Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM listopad 2008: mlhovina Kalifornie

ČAM listopad 2008: mlhovina Kalifornie

california_med_harrgb.jpg
Titul Česká astrofotografie měsíce za listopad 2008 obdržel snímek "NGC 1499 - mlhovina Kalifornie", jehož autorem je Jan Hovad z Červeného Kostelce.

Vítězný snímek soutěže Česká astrofotografie měsíce za listopad 2008, jehož autorem je Jan Hovad, nese název "NGC 1499 - mlhovina Kalifornie". Jistě by si však zasloužil ještě drobný podtitulek: "… kam se můžeme podívat z balkónu rodinného domu". Ten si totiž autor snímku vybral jako stanoviště svého fotografického přístroje, jímž neúnavně prozkoumává krásná místa noční oblohy.

Tentokrát skleněné oko jeho dalekohledu zamířilo k hvězdě Menchib v souhvězdí Persea. Na hvězdě samotné by snad nebylo nic příliš zajímavého nebylo. Na městské obloze ji očima ani neuvidíme a spatříme ji až z míst poněkud temnějších. Přesto na ni autor snímku zamířil svůj dalekohled. A není sám. Tato horká, modře zářící stálice je totiž hojně využívána jako pointační hvězda při fotografování červené emisní mlhoviny Kalifornie. A nejen to. Hvězda pravděpodobně může i za to, že toto kosmické mračno vůbec vidíme. Jeho červená záře totiž pochází od rekombinace elektronů, jež byly vybuzeny právě energetickým zářením této hvězdy.

Mlhovina byla objevena a popsána americkým astronomem Edwardem Barnardem v letech 1884-5. Právě včas, aby mohla být zařazena do nově vznikajícího Dreyerova katalogu NGC, tedy "Nového generálního katalogu" zahrnujícího několik tisíc mlhovin, galaxií a hvězdokup. Nachází se v galaktickém spirálním rameni Oriona, v tom samém, ve kterém se bychom našli i naše Slunce spolu se Zemí a všemi planetami a dalšími tělesy. Je od nás ovšem vzdálena asi 1500 světelných let a její délka činí zhruba 100 světelných let. Na obloze zabírá plochu 145´x 40´, tedy více než 5 krát větší než Měsíc.

V oblastech s extrémně temnou oblohou ji sice můžeme zahlédnout pouhýma očima, při pozorování dalekohledem nám pomůže H-beta filtr. Její krása však vynikne až na fotografii, kde se objeví nejen její podoba s americkým státem Kalifornie, ale zejména zazáří v ohnivém kontrastu s modrou hvězdou Menchib. Jiným pro změnu připomíná hlavu draka s temným okem prachové mlhoviny. Ovšem vztah hvězdy a mlhoviny je ještě složitější, než by se na první pohled mohlo zdát. Hvězda Menchib patří do mladé hvězdné asociace OB2, která sama pravděpodobně vznikla z obrovského mezihvězdného mračna, jehož součástí je i samotná NGC 1499. Celá asociace, do níž patří i další jasná hvězda souhvězdí Persea - bílý veleobr Zeta Per, se rozpíná rychlostí 12 km /s. Na obloze tato asociace zabírá několik čtverečních stupňů a obsahuje několik tisíc extrémně jasných a svítivých hvězd. O hvězdě Menchib se předpokládá, že je jednou z nejžhavějších v této asociaci, Zeta Per je naopak extrémně jasná. Je přibližně 6000 krát svítivější než naše Slunce a na obloze září jako hvězda 2 magnitudy. Na vítězný snímek se ovšem již nevešla, neboť leží o 4 stupně jižněji.

Jan Hovad nám svým snímkem přiblížil další krásný objekt, který je ozdobou noční oblohy. Rádi bychom za tento krásný snímek jeho autorovi poděkovali, neboť potěšil nejen porotu, ale jistě potěší i ostatní. A přejeme mnoho dalších jasných nocí a mnoho dalších podobně krásných snímků.




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »