Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM za červen 2022: Kočičí oko

ČAM za červen 2022: Kočičí oko

NGC6543 (PK 096+29.1) Kočičí oko - Cat's Eye
Autor: Roman Hujer

Titul Česká astrofotografie měsíce za červen 2022 získal snímek „NGC6543 (PK 096+29.1) Kočičí oko - Cat's Eye“, jehož autorem je Roman Hujer. Astronomie je poetická věda. Objektům na obloze, které nesou většinou místo názvu písmenné a číselné kódy označující pořadové číslo v tom kterém astronomickém katalogu, astronomové často dávají také příjemnější jména a označení. Tak objektu, který se stal cílem fotoaparátu astrofotografa Romana Hujera, dali jméno „Kočičí oko“. A vskutku. Plynná oblaka v něm vytvořila naprosto nečekané tvary. Dokonce tak nečekané, že se současná věda neshoduje na přesném procesu jejich vzniku. A to i přesto, že mlhovina představuje jednu z nejlépe probádaných takzvaných „planetárních“ mlhovin.

Skoro by se chtělo říci: „ … jak název naznačuje ….“, ale ne, nenaznačuje nic. Dokonce tak trochu „škodí“. Planetární mlhoviny nemají s planetami vůbec nic společného. To si je pouze anglický astronom William Herschel v 80. letech 18. století pro jejich podobný vzhled v dalekohledu takto pojmenoval. A už jim to zůstalo.

Ostatně i tuto mlhovinu právě William Herchel 15. února roku 1786 objevil a získala tak pozici 6543 v katalogu NGC. Zajímavé je, že i když se jedná o významný objekt v dosahu přístrojů tvůrce slavného Messierova katalogu, tedy Charlese Messiera, ten jej během svých pozorování nikdy nezaznamenal.

NGC 6543 je velmi dobře prostudovaná mlhovina s vizuální jasností 8 mag. Její vnitřní jasná část má úhlový průměr 20“, rozsáhlé plynné halo, které ji obklopuje a které bylo vyvrženo mateřskou hvězdou během vývojové fáze tzv. rudého obra dosahuje téměř 390“. Centrální hvězda mlhoviny má teplotu přibližně 80 000 oC a svítí jako 10 000 Sluncí. Co se průměru týká, dosahuje pouze 0,65 průměru Slunce. Tempem přibližně 20 biliónů tun za sekundu ztrácí svou hmotu takzvaným „hvězdným větrem“ s rychlostí 1 900 km za sekundu.

Mlhovina „Kočičí oko“ je známá svými úžasnými strukturami plynných obálek, oblouků a vzorů. Zatímco ty vzdálenější jsou poměrně snadno vysvětlitelné odvrháváním hmoty z „umírající“ centrální hvězdy, vznik těch nejúžasnějších vnitřních struktur způsobuje nabité diskuze vědeckého světa. Jedna z představ přikládá jejich vznik binárnímu hvězdnému systému centrální hvězdy. Ten ovšem není zatím potvrzen. Výpočty ukazují, že centrální hvězda nyní váží trochu více než hmotnost našeho Slunce, matematicko-fyzikální modely přinášejí její počáteční hmotnost asi 5 Sluncí.

Dlouhodobým problémem výzkumu planetárních mlhovin je určení jejich vzdáleností. Tyto metody jsou založeny na mnoha faktorech, z nichž některé představují spíše předpoklady a naše představy. Dlouhodobá pozorování tohoto objektu Hubbleovým teleskopem však přinesla poměrně přesnou představu o její skutečné vzdálenosti 3 600 světelných let.

Snímek této mlhoviny zaslal její autor Roman Hujer do soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost. A tak nejen za porotu, ale jistě i za celou astronomickou i laickou komunitu můžeme autorovi poblahopřát k úspěšnému snímku a popřát mnoho podobných krásných pohledů do nebe.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Alšovice, Karlov - Horní Maxov, Shuhrov

Datum pořízení: 04.05.2022

Optika: Celestron EdgeHD 9.25" f/7, HD reducer 0.7x

Montáž: EQ6 Pro - OnStep DIY modifikace

Snímač: ZWO ASI2600MM Pro

Popis:

Plantární mlhovina NGC6543 (PK 096+29.1) známá též jako Kočičí oko - Cat's Eye, v dolní části snímku též vzdálená spirální galaxie NGC6552 (Barred Spiral Galaxy).
Objekt byl focen v průběhu několika květnových nocí na různých místech v okolí Jablonce nad Nisou.

4. 5. Alšovice
- 15x300sec Ha 7nm 2" Optolong
- 15x300sec Oiii 6.5nm 2" Optolong
7. 5. Alšovice
- 55x300sec Oiii 6.5nm 2" Optolong
8. 5. Karlov - Horní Maxov
- 60x300sec Ha 7nm 2" Optolong
9. 5. Skuhrov
- 55x300sec Ha 7nm 2" Optolong
11. 5. Skuhrov
- 58x300sec Oiii 6.5nm 2" Optolong
13. 5. Skuhrov
-80x60sec R 2" Optolong
-80x60sec G 2" Optolong
-80x60sec B 2" Optolong
-300x10sec L-Pro 2" Optolong

Celkový čistý čas integrace je 24h 20'

Snímek v plném rozlišení na https://www.astrobin.com/0fn2ac/

 

Zpracování:

v PixInsight a v ZonerX

 




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: Kočičí oko, ČAM


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »