Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM 2011.08: Jupiter a Ganymed

ČAM 2011.08: Jupiter a Ganymed

ČAM 2011.08: Jupiter a Ganymed
ČAM 2011.08: Jupiter a Ganymed

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2011 obdržel snímek "Jupiter a Ganymed", jehož autorem je Jan Klečka.

Již i při náhodném pohledu na půlnoční hvězdnatou oblohu nás v těchto měsících zaujme jasná "hvězda" nad východním obzorem. Ovšem v dalekohledu nebo na vítězném snímku srpnového kola soutěže "Česká astrofotografie měsíce" zjistíme, že se nejedná o objekt vzdálený desítky či stovky světelných roků od nás. V tuto chvíli se nachází pouze 4,4 astronomické jednotky od Země a již od dávných dob jej nazýváme Jupiter.

Tato největší planeta Sluneční soustavy, která by snadno pohltila 1321 Zemí, vyvolávala vždy zájem. Lidstvo k Jupiteru obracelo zpočátku pouze svůj zrak, později mířidla kvadrantů a sextantů a nakonec i skleněné oči dalekohledů. Kdo si bludného pohybu planety po nebi povšiml poprvé se asi nedozvíme, předpokládáme však, že lidstvo upoutala již alespoň 4000 let př. n. l. První písemný záznam o jejím sledování pochází patrně z roku 364 př. n. l., kdy čínský astronom Gan De pozoroval pouhým okem nejen planetu samotnou, ale údajně i některý z jejích měsíců, patrně Ganymeda.

A právě Ganymed je kromě oblačností pokrytého Jupitera hlavním tématem snímku Jana Klečky. O objev 4 nejjasnějších oběžnic Jupitera, představujících ve skutečnosti jen nepatrnou část z jeho 63 zatím objevených satelitů, se zasloužil v roce 1610 Galileo Galilei. Ten 7. ledna 1610 obrátil svůj dalekohled na planetu, která se v té době nacházela přibližně v opozici a byla po Měsíci nejjasnějším objektem noční oblohy. Jeho pozornost zaujaly tři hvězdičky v rovině rovníku Jupitera. Jaké bylo jeho překvapení, když během následujícího týdne hvězdičky vlivem vlastního pohybu planety tuto nejen neopustily, ale přibyla k nim ještě čtvrtá. Okolo 15. ledna měl již ve své hlavě jasno, nejedná se o hvězdy, ale o měsíce, obíhající tuto planetu. Na počest svého mecenáše, toskánského velkovévody Cosima de Medici, je nazval "hvězdami medicejskými". Svůj objev pak popsal ve své slavné knize Sidereus Nuncius, tedy Hvězdný posel. Ta vyšla v polovině března 1610 v Benátkách. Současně používaná jména Io, Europa, Ganymed a Callisto pocházejí od německého astronoma Simona Mariuse. Ten v roce 1614 v knize Mundus Jovialis popisoval své pozorování měsíců již na konci roku 1609, tedy těsně před Galileem. To se stalo předmětem jejich sporu, protože však Galileo publikoval svůj objev dříve, zůstalo prvenství objevu jemu.

Objev Jupiterových měsíců však měl mnohem dalekosáhlejší důsledky, než jen malicherný spor o prvenství. Podpořil Koperníkův heliocentrický systém, pomohl vývoji Keplerových zákonů a umožnil první měření rychlosti světla. A v 17. století využívali námořníci pozorování poloh měsíců k určení přesné zeměpisné délky.

Ani k jednomu z těchto účelů se pozorování Jupiterových měsíců již nevyužívá. Ani autor vítězného snímku soutěže ČAM, pořádané Českou astronomickou společností, jistě nechtěl měřit rychlost světla ani zeměpisnou délku. Svým obrázkem však přinesl krásný pohled na obří plynnou planetu a její měsíc Ganymed, vrhající temný stín kontrastující s oválnou Rudou skvrnou. Kdo ví, zda se při pohledu na malou oběžnici velké planety nedíváme do kolébky dalšího života ve Sluneční soustavě. V každém případě Janu Klečkovi za jeho snímek děkujeme.

Autor snímku

Jan Klečka, 39 let

Technické údaje a postup:

Datum: 21. 8. 2011, 4h
Místo: Havlíčkův Brod
Objekt: Jupiter a Ganymedes
Přístroj: Skywatcher Newton 254/1200, Fotoaparát: Canon EOS450Dm
Postup: Snímáno programem BackyardEOS
Zpracování: Složeno 1000 snímků v programu Registax




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.



18. vesmírný týden 2026

18. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 27. 4. do 3. 5. 2026. Měsíc bude v úplňku. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce se zvýšila. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) prošla zorným polem koronografů a zjasnila asi na 1 mag. V Polsku se díky českým astronomům podařilo nalézt železný meteorit z pádu výrazného bolidu 17. 4. Raketa New Glenn společnosti Blue Origin potřetí startovala a stejný první stupeň podruhé přistál, ale náklad nebyl dopraven. K ISS se přibližně po měsíci vydal další nákladní Progress. V roce 1006 byla v souhvězdí Vlka spatřena jasná supernova.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M 94

Messier 94 – Galaxia Mačacie oko Messier 94, známa aj ako NGC 4736, je špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 16 miliónov svetelných rokov a patrí medzi výrazné galaxie severnej jarnej oblohy. Objavil ju francúzsky astronóm Pierre Méchain v roku 1781 a krátko nato ju Charles Messier zaradil do svojho známeho katalógu. M94 je na prvý pohľad nápadná mimoriadne jasnou centrálnou oblasťou. Tá je obklopená vnútorným prstencom, v ktorom prebieha intenzívna tvorba nových hviezd. Na astrofotografii sa tieto aktívne oblasti prejavujú ako jemné červenkasté štruktúry, teda oblasti ionizovaného vodíka, kde mladé horúce hviezdy ožarujú okolitý plyn. Zaujímavá je aj slabšia vonkajšia oblasť galaxie. Staršie popisy ju často označovali ako vonkajší prstenec, no modernejšie pozorovania ukázali, že ide skôr o zložitejšiu štruktúru vonkajších špirálových ramien a aktívneho disku. Práve táto nenápadná, rozptýlená časť galaxie je na fotografii náročnejšia na zachytenie, pretože má veľmi nízku plošnú jasnosť a ľahko zaniká v pozadí oblohy. Jadro M94 je klasifikované ako LINER, teda oblasť s nízko ionizovanými emisnými čiarami. V centre galaxie sa nachádza aj supermasívna čierna diera s hmotnosťou približne 16 miliónov hmotností Slnka. M94 je preto zaujímavá nielen svojím vzhľadom, ale aj dynamikou centrálnej oblasti. Táto galaxia je výborným príkladom objektu, ktorý na prvý pohľad pôsobí pomerne jednoducho – ako jasné galaktické jadro obklopené hladkým diskom. Pri hlbšom pohľade sa však ukáže zložitejšia stavba: vnútorný hviezdotvorný prstenec, slabé vonkajšie ramená, jemný galaktický disk a množstvo vzdialených galaxií v pozadí. Práve tieto detaily robia z M94 veľmi zaujímavý cieľ pre astrofotografiu. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 150x180sec. R, 138x180sec. G, 138x180sec. B, 389x120sec. L, 98x600sec Halpha, 160x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 25.2. až 18.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »