Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM za duben 2025: Simeis 147

ČAM za duben 2025: Simeis 147

Simeis 147
Autor: Pavel Pech

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu nelichotivým, v 60. letech minulého století. Ačkoliv některé filmy z produkce nízkonákladových filmových studií dosáhly jisté obliby, obecně zůstalo hodnocení většiny z nich nevalné.

 

Ovšem historie jména „Spaghetti nebula“ se začala psát přibližně o 10 let dříve. V roce 1952 objevil astronom Grigory Shajn se svým týmem na Krymské astrofyzikální observatoři pomocí Schmidtovy komory a úzkopásmového H-alfa filtru slabý objekt. Tento objev byl součástí průzkumu provedeného mezi lety 1945 a 1955 s využitím ukořistěného německého vybavení, neboť observatoř byla během druhé světové války prakticky zničena. Použitá komora měla zorné pole 175'. Za objevem se skrývala mlhovina, jež dostala označení Simeis 147. Nalezneme ji též pod jmény SNR G180.0-01.7 či Sharpless 2-240. Tedy jako „Supernova remnant (SRN)“ což značí „Zbytek po supernově“. Za označení Sharpless pak vděčí uvedení v katalogu emisních HII mlhovin, který sestavil astronom Stewart Sharpless. A jméno Simeis 147 pochází ze seznamu galaktických emisních mlhovin vydaného Krymskou observatoří v 50. letech 20. století. G. A. Šajn a V. F. Gaze jej publikovali v ukrajinském „Bulletinu Krymské astrofyzikální observatoře“. Nu a nakonec podle svého tvaru získala familiární označení „Spaghetti nebula“.

Ovšem historie mlhoviny je ještě mnohem starší. Její stáří se odhaduje na 40 tisíc let. Tehdy explodovala ve vzdálenosti přibližně 3 tisíce světelných let od nás supernova. Původní hvězda, o které toho ovšem mnoho nevíme, nám uvnitř mlhoviny zanechala rychle rotující neutronovou hvězdu, známou jako pulsar PSR J0538+2817 se silnou rádiovou emisí. Tedy alespoň tak astronomové předpokládají.

Mlhovinu v současné době nalezneme na rozhraní souhvězdí Vozky a Býka. Na obloze zabírá plochu téměř 6 úplňků, což ve skutečnosti představuje 150 světelných let. Přestože celková jasnost mlhoviny dosahuje 6,5 magnitudy a mohli bychom ji tedy na první pohled považovat za jasný objekt, právě díky velké ploše, kterou na obloze zabírá, se ovšem jedná naopak o objekt velmi slabý, navíc zářící hlavně v červeném světle.

Pulsar PSR J0538+2817 se nachází v souhvězdí Býka a byl objeven v roce 1996. Mezi astronomy vzbudil zájem zejména díky skutečnosti, že by mohl být fyzicky spojen s naší mlhovinou. Počáteční odhady jeho stáří se na základě fyzikálních parametrů a rotace odhadovaly až na 618 tisíc světelných let, studium jeho vlastních pohybů vedlo k jeho redukci na 30 až 40 tisíc let. Zdá se, že pulsar zpočátku rotoval relativně pomalu, jednou za 139 milisekund. Tato hodnota se postupně zvětšovala až na současných 143 milisekund. Že se jedná pravděpodobně o skutečný pozůstatek supernovy, jež zrodila tuto mlhovinu, svědčí i jeho poloha uvnitř rozpínajících se kruhovitých radiových struktur. Nalézá se přibližně 40´ od centra mlhoviny.

V prvním odstavci našeho povídání jsme se dotkli poněkud nelichotivé reputace filmové produkce „Spaghetti western“. Opačným případem je příběh vítězné fotografie soutěže Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 a mlhoviny Simeis 147, neboli „Spaghetti nebula“. Autor fotografie získal úžasný snímek tohoto velmi nesnadno pozorovatelného nebeského objektu po celých 7 hodinách samotného pořizování snímků a po jistě ještě delší době jejich zpracování. Přinesl nám tak pohled do hlubin našeho vesmíru a my bychom mu chtěli nejen za porotu a za Českou astronomickou společnost jakožto garanta soutěže, ale jistě i za celou astronomickou obec poděkovat a pogratulovat k nádhernému snímku. 

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Číhaná, Czech Republic

Datum pořízení: 04.03.2025 20:20

Optika: WO RedCat 51, F/5 @ 250mm

Montáž: ZWO AM5N

Snímač: MII C3-61000, Astronomik MaxFR 6nm Ha

Popis:

42x10min Ha (7 hodin celkem, behem dvou noci, 2.3. a 4.3. po 3.5 hodinach dat). 4.3. uz celkem svitil na obloze Mesic.

 

Zpracování:

PixInsight - test odebrani hvezd, zpracovani pouze mlhoviny a navraceni hvezd do snimku.

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tiskové zprávy České astronomické společnosti
[2] Česká astrofotografie měsíce - vítězné snímky



O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: ČAM


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »