Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM 2007.11: 17/P Holmes

ČAM 2007.11: 17/P Holmes

Titul Česká astrofotografie měsíce za listopad 2007 obdržel snímek spektra komety 17/P Holmes pořízený Jaroslavem Jaškem z Brna.

Stalo se již tradicí, že do soutěže ČAM přicházejí krásné, oku laika i zasvěcence lahodící snímky vesmírné nádhery naší oblohy. Nejinak tomu bylo i v měsíci listopadu. Mezi všemi těmi krásnými obrázky se však náhle objevil jeden, který zaujal celou porotu. Není ani příliš barevný, dokonce na první pohled člověk nezasvěcený ani nepozná, co je na něm k vidění. Je však na naší astrofotografické scéně velmi ojedinělý. Jeho autor, pan Jaroslav Jašek z Brna, vsunul fotonům přicházejících od komety Holmes na čip fotoaparátu malou překážku – štěrbinu a mřížku vlastnoručně vyrobeného spektrografu. Na snímku pak díky tomu zachytil spektrum této komety, která nyní krášlí naši podzimní oblohu. Kromě vlastního spektra komety – difúzní horizontální pruh se jemnými spektrálními čarami – se do snímku zobrazilo i výrazné a jasné spektrum hvězdy Mirfak (alfa Persea), kterou kometa v ten čas na obloze míjela. Vertikální difúzní pruhy pak představují spektrum brněnského pouličního osvětlení. Jakou informaci nám takový snímek přináší? Každá spektrální čára prozrazuje přítomnost nějakého chemického prvku. A nejen to. Ať již tmavé absorpční, nebo jasné emisní čáry nás svým profilem, intenzitou i polohou ve spektru informují o teplotě, hustotě i rychlostech v místech, kam nemůžeme připojit žádný teploměr, hustoměr, ani žádný tachograf. Dozvídáme se tak velmi mnoho o poměrech, které panují v tak bizarním útvaru jako je kometa.

Snímek patrně nerozřeší všechny záhady kupící se kolem špinavých ledových koulí, která v době jejich největší slávy honosně nazýváme komety, avšak možná on a mnoho jemu podobných přinesou potřebné střípky do mozaiky s odpovědí, zda jsou komety opravdu zodpovědné za všechnu vodu, která je dnes na Zemi, nebo snad dokonce, zda jsou zodpovědné i za zanesení zárodků života z hlubin vesmíru na úrodnou planetu Zemi.

Rádi bychom panu Jaškovi poděkovali za velmi poučný a velmi netradiční pohled na kometu 17P/Holmes.

Autor snímku:

Jaroslav Jašek Brno - Ořešín

Technické údaje a postup:

Foceno bylo v Brně - Ořešíně v noci ze 16/17.11. 2007 přes klasický štěrbinový spektroskop s mřížkou (vlastní konstrukce varianta IV ) s rozlišením 2,2 A / pixel , mřížka reflexní 600 vrypů / mm, štěrbina reflexní 40 mikronů šířka ( výrobce ATC pan Holubec)

Fotoaparát Nikon D70 s odstraněným IRC filtrem

Teleobjektiv pro Pentax SIX 6 x 6 cm ( F=200/ 2,8) (bylo nutno zmenšit úhlový rozměr komety na minimum )

Autopointace přes TV kameru a systém řízení montáže od pana Myslivce ( posílám pro představu situace, snímek z TV kamery, která snímá štěrbinu spektroskopu) snímky sečteny a binovány v programu IRIS

Celková doba expozice díky počasí byla jenom 1 hod. 25 min. ( ideální doba by byla někde přes 2 hodiny).

Na snímku je vidět velmi výrazné podélné spektrum hvězdy alfa Persea. Je silně přeexponované takže v něm zanikají detaily některých spektrálních čar.(spektrum hvězdy nebylo hlavní součástí experimentu, mělo jen posloužit k orientaci a eventuálně ke kalibraci spektra komety.) Pod tímto spektrem se nachází široké méně výrazné spektrum samotné komety (její komy) . Díky nepříznivému počasí nebylo možno kometární spektrum zachytit výrazněji a navíc se do snímku exponovalo i světlo brněnského pouličního osvětlení odrážejícího se od spodních vrstev vlhkého vzduchu (jemný opar), které se projevilo výraznými vertikálními pruhy a tenkými čarami přes všechna již výše popsaná spektra. Spektra jsou orientována tak, že na levé straně jsou kratší vlnové délky (modrá barva spektra) a na pravé straně jsou delší vlnové délky (červená barva spektra).Spektrální čáry, které svítí jsou emisní a jejich postavení ve spektru udává jejich vlnovou délku. Naopak tmavé pruhy a čáry definují polohu a vlnovou délku tzv.. absorpčních čar.

Rozlišení spektra na originál snímku je 2,2 Angstremu / pixel. (9 mikronů).




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »