. Před 125 lety se narodil Jan Hendrik Oort, který předpověděl existenci sférického oblaku kometárních jader.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2025 obdržel snímek „Slunce očima i vodíkem“, jehož autory jsou astrofotografové Michal Šrejber a Marek Tušl
Zatmění Slunce již od pradávna vzbuzovalo v našich předcích mnohdy i divoké představy o tom, co se vlastně na obloze děje.
Asi 1,5 hodiny jenom, dost rušila vysoká oblačnost, ale nakonec to vyšlo lépe než jsem očekával, ale část snímků musela do koše.
30.4.2025 z Říčan u Prahy (50 mm / 2.8 / ISO 800 / 1 min snímek)