Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM 2010.09 - NGC 869 a NGC 884

ČAM 2010.09 - NGC 869 a NGC 884

ČAM 2010.09
ČAM 2010.09
Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2010 obdržel snímek "NGC 869 a NGC 884", jehož autorem je Jan Čamek.

Schován pod přilbicí v bujné kštici bájného Persea se na obloze skví slabý obláček. Z centra města jej sice neuvidíme, ale již za vesnickými humny jej spatříme v plné kráse. Jako první tuto "mlhovinku" do hvězdného katalogu již 130 let před naším letopočtem zahrnul astronom Hipparcos. Ten, po kterém byla pojmenována astronomická družice určená k měření přesných poloh hvězd na obloze.

Jistě však nebyl první, kdo ji spatřil. O tom kdo to byl, se však můžeme pouze dohadovat. Nevíme, zda to byl člověk neandrtálský, odpočívající na vysoké skále ukryt před nočními dravci nebo snad až egyptský astronom, hledající nebeský objekt vhodný pro zaměření pyramid. Nebo někdo jiný? V každém případě však jistě neznal jeho podstatu. My dnes už víme více. Již nás nesplete mlhavý vzhled obláčku, neboť už malý dalekohled jej rozloží do dvou bohatých hromádek hvězdných světýlek tvořících dvě otevřené hvězdokupy. Moderní katalogy jim přiřadily označení NGC 869 a NGC 884, známy jsou též pod označením χ a h Persea. Nebo úplně jednoduše v hantýrce pozorovatelů oblohy "dvojitá otevřenka v Perseovi".

K jejich pozorování stačí menší dalekohled s větším zorným polem a světelností. Na obloze totiž obě hvězdokupy zabírají plochu větší než dva měsíční úplňky a každá je tvořena více jak třemi sty hvězdami.

Jejich úplnou krásu však odhalí až fotografie. Obě hvězdokupy na snímku ukáží nejen spoustu slabších hvězd, z nichž ty nejslabší dosahují až patnácté hvězdné velikosti, ale hlavně v nich barevně zazáří několik jasných oranžových hvězd, zářících jak drahokamy na prstenu z bílých perel.

Koneckonců, můžeme se přesvědčit sami. Vítězná fotografie soutěže Česká astrofotografie měsíce za září 2010 astrofotografa Jana Čamka nám tyto hvězdné sestry ukáže v plné kráse. Skrze jeho obrázek tak hledíme na hvězdy, které jejich světlo opustilo před více jak sedmi tisíci lety a od té doby se prodírá mezihvězdným prostředím naší Galaxie, aby na čipu fotoaparátu vykouzlilo tuto kaleidoskopickou krásu. Samy hvězdy jsou velmi mladé, jejich stáří dosahuje u hvězdokupy NGC 869 pěti a půl miliónů let. Hvězdy té druhé hvězdokupy s číslem 884 jsou téměř o polovinu mladší. Obě hvězdokupy jsou od sebe vzdáleny několik stovek světelných let a k našemu Slunci se každou sekundou přiblíží o dvacet kilometrů.

Na obloze je několik objektů, ke kterým se i zkušení pozorovatelé oblohy často vrací. Patří k nim i tato jasná dvojitá otevřená hvězdokupa v Perseovi. Pohled na známé seskupení hvězd uklidní roztěkanou mysl obtěžkanou každodenními starostmi. Stejně tak i pohled na stejně krásnou fotografii, třeba takovou jako nám přinesl Jan Čamek, osvěží unavené oči a třeba nás i donutí na chvíli zastavit uspěchané nohy. Autorovi za ni patří vřelý dík.

Autor snímku

Autor: Jan Čamek

Technické údaje a postup:

Datum a místo: 9. 9. 2010, Strakonicko
Technika: dalekohled Orion SPX 200/900, TV Paracorr, Nikon D200
Montáž: NEQ6, autoguiding PHD přes SW ED 80/600
Expozice: 17 x 6 minut, ISO800
Zpracování: DSS, PSP




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »