Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM za červenec 2024: Okolí hvězdy WR134 v Labuti

ČAM za červenec 2024: Okolí hvězdy WR134 v Labuti


Autor: Václav Kubeš Okolí hvězdy WR134 v Labuti

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2024 obdržel snímek „Okolí hvězdy WR 134 v Labuti“, jehož autorem je Václav Kubeš. V červencovém kole soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, jsme se opět podívali na letní oblohu. Dalekohled astrofotografa Václava Kubeše se zaměřil do hustých oblastí Mléčné dráhy v souhvězdí Labutě, a to do oblasti, která je zajímavá nejen fotograficky a esteticky, ale též z vědeckého hlediska. Zejména pak z historie poznávání hvězd v pozdních fázích svého „životního“ vývoje. Autor zachytil plyny a prachem zaplněnou oblast okolí hvězd WR 134, 135 a 137.

 

Samotná hvězda WR 134 patří mezi poměrně vzácné horké hvězdy v pozdním stádiu vývoje. Dle silných emisních dusíkových čar ji řadíme mezi takzvané hvězdy dusíkového typu. Patří mezi tři „podezřelé“ hvězdy v Labuti (WR 134, 135 a 137), pozorované v roce 1867, které vykazovaly intenzivní emisní čáry místo obvyklého kontinua a čar absorpčních a staly se prvními představiteli hvězd Wolf - Rayetova typu.

WR 134 je navíc klasifikována jako zákrytová proměnná hvězda typu Algol s označením V1769 Cygni. Její proměnnost však není úplně periodická. Jasnost kolísá v hodinových až denních intervalech. Zdá se, že se zde projevuje kombinace efektu zákrytu průvodcem a rotační modulace změn jasnosti. Navíc hvězda vyzařuje neobvyklé a zatím nepříliš objasněné emise tvrdého a měkkého záření X.

WR 134 leží ve vzdálenosti asi 6 000 světelných let od Slunce uvnitř hvězdné asociace OB3 v Labuti, spolu s hvězdou WR 135 ve vodíkové slupce, která byla vymetena z mezihvězdného prostředí v době, kdy jedna nebo dokonce obě hvězdy byly na hlavní posloupnosti svého hvězdného vývoje. Tato bublina má průměr asi 40 parseků a obsahuje vodík o hmotnosti přes 1800 hmotností Slunce. Dosud ani není objasněno, která z těchto dvou hvězd je zodpovědná za vytvoření této bubliny.

Plocha celého snímku na obloze pokrývá oblast více než 12 úplňků Měsíce, samotná centrální oblast rámovaná modrými „záclonami“ zabírá oblast o něco menší než úplněk. Modravá barva je způsobena zářením ionizovaného kyslíku O-III v materiálu odvátém hvězdným větrem z Wolf-Rayetovy hvězdy WR 134. Ta je zachycena jako nejjasnější hvězda ve středu modré obálky. Tato hvězda spaluje velkou rychlostí své palivo a díky silnému hvězdnému větru odhazuje své vnější obálky, které se srážejí s okolním materiálem a vytvářejí takovéto úžasné tvary a barvy. Konec života těchto hvězd je ještě dramatičtější, neboť jej končí výbuchem supernovy. Ty pak obohacují mezihvězdný materiál o těžké prvky, které se jednak stávají materiálem obsaženým v dalších generacích hvězd, jednak jsou samozřejmě i stavebním materiálem veškerého života na Zemi, včetně samotné naší planety. Rázové vlny, které tyto výbuchy produkují, bývají mnohdy i spouštěčem vzniku nových hvězd stlačováním pracho-plynových mezihvězdných mračen.

Autor snímku Václav Kubeš nás tentokrát pozval do hlubin vesmíru „běžnému“ pozorovateli skrytých. Ovšem jak jsme viděli, ani astronomové zaměření na tuto oblast hvězdné fyziky si mnohdy neví rady s děním, které se nad jejich hlavami odehrává. Popřejme tedy astronomům úspěchy ve výzkumu a astrofotografovi Václavu Kubešovi mnoho dalších podobně zajímavých snímků tajů hvězdného nebe. A za snímek samozřejmě snad za všechny milovníky tajemna a krásna děkujeme.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Strakonice

Datum pořízení: 20.12.2023

Optika: TS130/910

Montáž: Sky Watcher EQ-R

Snímač: ZWO ASI 294MM

Popis:

Snímáno od 28.6. do 10.7.24 ze Strakonic po 4 noci
 

 

Zpracování:

Pixinsight

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tiskové zprávy České astronomické společnosti
[2] Česká astrofotografie měsíce - vítězné snímky



O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: ČAM


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »