Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM duben 2008: M51

ČAM duben 2008: M51

m51_08_bar_icon.png
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2008 obdržel snímek nazvaný Galaxie M 51 Zdenka Bardona z Rasošek.

13. října 1773 ji při hledání komet objevil Charles Messier, pozoroval ji William Herschel i jeho syn John, skrze svého "Leviathana", dalekohled o průměru kovového zrcadla 183 cm a ohnisku 16 metrů ji kreslil Lord Rosse a v březnu 2008 ji vyfotografoval český astrofotograf Zdenek Bardon. A nejen že ji vyfotografoval, ale též zaslal do soutěže Česká astrofotografie měsíce“. Snímek natolik zaujal porotu, že mu v silné konkurenci ostatních soutěžících přidělila titul „Astrofotograf měsíce duben 2008“.

Vírová galaxie M 51, neboť je to právě ona, kterou na svém obrázku za šest a tři čtvrtě hodiny autor zachytil, patří skutečně k těm nejnádhernějším útvarům na obloze. Její spirální strukturu popsal v roce 1851 poprvé právě Lord Rosse, její podvojnost, v NGC katalogu označovanou jako 5194 a 5195 zpozoroval krátce po Messierově objevu jeho kolega Pierre Méchanin.

Ve skutečnosti se jedná o dvě interagující galaxie, nacházející se v malé galaktické kupě, vzdálené od nás asi 30 až 40 miliónů světelných let. Za krásný tvar své spirály, jak jej můžeme na snímku obdivovat, vděčí mohutnější a jasnější galaxie NGC 5194 právě kolizi s menší a slabší galaxií NGC 5195. Ta naopak vyjde ze vzájemného setkání dosti pochroumaná a deformovaná, navíc z ní kanibalská kamarádka vysává ohromné množství mezihvězdného plynu. I ten můžeme na obrázku vidět v podobě spirálovitého závoje halícího menší ničenou galaxii a přetékající nenasytně do té větší. Kromě výrazných změn tvaru má srážka a s ní související pohyby hmoty v obou galaxiích za následek překotnou tvorbu nových masivních hvězd, stejně jako neobvykle velké množství neutronových hvězd a černých děr. Podobně jsou postižena i obě galaktická jádra, svítící září plynu o velmi vysoké teplotě.

Obě galaxie nejsou však to jediné, co můžeme na vítězném snímku obdivovat. Díky tomu, že leží ve vysokých galaktických šířkách, na samé hranici souhvězdí Honících psů, nezakrývá nám pohled do hlubin vesmíru prakticky žádný prach a plyn z té naší, domovské Galaxie. My tak můžeme kromě krasavice M 51 na snímku napočítat i desítky vzdálených hvězdných ostrovů, z nichž některé leží stovky miliónů světelných let daleko.

Na závěr bychom Zdenku Bardonovi chtěli poděkovat za krásný pohled nejen na nádhernou „Vírovou mlhovinu“, ale i za ten pohled do naší vzdálené minulosti. Kdo ví, zda podobný snímek neinspiroval vědce k nasměrování Hubbleova teleskopu na jeho hloubkové a ultra-hloubkové pole, kde hledí též jako nyní my do hlubin vzdáleného vesmíru.

Autor snímku

Zdenek Bardon (47)
WWW: www.bardon.cz

Technické údaje a postup

Objekt: spirální galaxie M 51
Dalekohled: FSQ-106ED f 3,6 Takahashi
Montáž: G-11 Losmandy
Kamera: ST-2000XM + filtry Astrodon LRGB a Ha CS 4,5nm
Pointace: ST-7XM + 76Ex
Místo: Rasošky
Expozice v průběhu těchto nocí: 28., 29. a 30. 3. 2008
Čas expozice – součet: 6 hodin a 45 minut
Zpracování: MaxIm DL - subexpozice a základní opravné snímky vč. skládání. Photoshop CE - křivky, úrovně a ořez snímku.
Použitá metoda: fotografováno přes filtry LRGB. Do červeného kanálu přičteny snímky přes filtr H alfa.

Tisková zpráva ve formátu MS Word.




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.



28. vesmírný týden 2026

28. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 6. 7. do 12. 7. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti a 11. 7. bude poblíž hvězdokupy Plejády. Večer je nízko na západě Venuše a potká se s Regulem. Ráno je vidět Saturn se slabým Neptunem a velmi nízko už i Mars a Uran. Aktivita Slunce zůstává poměrně vysoká, i když velké skvrny již zapadají, protože další zajímavá aktivní oblast vylézá. Kolem planetky Torifune proletěla úspěšně japonská sonda Hayabusa, mezitím u jiné planetky Kamoʻoalewa kotví čínská Tianwen 2, ale o její misi zatím Čína mlčí. Do kosmu se chystá česká čistě studentská družice KOSTKA. Před 15 lety se na oběžnou dráhu vydal poslední raketoplán (Atlantis k ISS).

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Postupka komety R3 PANSTARRS v Orionu

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2026 obdržel snímek Jakuba Kuřáka a Martina Maška „Kometa R3 PANSTARRS v Orionu“ „Uprostřed léta, kolem sedmnáctého dne měsíce července, se na nebi znenadání zrodila hvězda nesmírné velikosti a nádhery. Žádný z tehdy žijících lidí nikdy nespatřil nic, co

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

10P/Tempel 2

10P/Tempel 2 – návrat známej periodickej kométy V závere noci z 20. na 21. júna 2026, už nad ránom, som ako poslednú z trojice komét zachytil 10P/Tempel 2. Na snímke sa nachádza v blízkosti stredu záberu ako kompaktný zelenkastý difúzny obláčik s jasnejšou centrálnou kondenzáciou. Výrazný chvost tu nedominuje; viditeľná je skôr jemná koma, ktorá sa nenápadne rozplýva v bohatom hviezdnom poli. 10P/Tempel 2 patrí medzi krátkoperiodické kométy Jupiterovej rodiny. Nejde teda o jednorazového návštevníka z veľmi vzdialených oblastí Slnečnej sústavy, ale o teleso, ktoré sa k Slnku pravidelne vracia približne raz za 5,36 roka. Objavil ju 4. júla 1873 nemecký astronóm Ernst Wilhelm Leberecht Tempel. Rok 2026 je pre túto kométu veľmi priaznivým návratom. V čase snímania sa už postupne zjasňovala a približovala sa k perihéliu, ktorým má prejsť 2. augusta 2026 vo vzdialenosti približne 1,42 AU od Slnka. Najbližšie k Zemi sa dostane krátko nato, 3. augusta 2026, približne na 0,41 AU. V okolí 21. júna sa jej jasnosť odhadovala približne na 10. magnitúdu, takže išlo skôr o objekt pre fotografiu alebo väčší ďalekohľad než pre vizuálne pozorovanie malým prístrojom. Na rozdiel od dramatických komét s dlhými chvostmi pôsobí 10P/Tempel 2 na tejto fotografii pokojne a nenápadne. Práve to však dobre vystihuje jej povahu – pravidelne sa vracajúceho kometárneho telesa, ktoré pri každom priblížení k Slnku znova ožíva sublimáciou ľadu a uvoľňovaním prachu. Táto snímka uzatvára moju kometárnu trojicu z jednej júnovej noci: od slabších objektov v hustých hviezdnych poliach až po známu periodickú kométu, ktorá sa v roku 2026 vracia za veľmi priaznivých geometrických podmienok. Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 12x90sec. R, 12x90sec. G, 10x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 21.6.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »