ČAM 2009.07 - Mlhoviny Omega a Trifid
Na obloze existují souhvězdí chudá na hezké a fotogenické objekty, ale také souhvězdí, kde již při letmé prohlídce dalekohledem narazíme hned na několik takových objektů. Mezi ně patří například souhvězdí Střelce. Na obloze se promítá do centrálních oblastí naší domovské Galaxie, bohatých na hvězdy a mlhoviny nejrůznějších tvarů a barev. Není tedy divu, že se stává častým cílem astrofotografů.
Vybral si je i vítěz červencového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce Martin Myslivec. Svůj dalekohled namířil přibližně na nebeské souřadnice RA 18 hod a DEC -23 stupňů a do zorného pole se mu vešly hned tři známé objekty. Mlhovina M20, známá též pod jménem "Trifid", M8, kterou jsme si již dávno pojmenovali "Laguna" a NGC 6559, která se musí spokojit jen s tímto číselným katalogovým označením. New General Catalogue, tedy NGC, je dílem Johna Louise Emila Dreyera, ředitele na observatoři Armagh v Irsku.
Nejsou to však jména a názvy, co nás na snímku přitahuje. Je to hlavně úžasná hra tvarů hvězdných porodnic, nacházejících se přibližně pět tisíc světelných roků od nás. Vyklubaná holátka hvězd, stará pouhé dva milióny let nalezneme například v největší z mlhovin, oblíbené "Laguně". Podle současných odhadů je v této mladičké hvězdné kupě padesát až sto takových hvězdných miminek.
Červenou mlhovinu "Laguna", svítící díky zářícímu vodíku, objevil již před rokem 1654 Giovanni Battista Hodierna, v roce 1680 ji popsal John Flamsteed a po něm mnoho dalších. 23. května ji do svého katalogu zařadil Charles Messier pod katalogovým číslem 8. Z jeho popisu vyplývá, že do tohoto objektu zahrnul jak samotnou mlhovinu, tak již zmíněnou mladou hvězdnou kupu. Ta pak v katalogu NGC získala označení NGC 6530, zatímco mlhovina samotná obdržela číslo 6523.
Menší, barevnější, symetričtější a modrou reflexní mlhovinou obklopený "Trifid" je další ukázkou úžasné vesmírné grafiky. Reflexní mlhovina svým prachem odráží světlo okolních hvězd a rozptyluje je do modrého nádechu. Tmavé absorpční mlhoviny, zakrývající části červeně zářící vodíkové mlhoviny, jí dávají typický vzhled, vedoucí až k názvu "Trifid". Pohled Hubbleovým kosmickým teleskopem ukázal v mlhovině světelný rok dlouhé pilíře, ukazující oblasti nově vznikajících hvězd.
Prachovým mostem oddělena nachází se nedaleko mlhoviny M8 i "bezejmenná" NGC 6559. I ona svítí kombinací červené barvy ionizovaného vodíku, modré barvy rozptýleného světla na prachových částečkách a temné "záře" prachových mlhovin.
Modrá barva je na tomto snímku však díky zpracování zvýrazňujícímu červenou emisi vodíku mírně potlačena a tak ji uvidíme jen v oblasti mlhoviny Trifid, kde je její výskyt největší.
Autor snímku nás zavedl do oblasti "mléčné dráhy", která ač u nás nevychází nikdy příliš vysoko nad obzor, zůstává oblíbeným cílem jak vizuálních pozorovatelů oblohy, tak astrofotografů. Děkujeme Martinu Myslivcovi za hezký vstup do úžasných fotogenických oblastí vesmíru, po staletí již přitahujících pozornost astronomů i ostatních milovníků oblohy.
Autor snímku
Ing. Martin Myslivec, 34 let
Technické údaje a postup
Optika: Borg 77ED, EDF4 super-reduktor, Astronomik CLS a H-alfa filtr
Montáž: Modifikovaná EQ6
Kamera: QHY8 barevná CCD
Pointace: TVGuider na Rubinaru 500mm f/5.6
Místo: Spálava, Bělečko
Datum: 30.6.-1.7.2008 - 11x15min. RGB, 13.6.2009 - 12x15min. H-alfa
Postup a zpracování: (ponecháváme popis autora snímku) Snímek je kombinací dat ze dvou fotografických nocí. Vloni v červnu byla nasnímána oblast v barvě. Letos, skoro po roce jsem se k ní vrátil, protože jsem chtěl udělat jeden pokus. Nasnímal jsem úplně stejnou kompozici stejným přístrojem ve spektrální čáře H-alfa a začal zkoušet různé metody zpracování, jak pomocí H-alfa snímku zvýraznit emisní mlhoviny. Chtěl jsem hlavně zkusit potlačení hvězd (přes H-alfa filtr je jich méně a jsou méně proexponované), takže jsem použil H-alfa snímek jako luminanci, a barevnou informaci převzal z předchozího barevného pokusu. Narazil jsem však na problém, že hvězdy v barevném kanálu jsou podstatně větší než hvězdy ve snímku H-alfa použitém jako luminance, takže kolem jasnějších hvězd byla ve snímku šedá kolečka. Nejlepší by samozřejmě bylo nafotografovat barvu znovu, kratšími expozicemi, aby velikost hvězd seděla se snímkem H-alfa. Což nyní kvůli počasí bohužel nešlo. Zvětšil jsem proto uměle hvězdy v H-alfa snímku tak, že jsem pro červený kanál barevného snímku nastavil práh tak, aby zmizely mlhoviny a byly vidět pouze jasné hvězdy a toto vložil do H-alfa snímku. Mlhoviny se pěkně zvýraznily, ale utrpěla pochopitelně modrá složka reflexní mlhoviny Trifid. Díky nutnému umělému zvětšení hvězd je jich tam stále dost.
Zpracování všech nasnímaných dat bylo víceméně standardní. Kalibrace pomocí bias a flatfield snímků, aplikace defectmap, debayering v MaxImDL. Registrace v Registaru a finální složení a doladění úrovní v Adobe PS.
Více o tom, včetně H-alfa snímku, je na této stránce: http://foto.astronomy.cz/M8_M20.htm.
O autorovi
Marcel Bělík
Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.
