Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM říjen 2008: Pohled do živého srdce galaxie M 31

ČAM říjen 2008: Pohled do živého srdce galaxie M 31

icon
icon
Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2008 obdržel snímek "Pohled do živého srdce galaxie M 31" pořízený Kamilem Hornochem, Peterem Kušnirákem a Pavlem Cagašem.

Kdesi daleko ve vesmíru, astronomicky však téměř "za humny", ve vzdálenosti necelých tří miliónů světelných let leží očima slabě viditelný mlhavý obláček obří galaxie M 31. Známe ji též prostě jako galaxii v Andromedě, nebo již archaicky mlhovinu v Andromedě. To ještě z dob, kdy se nevědělo, že tato a jiné "mlhoviny" nejsou mlhovinami, ale hvězdnými ostrovy s miliardami hvězd spolu s plynnými i prachovými mračny.

Dnes se ještě tato galaxie ztrácí v jiskření stovek hvězd na nebeské báni, avšak za necelé 4 miliardy let se nám pohled na nebe úplně změní. Galaxie v Andromedě se k nám přibližuje rychlostí 200 km/s a tak se naši vzdálení potomci místo na nám známou oblohu budou dívat na rozervané cáry mezihvězdného plynu, nově vznikající masivní hvězdy a vybuchující supernovy vzájemně se prostupujících galaktických obrů.

To si však bude lidstvo muset ještě nějakou dobu počkat, ale my se nyní můžeme díky autorskému kolektivu Kamila Hornocha, Petera Kušniráka a Pavla Cagaše podívat na malou ukázku. Tito autoři zaslali do soutěže Česká astrofotografie měsíce snímek "Pohled do živého srdce galaxie M 31", s možným podtitulem "9 nov v M 31". Na prvním snímku kompozice vidíme neupravený pohled do jádra tohoto obřího hvězdného ostrova s temnými i emisními mlhovinami, hvězdami a hvězdokupami, pořízený profesionálním šedesáti pěti centimetrovým zrcadlovým dalekohledem ondřejovské observatoře Astronomického ústavu Akademie věd České republiky. Sice zde nenajdeme žádnou supernovu z popisovaného katastrofického scénáře budoucnosti, zato na druhém, numericky upraveném snímku nalezneme celkem 9 nov, vybuchnuvších od března do srpna tohoto roku.

Tento unikátní obrázek nám však ukazuje ještě jednu zajímavou věc. Vědecké snímky nebývají vždy na pohled krásné, barevné a oku lahodící. Naopak, často jsou pouze černobílé, navíc snímány přes různé filtry a tedy ukazující oblohu v poněkud "nepravých" barvách. Jindy zachycují pouze malý a zdánlivě nezajímavý výřez jinak velmi atraktivní oblasti nebe. Většinou jsou však nabity informacemi, již snímací technikou předpřipravenými ke zpracování.

Tak je to i s tímto snímkem. Ten byl složen z celkem 81 individuálních obrázků pořízených během 3 nocí za účelem fotometrického zpracování. Právě proto byl použit červený filtr, vymezující přesně definovanou část zachyceného světla, které nakonec dopadne na čip kamery. Tím je zajištěna srovnatelnost takto získaných jasností nov nejen s vlastními předchozími i následnými měřeními, ale je tak možno jejich jas srovnávat s daty pořízenými kdekoliv na světě. Tak přináší tento obrázek další střípek do rozsáhlé mozaiky našeho vědění o vesmíru a hlavně o stále ještě trochu tajemném světě vybuchujících hvězd. O světě studovaném již před více než dvěma tisíci lety Hiparchem, později Keplerem a Tychonem Brahe a později i mnoha dalšími. V poslední době se k nim připojují i mladí čeští astronomové. A nejen to. Se svými unikátními úlovky se i prostřednictvím České astrofotografie měsíce podělí i s ostatními zájemci o dění na obloze. A za to jim patří naše poděkování.

Autor snímku

Autoři snímku: Kamil Hornoch (35 let), Peter Kušnirák (34 let) a Pavel Cagaš (42 let)

Technické údaje a postup

Pozorovací místo: Observatoř Astronomického ústavu AV ČR, v. v. i. v Ondřejově
Datum, čas, expozice: 3./4., 6./7. a 18./19. srpna 2008, 81 dílčích 90-s snímků přes fotometrický R-filtr
Optika a montáž: Dalekohled o průměru primárního zrcadla 65 cm se světelností F/3.6 a komakorektor Paracorr, který prodlužuje ohniskovou vzdálenost zrcadla na efektivních 267.7cm
Fotoaparát: CCD kamera G2CCD-3200 osazená čipem Kodak KAF-3200ME class 1

Zpracování:
Celkem bylo pořízeno 81 dílčích 90-s snímků přes fotometrický R-filtr a výsledný snímek vznikl jako medián z dílčích snímků. Tím byly odstraněny tzv. "kosmiky". Dále byl "narovnán" gradient jasu pozadí galaxie M 31 pomocí mediánového filtru s velikostí boxu 15x15 pixelů.

Výsledná kompozice sestává z nijak neupraveného originálního snímku zobrazeného v logaritmické škále jasu (horní snímek) a ze snímku, na kterém byl "narovnán" gradient jasu pozadí galaxie.

Je označeno 9 nov, které vybuchly v centrální části galaxie M 31 a byly v dosahu použitého přístroje (nova se nachází vždy na průsečíku dvou vzájemně kolmých čar).

Snímky v jednotlivých nocích byly pořízeny za účelem fotometrie (měření jasnosti) nov, proto byl při snímání použit filtr.
Jasnost zachycených nov se pohybovala v rozsahu 18.4 až 20.1 mag v R oboru. Novy vybuchly v období od března do srpna tohoto roku a všechny jsou zachyceny ve fázi poklesu jasnosti, přičemž 3 z nich prodělaly jedno či více sekundárních zjasnění.

V tomto ohledu se jedná o naprosto unikátní snímek, kdy je zachyceno 9 nov v jedné galaxii na jediném snímku. Kromě nov jsou dobře patrné rovněž jednotlivé hvězdy, skupinky hvězd či kulové hvězdokupy patřící do M 31. Na objekty z galaxie M 31 se promítají hvězdy z naší Galaxie (některé jasné hvězdy na snímku). Tmavé oblasti jsou tvořeny prachovými mračny nacházejícími se ve spirálních ramenech M 31.

Zpracování proběhlo v programech Aphot (konstrukce masterdarkframu a masterflatfieldu, odečtení masterdarkframu a korekce masterflatfieldem) a v programu SIMS (registrace dílčích snímků, medián z dílčích snímků a odečtení mediánového filtru). V grafickém editoru byly novy označeny dvojicemi vzájemně kolmých čar. Snímek nebyl nijak následně upravován. Sever je nahoře, západ vpravo. Měřítko je 1.05"/pixel. Pořízení výjimečně ostrého snímku bylo umožněno kvalitním seeingem a snímáním v době blízko kulminace M 31 nad obzorem. Syrové snímky byly pořízeny K. Hornochem (první dvě noci) a P. Kušnirákem (třetí noc). Zpracování snímků provedl K. Hornoch, výslednou kompozici originálního snímku a snímku s odečteným gradientem jasu pozadí provedl P. Cagaš v programu Photoshop.




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.



36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »