Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM za listopad 2024: Kométa Tschuchinshan-ATLAS nad Spišským hradom

ČAM za listopad 2024: Kométa Tschuchinshan-ATLAS nad Spišským hradom

Kométa Tschuchinshan-ATLAS nad Spišským hradom
Autor: Róbert Barsa

Titul Česká astrofotografie měsíce za listopad 2024 obdržel snímek „Kométa Tschuchinshan-ATLAS nad Spišským hradom“, jehož autorem je slovenský astrofotograf Róbert Barsa. Listopadové kolo soutěže „Česká astrofotografie měsíce“ vyhrál opět snímek komety Tschuchinshan-ATLAS. Ostatně, byla to po několika letech zase jasná kometa, která obohatila naší, zejména večerní oblohu. A vzhledem k  poměrně krátké době její pozorovatelnosti se stala častým objektem našich astrofotografů. Na lov této komety, tentokrát se promítající nad slavný Spišský hrad, se vypravil i autor vítězné listopadové fotografie Róbert Barsa.  

Historie pozorování komet je ostatně fascinujícím příběhem, který propojuje starověkou mytologii, vědecký pokrok a moderní technologie. Komety byly po tisíciletí předmětem lidského zájmu a interpretací, historicky často i jako znamení nebo předzvěst významných událostí.

První písemné záznamy o kometách pocházejí ze starověké Číny, kde byly systematicky zaznamenávány v kronikách již kolem roku 1000 př. n. l. Podobné záznamy pocházejí i z Babylonu a starověkého Řecka. Řekové považovali komety za ohnivé "hvězdy s vlasem" a spojovali je s bohy či katastrofami. Aristoteles věřil, že komety jsou atmosférickými jevy.

Ve středověku byly komety často vnímány jako předzvěst válek, hladomorů nebo smrti panovníků. Například kometa Halleyova, pozorovaná v roce 1066, byla spojována s bitvou u Hastingsu.

S rozvojem astronomie v období renesance začaly být komety studovány vědecky. Tycho Brahe v 16. století prokázal, že komety se nacházejí daleko za Měsícem, čímž vyvrátil Aristotelův názor na jejich atmosférickou povahu. Johannes Kepler se domníval, že komety se pohybují přímočaře vesmírem. Na druhou stranu slavný Galileo Galilei se o komety zajímal mnohem méně.

Zásadní průlom studia komet přišel v roce 1705, kdy Edmond Halley využil Newtonovy zákony k předpovědi návratu komety, která dnes nese jeho jméno. Halleyova kometa se opravdu vrátila „téměř“ ve vypočteném čase v roce 1758.

V 19. století se objevily nové metody pozorování díky vývoji teleskopů a spektroskopie. Astronomové začali studovat složení kometárních jader a jejich plynné ohony. Zásadní objevy zahrnují potvrzení, že komety obsahují vodní led, prach a organické sloučeniny.

Ve 20. století se vědecké poznání komet výrazně rozšířilo díky kosmickým sondám. Dnes jsou komety intenzivně sledovány jak amatérskými, tak profesionálními astronomy. Robotické teleskopy a vesmírné observatoře, jako je Hubbleův teleskop či sluneční sonda SOHO, pravidelně objevují nové. A například mise ESA Comet Interceptor plánuje další výzkum komet.

Komety nejen poskytují informace o vzniku Sluneční soustavy, ale také inspirují další hledání odpovědí na otázky o původu vody a života na Zemi.

Róbert Barsa zachytil kometu Tschuchinshan-ATLAS nad siluetou úžasné zříceniny úžasného Spišského hradu. Jeho historie sahá až do 12. století, pomineme-li osídlení v době mladšího paleolitu. Tedy do doby, kdy se o kometách nevědělo téměř nic. Nepočítáme-li tedy jejich význam astrologický.

Na závěr bychom rádi pogratulovali astrofotografovi Róbertu Barsovi nejen k úspěchu v listopadovém kole této soutěže, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, ale i ke krásné pozemsko astronomické kompozici spojující dávnou minulost se současností a vlastně i malým nekonečnem, Kometa se k nám totiž (asi) již nikdy nevrátí.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Spišské Podhradie

Datum pořízení: 27.10.2024

Optika: Sigma ART 40mm f/1.4

Montáž: Skywatcher StarAdventurer

Snímač: Canon 6Da

Popis:

Po tom, čo Mesiac v splne konečne "odišiel" z večernej oblohy, nemohol som si nechať ujsť poslednú príležitosť odfotiť kométu s týmto symbolom a pamiatkou východného Slovenska - Spišským hradom. Je to druhý najväčší hrad v strednej Európe a jeden z najväčších hradov v Európe zapísaný aj v zozname svetového dedičstva UNESCO, má viac ako 900 rokov. Fotenie prebehlo hneď blízko veľmi frekventovanej cesty a nielen prechádzajúce autá, ale aj neďaleké mesto Spišské Podhradie s určitým svetelným znečistením robili trochu problém. Dôležitá však bola pre mňa autenticita a reálne umiestnenie hradu a kométy s Mliečnou dráhou ako to naozaj bolo, takže lepšia možnosť nebola. Napriek tomu som bol naozaj prekvapený, ako to napriek podmienkam vlastne dopadlo.

 

Zpracování:

Ide o panorámu z 12 panelov, každý je priemer snímok 6x 30 sekúnd pri ISO 800, f/1.4 na malej paralaktickej montáži s jednoduchou panoramatickou hlavou. Popredie s hradom bolo fotografované s rovnakými nastaveniami bez pohonu (spodný rad, 4 zábery). Každé pole panorámy spracované samostatne v programe PixInsight po exporte z Adobe Camera Raw (bez kalibračných snímkov, použitý profil objektívu v ACR). Panoráma oblohy aj popredia zložená v programe PTGui Pro, kombinácia v programe Adobe Photoshop, ďalšie úpravy v programe PixInsight (stretch, kontrast, krivky).

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tiskové zprávy České astronomické společnosti
[2] Česká astrofotografie měsíce - vítězné snímky



O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: ČAM


45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »