Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM za leden 2019: Vzdálený vesmír v souhvězdí Kefea

ČAM za leden 2019: Vzdálený vesmír v souhvězdí Kefea

Vzdálený vesmír v souhvězdí Kefea
Autor: Evžen Brunner

Titul Česká astrofotografie měsíce za leden 2019 obdržel snímek „Vzdálený vesmír v souhvězdí Kefea“, jehož autorem je Evžen Brunner Vítězný snímek měsíce ledna 2019 soutěže Česká astrofotografie měsíce, která probíhá pod patronací České astronomické společnosti, je snímek astrofotografa Evžena Brunnera s poněkud širokým názvem „Vzdálený vesmír v souhvězdí Kefea“. Název je však v případě této fotografie velmi přiléhavý. Vždyť nás provází od hvězd a mlhovin naší Galaxie, ležících téměř „za humny“ až opravdu do hlubin vesmíru, do vzdáleností desítek miliónů světelných let.

 

Zůstaňme zatím v těch vesmírných hlubinách. Nažloutlý spirálovitý útvar v levé části snímku, nedaleko dvou namodralých hvězd, je vzdálen 20 miliónů světelných let. Jedná se o spirální galaxii NGC 6946, na kterou se díváme krásně shora, takže můžeme spatřit nádherně vyvinutá galaktická ramena plná hvězd a mezihvězdného prachu a plynu. I na tomto snímku můžeme odlišit systém starých nažloutlých hvězd v oblasti jejího středu a systém mladých modrých hvězdokup v načervenalých hvězdotvorných oblastech v místech, která jsou od středu galaxie vzdálenější. Galaxie je velmi pozorovatelsky zajímavá, neboť od začátku 20. století zde bylo pozorováno 9 výbuchů supernov. Galaxii objevil 9. září 1798 astronom William Herschel.

Na opačné straně snímku, tedy té pravé, nalezneme různobarevnou dvojici obrovských mlhovin. Červená mlhovina Sh2-129, známá jako Letící netopýr a mnohem slabší modravá OU4, která je známá pod názvem Oliheň. Tu vyfotografoval sice již v roce 2007 francouzský amatérský astronom Nicolas Outters, ovšem surové snímky zpracoval až v roce 2009. Na nich však nalezl „cosi mlhavého“, něco, co nebylo zatím v žádném katalogu. Po korespondenci s profesionálními astronomy a důkladném prověření byl v roce 2011 ověřen objev nové planetární mlhoviny. Podle posledních výzkumů se zdá, že mlhovina je skutečně, stejně jak je vidět na snímku, uvnitř mlhoviny Letící netopýr, která je tvořená červeně zářícím vodíkem. To podporuje hypotézu, že mlhovina Oliheň je tvořena hmotou opouštějící trojnásobnou soustavu žhavých hmotných hvězd, které vidíme ve středu této mlhoviny. Pokud je tato úvaha správná, tak se celý systém nachází ve vzdálenosti 2300 světelných let a samotná OU4 má na délku přibližně 50 světelných let.

Střed snímku protíná několik světelných let dlouhý „Mořský koník“. Tato temná, několik světelných let dlouhá temná mlhovina, je viditelná vlastně díky bohatému hvězdnému pozadí, které zakrývá. Je součástí molekulárního mračna nacházejícího se v severní části souhvězdí Kefeus. Její pojmenování pochází od Edwarda Emersona Barnarda z jeho katalogu 182 tmavých mračen na obloze. Tato má označení Barnard 150. Celé mračno se nachází přibližně 1200 světelných let od nás.

Zdaleka ne posledním objektem na snímku je otevřená hvězdokupa NGC 6939. Nalezneme ji nedaleko již popisované galaxie NGC 6946 a jejím objevitelem je opět William Herschel, který ji pozoroval téhož dne, tedy 9. září 1798. Od Země je vzdálena 5870 světelných let a pyšní se celkovou jasností 7,8 magnitudy. Ovšem její dvě nejjasnější hvězdy dosahují jasnosti pouze 10. magnitudy, ostatní jsou ještě slabší a dosahují maximálně 12 mag. Zmíněný William Herschel ji pozoroval dalekohledem o průměru zrcadla 475 mm, v malém triedru ji spatříme sice také, pouze však jako světlou skvrnku. Na rozložení na jednotlivé hvězdy musíme použít dalekohled s průměrem alespoň 10 cm. Jedná se o velmi starou otevřenou hvězdokupu. Její věk se odhaduje na 1 až 1,3 miliardy roků.

Na závěr bychom chtěli nejen za porotu soutěže, ale jistě i za Českou astronomickou společnost a další krásy milovné astronomy i ne-astronomy Evženu Brunnerovi za snímek poděkovat a popřát mu mnoho podobných úspěchů.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Tři Studně

Datum pořízení: 17.08.2018

Optika: Canon FD 300/2.8

Montáž: Vixen GP

Snímač: ASI 071 MC (RGB), Atik 460 (Ha, OIII)

Popis:

Snímek zachycuje téměř všechny typy objektů vzdáleného vesmíru:
vodíkovou emisní mlhovinu Sh2-129 vzdálenou 2300 sv. let, velmi slabou planetární mlhovinu Ou4 (Squid - Oliheň), otevřenou hvězdokupu NGC6939, temnou mlhovinu B150 (Seahorse -Mořský koník) a konečně galaxii NGC6946 (Fireworks-Ohňostroj) vzdálenou cca 22 mil. sv. let. Snímek je mozaika dvou polí - celkem asi 9 hodin RGB, 6,5 hodiny Ha, přes 9h OIII. Exponováno v srpnu a září 2018.

 

Zpracování:

Kalibrace, složení a veškeré zpracováni v PixInsight. Ou4 je opravdu neskutečně slabá - exponoval jsem ji v binningu 2x2 a přesto jsem musel použít poměrně drastické zpracování...

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tiskové zprávy České astronomické společnosti
[2] Česká astrofotografie měsíce - vítězné snímky



O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: ČAM


45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »