Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM 2011.08: Jupiter a Ganymed

ČAM 2011.08: Jupiter a Ganymed

ČAM 2011.08: Jupiter a Ganymed
ČAM 2011.08: Jupiter a Ganymed

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2011 obdržel snímek "Jupiter a Ganymed", jehož autorem je Jan Klečka.

Již i při náhodném pohledu na půlnoční hvězdnatou oblohu nás v těchto měsících zaujme jasná "hvězda" nad východním obzorem. Ovšem v dalekohledu nebo na vítězném snímku srpnového kola soutěže "Česká astrofotografie měsíce" zjistíme, že se nejedná o objekt vzdálený desítky či stovky světelných roků od nás. V tuto chvíli se nachází pouze 4,4 astronomické jednotky od Země a již od dávných dob jej nazýváme Jupiter.

Tato největší planeta Sluneční soustavy, která by snadno pohltila 1321 Zemí, vyvolávala vždy zájem. Lidstvo k Jupiteru obracelo zpočátku pouze svůj zrak, později mířidla kvadrantů a sextantů a nakonec i skleněné oči dalekohledů. Kdo si bludného pohybu planety po nebi povšiml poprvé se asi nedozvíme, předpokládáme však, že lidstvo upoutala již alespoň 4000 let př. n. l. První písemný záznam o jejím sledování pochází patrně z roku 364 př. n. l., kdy čínský astronom Gan De pozoroval pouhým okem nejen planetu samotnou, ale údajně i některý z jejích měsíců, patrně Ganymeda.

A právě Ganymed je kromě oblačností pokrytého Jupitera hlavním tématem snímku Jana Klečky. O objev 4 nejjasnějších oběžnic Jupitera, představujících ve skutečnosti jen nepatrnou část z jeho 63 zatím objevených satelitů, se zasloužil v roce 1610 Galileo Galilei. Ten 7. ledna 1610 obrátil svůj dalekohled na planetu, která se v té době nacházela přibližně v opozici a byla po Měsíci nejjasnějším objektem noční oblohy. Jeho pozornost zaujaly tři hvězdičky v rovině rovníku Jupitera. Jaké bylo jeho překvapení, když během následujícího týdne hvězdičky vlivem vlastního pohybu planety tuto nejen neopustily, ale přibyla k nim ještě čtvrtá. Okolo 15. ledna měl již ve své hlavě jasno, nejedná se o hvězdy, ale o měsíce, obíhající tuto planetu. Na počest svého mecenáše, toskánského velkovévody Cosima de Medici, je nazval "hvězdami medicejskými". Svůj objev pak popsal ve své slavné knize Sidereus Nuncius, tedy Hvězdný posel. Ta vyšla v polovině března 1610 v Benátkách. Současně používaná jména Io, Europa, Ganymed a Callisto pocházejí od německého astronoma Simona Mariuse. Ten v roce 1614 v knize Mundus Jovialis popisoval své pozorování měsíců již na konci roku 1609, tedy těsně před Galileem. To se stalo předmětem jejich sporu, protože však Galileo publikoval svůj objev dříve, zůstalo prvenství objevu jemu.

Objev Jupiterových měsíců však měl mnohem dalekosáhlejší důsledky, než jen malicherný spor o prvenství. Podpořil Koperníkův heliocentrický systém, pomohl vývoji Keplerových zákonů a umožnil první měření rychlosti světla. A v 17. století využívali námořníci pozorování poloh měsíců k určení přesné zeměpisné délky.

Ani k jednomu z těchto účelů se pozorování Jupiterových měsíců již nevyužívá. Ani autor vítězného snímku soutěže ČAM, pořádané Českou astronomickou společností, jistě nechtěl měřit rychlost světla ani zeměpisnou délku. Svým obrázkem však přinesl krásný pohled na obří plynnou planetu a její měsíc Ganymed, vrhající temný stín kontrastující s oválnou Rudou skvrnou. Kdo ví, zda se při pohledu na malou oběžnici velké planety nedíváme do kolébky dalšího života ve Sluneční soustavě. V každém případě Janu Klečkovi za jeho snímek děkujeme.

Autor snímku

Jan Klečka, 39 let

Technické údaje a postup:

Datum: 21. 8. 2011, 4h
Místo: Havlíčkův Brod
Objekt: Jupiter a Ganymedes
Přístroj: Skywatcher Newton 254/1200, Fotoaparát: Canon EOS450Dm
Postup: Snímáno programem BackyardEOS
Zpracování: Složeno 1000 snímků v programu Registax




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.



22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »