Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM 2007.11: 17/P Holmes

ČAM 2007.11: 17/P Holmes

Titul Česká astrofotografie měsíce za listopad 2007 obdržel snímek spektra komety 17/P Holmes pořízený Jaroslavem Jaškem z Brna.

Stalo se již tradicí, že do soutěže ČAM přicházejí krásné, oku laika i zasvěcence lahodící snímky vesmírné nádhery naší oblohy. Nejinak tomu bylo i v měsíci listopadu. Mezi všemi těmi krásnými obrázky se však náhle objevil jeden, který zaujal celou porotu. Není ani příliš barevný, dokonce na první pohled člověk nezasvěcený ani nepozná, co je na něm k vidění. Je však na naší astrofotografické scéně velmi ojedinělý. Jeho autor, pan Jaroslav Jašek z Brna, vsunul fotonům přicházejících od komety Holmes na čip fotoaparátu malou překážku – štěrbinu a mřížku vlastnoručně vyrobeného spektrografu. Na snímku pak díky tomu zachytil spektrum této komety, která nyní krášlí naši podzimní oblohu. Kromě vlastního spektra komety – difúzní horizontální pruh se jemnými spektrálními čarami – se do snímku zobrazilo i výrazné a jasné spektrum hvězdy Mirfak (alfa Persea), kterou kometa v ten čas na obloze míjela. Vertikální difúzní pruhy pak představují spektrum brněnského pouličního osvětlení. Jakou informaci nám takový snímek přináší? Každá spektrální čára prozrazuje přítomnost nějakého chemického prvku. A nejen to. Ať již tmavé absorpční, nebo jasné emisní čáry nás svým profilem, intenzitou i polohou ve spektru informují o teplotě, hustotě i rychlostech v místech, kam nemůžeme připojit žádný teploměr, hustoměr, ani žádný tachograf. Dozvídáme se tak velmi mnoho o poměrech, které panují v tak bizarním útvaru jako je kometa.

Snímek patrně nerozřeší všechny záhady kupící se kolem špinavých ledových koulí, která v době jejich největší slávy honosně nazýváme komety, avšak možná on a mnoho jemu podobných přinesou potřebné střípky do mozaiky s odpovědí, zda jsou komety opravdu zodpovědné za všechnu vodu, která je dnes na Zemi, nebo snad dokonce, zda jsou zodpovědné i za zanesení zárodků života z hlubin vesmíru na úrodnou planetu Zemi.

Rádi bychom panu Jaškovi poděkovali za velmi poučný a velmi netradiční pohled na kometu 17P/Holmes.

Autor snímku:

Jaroslav Jašek Brno - Ořešín

Technické údaje a postup:

Foceno bylo v Brně - Ořešíně v noci ze 16/17.11. 2007 přes klasický štěrbinový spektroskop s mřížkou (vlastní konstrukce varianta IV ) s rozlišením 2,2 A / pixel , mřížka reflexní 600 vrypů / mm, štěrbina reflexní 40 mikronů šířka ( výrobce ATC pan Holubec)

Fotoaparát Nikon D70 s odstraněným IRC filtrem

Teleobjektiv pro Pentax SIX 6 x 6 cm ( F=200/ 2,8) (bylo nutno zmenšit úhlový rozměr komety na minimum )

Autopointace přes TV kameru a systém řízení montáže od pana Myslivce ( posílám pro představu situace, snímek z TV kamery, která snímá štěrbinu spektroskopu) snímky sečteny a binovány v programu IRIS

Celková doba expozice díky počasí byla jenom 1 hod. 25 min. ( ideální doba by byla někde přes 2 hodiny).

Na snímku je vidět velmi výrazné podélné spektrum hvězdy alfa Persea. Je silně přeexponované takže v něm zanikají detaily některých spektrálních čar.(spektrum hvězdy nebylo hlavní součástí experimentu, mělo jen posloužit k orientaci a eventuálně ke kalibraci spektra komety.) Pod tímto spektrem se nachází široké méně výrazné spektrum samotné komety (její komy) . Díky nepříznivému počasí nebylo možno kometární spektrum zachytit výrazněji a navíc se do snímku exponovalo i světlo brněnského pouličního osvětlení odrážejícího se od spodních vrstev vlhkého vzduchu (jemný opar), které se projevilo výraznými vertikálními pruhy a tenkými čarami přes všechna již výše popsaná spektra. Spektra jsou orientována tak, že na levé straně jsou kratší vlnové délky (modrá barva spektra) a na pravé straně jsou delší vlnové délky (červená barva spektra).Spektrální čáry, které svítí jsou emisní a jejich postavení ve spektru udává jejich vlnovou délku. Naopak tmavé pruhy a čáry definují polohu a vlnovou délku tzv.. absorpčních čar.

Rozlišení spektra na originál snímku je 2,2 Angstremu / pixel. (9 mikronů).




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.



39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »