Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM za leden 2020: B150 - Mořský koník

ČAM za leden 2020: B150 - Mořský koník

B150 - Mořský koník
Autor: Evžen Brunner

Titul Česká astrofotografie měsíce za leden 2020 obdržel snímek „Mořský koník“, jehož autorem je Evžen Brunner „Mořský koník“…. kde bychom jej asi měli hledat? Samozřejmě náš první pohled nejspíš zamíří opravdu kamsi do mořských hlubin. A při troše štěstí jej tam uvidíme. Spatřit však našeho „Mořského koníka“ vyžaduje spíše než štěstí velké množství úsilí. Není totiž téměř vidět. Je tmavý, je daleko a je na obloze.  

A právě takové úsilí dovedlo vítěze lednového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce Evžena Brunnera k úžasnému pohledu daleko do hlubin vesmíru. Mlhovinu B 150, tedy mlhovinu „Mořský koník“, vidíme hlavně díky tomu, že zastiňuje svit hvězd, které leží ve větší vzdálenosti ve stejném směru při pohledu od Země. Mlhovina na obloze zabírá na délku asi 1o, poskládali bychom na ni tedy na obloze dva Měsíce v úplňku. Je tvořena převážně prachovými částicemi, které jsou součástí obrovského molekulárního mračna v Mléčné dráze, vzdáleného asi 1200 světelných let. Ale ani uvnitř takového tmavého mračna není žádný klid. Při dlouhých expozicích v infračerveném pásmu zde astronomové zaregistrovali vznikající hvězdy o nízkých hmotnostech.

Samotná mlhovina se skládá z několika částí, které dostaly svá jednotlivá označení, tedy L1082 A, B a C a IRAS 20503+6006 a IRAS 20520+6003. I když se to zdá komplikované, jedná se pouze o katalogová označení. L (nebo též LDN) znamená katalog temných mlhovin (Catalogue of Dark Nebulae) od B. T. Lyndse. Označení IRAS vzniklo ze jména infračerveného astronomického satelitu a označují se jím mimo jiné například slabé infračervené bodové zdroje, zde uvnitř tmavých mlhovin.

Samotná mlhovina „Mořský koník“ má ještě další označení. Již zmíněné B 150 představuje 150. pozici v katalogu amerického astronoma Edward Emersona Barnarda. Tento průkopník fotografického průzkumu vesmíru společně s Maxem Wolfem objasnil, že tmavé oblasti na snímcích představují právě mračna mezihvězdného plynu a prachu, které zakrývají vzdálené hvězdy v pozadí. Tato mračna začal katalogizovat a tento seznam poprvé publikoval v roce 1919 v časopise Astrophysical Journal pod názvem „On the Dark Markings of the Sky with a Catalogue of 182 such Objects“. Další označení pak mlhovina získala v katalogu GF (Catalog of globular filaments astronomů Schneidera a Elmegreena z roku 1979), a to CF9.

Snímek „Mořský koník“ nás přenesl do tajemného světa hlubin naší Galaxie, do světa nepředstavitelných rozměrů, hmotností a rychlostí. Do světa, kde stále vznikají nové hvězdy, formují se mlhoviny a hvězdný vítr či různé rázové vlny tvarují hmotu do nepředstavitelných tvarů. Myslím, že nejen za porotu ČAM, ale i za garanta soutěže Českou astronomickou společnost a za ostatní milovníky tajemna můžeme Evženu Brunnerovi poblahopřát ke krásnému snímku a popřát mu mnoho jasných nocí.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Tři Studně (u N. Města na Mor.)

Datum pořízení: 24.10.2019 21:00

Optika: TS 102/700, APM-Riccardi 0,75x, F/5.14 @ 525mm

Montáž: AZ-EQ5

Snímač: ATIK460, Baader LRGB

Popis:

12x4min. R, G, B, 70x4 min. L. Exponováno po tři večery, než vyšly z m0ho pohledu zajímavější objekty. Ty říjnové noci jsou krásně dlouhé!

 

Zpracování:

PixInsight

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tiskové zprávy České astronomické společnosti
[2] Česká astrofotografie měsíce - vítězné snímky



O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: ČAM


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »