Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM Únor 2013: M 45

ČAM Únor 2013: M 45

ČAM 2013.02: M 45 Autor: Zdeněk Bardon
ČAM 2013.02: M 45
Autor: Zdeněk Bardon
Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2013 obdržel snímek „M 45“, jehož autorem je Zdeněk Bardon.

Jsou jedním z nejznámějších objektů noční oblohy. Jako „Kuřátka“ je znaly naše babičky i dědové, neznámé však nebyly ani Mayům, Aztékům či Siouxům. Zmínil se o nich i Homér ve své Iliadě a Odysei. Poznámku o nich najdeme i v Bibli, dokonce hned třikrát. Byly významné pro určování zemědělských cyklů a důležité byly i pro Babyloňany, kteří je využívali ve své chronologii.

Na oblohu je umístili Řekové. Krásné průvodkyně bohyně Artemis byly, jistě ke své spokojenosti, obletovány muži, ovšem neodbytnost Orióna byla až tak nesnesitelná, že se daly na panický a nekončící útěk. Tu se jich zželeli bohové a v podobě holubic je schovali na oblohu, kde vytvořily výrazné hvězdné seskupení. Ovšem úplně první zmínka, o které víme, je datována do období doby bronzové, nějakých 1600 let před naším letopočtem. Jsou spolu se Sluncem a Měsícem zobrazeny na bronzovém disku, který nalezli v roce 1999 dva hledači pokladů 60 kilometrů od Lipska. To všechno jsou Plejády.

Poněkud méně romantičtí jsou astrofyzikové, kteří díky pozemským i kosmickým teleskopům nahlížejí do tajemství téměř tří tisíc hvězd, které tuto otevřenou hvězdokupu tvoří. Ty se nacházejí v oblasti s průměrem přibližně 13 světelných let. Vzdáleny 400 světelných let se právě prodírají obrovským prachovým mračnem. O jeho existenci víme zejména díky rozptylu světla hvězd kupy na drobounkých částicích, což způsobuje namodralý nádech viditelné reflexní mlhoviny.

Stáří hvězdokupy bylo odhadnuto na 100 miliónů roků. Tento údaj zpochybnil dříve uvažovanou myšlenku, že prach obklopující hvězdy byl součástí původní kolébky všech těchto hvězd – obří pracho-plynné mlhoviny.

Nejjasnější hvězdou je vícenásobný hvězdný obr Alcyone, který svítí téměř jako 800 našich Sluncí. Pouhým okem můžeme z této hvězdokupy spatřit 7 až 10 hvězd, v závislosti na ostrosti našeho zraku a pozorovacích podmínkách. Na ověření této skutečnosti však již nemáme, alespoň z astronomického hlediska, mnoho času. Vzhledem k tomu, že Plejády představují otevřenou hvězdokupu, předpokládáme, že během asi 250 miliónů let se toto seskupení úplně rozpadne na hvězdy, které si již vůbec nebudou pamatovat na svůj společný původ. A astrofotografové přijdou o svůj klenot ještě dříve. Již za několik tisíc let Plejády opustí prachovou mlhovinu a přijdou tak o svůj namodralý prachový závoj, který zdobí ty nejkrásnější snímky oblohy.

Jedním z takových snímků je i ten, který do soutěže Česká astrofotografie měsíce, pořádané Českou astronomickou společností, zaslal amatérský astronom Zdeněk Bardon. Jeho snímky nejsou astronomické obci neznámé a známým se nyní stal i jeho poslední namodralý hvězdný úlovek. Za celou porotu ČAM i za celou astrofotografickou a astronomickou obec mu jistě můžeme za tento srdce, ducha i oko těšící snímek poděkovat. A hlavně, rádi bychom mu popřáli mnoho dalších jasných nocí, které nám budou příslibem nových a nových obrázků krásného vesmíru nad našimi hlavami.

Autor snímku

Zdeněk Bardon

Technické údaje a postup:

Název: M 45
Místo: Rasošky
Datum: 7. 2. 2013 (data ze dvou nocí)
Optika: 10"ASA f3,6
Stativ: EM200Takahashi
Sensor: STL11
Zpracování: Data expozic vč. filtrů: 52 x Lum á 120sec, 38 x Red, 38 x Green, 45 x Blue, Kalibrace - Bias, Dark, Flat. Složeno v MaxIm DL, křivky, úrovně a text v PS6.
Popis: Klasický snímek na zimní obloze pořízený ve značně obtížných podmínkách světelného znečištění kvůli velkému městu na jižním obzoru.




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: M45, ČAM


19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »