Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM za duben 2025: Simeis 147

ČAM za duben 2025: Simeis 147

Simeis 147
Autor: Pavel Pech

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu nelichotivým, v 60. letech minulého století. Ačkoliv některé filmy z produkce nízkonákladových filmových studií dosáhly jisté obliby, obecně zůstalo hodnocení většiny z nich nevalné.

 

Ovšem historie jména „Spaghetti nebula“ se začala psát přibližně o 10 let dříve. V roce 1952 objevil astronom Grigory Shajn se svým týmem na Krymské astrofyzikální observatoři pomocí Schmidtovy komory a úzkopásmového H-alfa filtru slabý objekt. Tento objev byl součástí průzkumu provedeného mezi lety 1945 a 1955 s využitím ukořistěného německého vybavení, neboť observatoř byla během druhé světové války prakticky zničena. Použitá komora měla zorné pole 175'. Za objevem se skrývala mlhovina, jež dostala označení Simeis 147. Nalezneme ji též pod jmény SNR G180.0-01.7 či Sharpless 2-240. Tedy jako „Supernova remnant (SRN)“ což značí „Zbytek po supernově“. Za označení Sharpless pak vděčí uvedení v katalogu emisních HII mlhovin, který sestavil astronom Stewart Sharpless. A jméno Simeis 147 pochází ze seznamu galaktických emisních mlhovin vydaného Krymskou observatoří v 50. letech 20. století. G. A. Šajn a V. F. Gaze jej publikovali v ukrajinském „Bulletinu Krymské astrofyzikální observatoře“. Nu a nakonec podle svého tvaru získala familiární označení „Spaghetti nebula“.

Ovšem historie mlhoviny je ještě mnohem starší. Její stáří se odhaduje na 40 tisíc let. Tehdy explodovala ve vzdálenosti přibližně 3 tisíce světelných let od nás supernova. Původní hvězda, o které toho ovšem mnoho nevíme, nám uvnitř mlhoviny zanechala rychle rotující neutronovou hvězdu, známou jako pulsar PSR J0538+2817 se silnou rádiovou emisí. Tedy alespoň tak astronomové předpokládají.

Mlhovinu v současné době nalezneme na rozhraní souhvězdí Vozky a Býka. Na obloze zabírá plochu téměř 6 úplňků, což ve skutečnosti představuje 150 světelných let. Přestože celková jasnost mlhoviny dosahuje 6,5 magnitudy a mohli bychom ji tedy na první pohled považovat za jasný objekt, právě díky velké ploše, kterou na obloze zabírá, se ovšem jedná naopak o objekt velmi slabý, navíc zářící hlavně v červeném světle.

Pulsar PSR J0538+2817 se nachází v souhvězdí Býka a byl objeven v roce 1996. Mezi astronomy vzbudil zájem zejména díky skutečnosti, že by mohl být fyzicky spojen s naší mlhovinou. Počáteční odhady jeho stáří se na základě fyzikálních parametrů a rotace odhadovaly až na 618 tisíc světelných let, studium jeho vlastních pohybů vedlo k jeho redukci na 30 až 40 tisíc let. Zdá se, že pulsar zpočátku rotoval relativně pomalu, jednou za 139 milisekund. Tato hodnota se postupně zvětšovala až na současných 143 milisekund. Že se jedná pravděpodobně o skutečný pozůstatek supernovy, jež zrodila tuto mlhovinu, svědčí i jeho poloha uvnitř rozpínajících se kruhovitých radiových struktur. Nalézá se přibližně 40´ od centra mlhoviny.

V prvním odstavci našeho povídání jsme se dotkli poněkud nelichotivé reputace filmové produkce „Spaghetti western“. Opačným případem je příběh vítězné fotografie soutěže Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 a mlhoviny Simeis 147, neboli „Spaghetti nebula“. Autor fotografie získal úžasný snímek tohoto velmi nesnadno pozorovatelného nebeského objektu po celých 7 hodinách samotného pořizování snímků a po jistě ještě delší době jejich zpracování. Přinesl nám tak pohled do hlubin našeho vesmíru a my bychom mu chtěli nejen za porotu a za Českou astronomickou společnost jakožto garanta soutěže, ale jistě i za celou astronomickou obec poděkovat a pogratulovat k nádhernému snímku. 

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Číhaná, Czech Republic

Datum pořízení: 04.03.2025 20:20

Optika: WO RedCat 51, F/5 @ 250mm

Montáž: ZWO AM5N

Snímač: MII C3-61000, Astronomik MaxFR 6nm Ha

Popis:

42x10min Ha (7 hodin celkem, behem dvou noci, 2.3. a 4.3. po 3.5 hodinach dat). 4.3. uz celkem svitil na obloze Mesic.

 

Zpracování:

PixInsight - test odebrani hvezd, zpracovani pouze mlhoviny a navraceni hvezd do snimku.

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tiskové zprávy České astronomické společnosti
[2] Česká astrofotografie měsíce - vítězné snímky



O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: ČAM


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »