Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM za říjen 2020: Mars

ČAM za říjen 2020: Mars

Mars
Autor: Jakub Dobeš

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2020 získal snímek „Mars“, jehož autorem je Jakub Dobeš   Jistě si jej v říjnu každý všiml. Putoval s námi nocí jako velmi jasný objekt, zvečera vycházející na východě, aby se nám přes jih přenesl až k západu, kde se nám ztrácel ve světle vycházejícího Slunce. Ano, planeta Mars, svítící načervenalým poklidným světlem, zářila neobyčejně jasně. A 14. října dorazil až do „velké“ opozice, tedy do polohy vůči Zemi a Slunci, kdy jej nalézáme přesně na opačné straně nebe než Slunce. Během této opozice se přiblížil k Zemi na méně než 63 miliónů kilometrů. Blíže se dostane až v roce 2035, kdy nastane opravdová velká opozice, tedy bez uvozovek. Vzdálenost od nás bude 57,1 miliónu kilometrů.

 

Takovéto opozice byly v dobách již dávno minulých vždy příležitostmi, kdy astronomové mohli poměrně detailně sledovat povrch Marsu. Nebyly ani kosmické sondy a zpočátku ani fotografické emulze. A tak se pozorovatelé u velkých i malých dalekohledů spoléhali na svůj zrak a kresbu, kterou pořídili během pozorování. A dokonce i v době fotografické bylo oko schopno zachytit větší detaily než snímek. Ovšem schopnost mozku domýšlet si chybějící detaily a fantazie pozorovatele mnohdy vedla až ke kuriózním interpretacím pozorování, jako byly například kdysi velmi populární „kanály na Marsu“.

Planeta Mars je ovšem zajímavá i bez velkých opozic. A zejména v poslední době, kdy ji navštívilo nepřeberné množství různých výzkumných sond a vozítek o ní víme již poměrně hodně zajímavostí. A další otazníky se opět vynořují.

Předpokládá se, že první pozorování této rudé planety se uskutečnila již 3 až 4 tisíce let před naším letopočtem. Znaly ji všechny starověké civilizace, jako putující červenou hvězdu. Právě tato barva dala planetě poněkud smutné označení planety zániku, smrti a válek. Předpokládá se, že Mars vznikl podobně jako další planety našeho systému před 4,5 miliardami let akrecí z pracho-plynného disku, obíhajícího okolo Praslunce. Planeta je to poměrně malá, po Merkuru druhá nejmenší ve Sluneční soustavě. Tato její „velikost“ je vzhledem ke skutečnosti, že vznikala v oblasti, kde bylo hodně místa a kde mohla při vzniku nabrat poměrně hodně materiálu, dodnes jedním z nevyřešených otazníků planetární astronomie. Jednou z úvah, řešící tento problém, je migrace planety Jupiter, která mohla při své různě se měnící vzdálenosti od Slunce tuto oblast od „stavebního“ materiálu „vyčistit“.

My vám přinášíme snímek českého astrofotografa Jakuba Dobeše, který se v době opozice podíval svým dalekohledem právě na planetu Mars. Využil chvíle, kdy se jeho úhlový průměr na obloze přiblížil 22“ a pořídil snímek planety. Ten po zpracování zaslal do soutěže Česká astrofotografie měsíce a její porota, která funguje pod záštitou České astronomické společnosti, jej vybrala jako český snímek měsíce října roku 2020.

Na snímku nás ovšem seznámil nejen se samotnou planetou, ale i například s největší sopkou Sluneční soustavy Mons Olympus s výškou 27 km nad nulovou výškou Marsu. Na obrázku je zobrazena jako světlá skvrna vlevo nahoře. Je sice na Marsu nejvyšší, ale i další sopky na snímku (směrem k jeho středu) jsou na zemské poměry velmi vysoké, byť dosahují z?marsovského hlediska pouhých 18 kilometrů. A tak bychom mohli po snímku bloudit dále a?dále, ale to již necháme na fanoušcích astrofotografie a na závěr můžeme Jakubovi Dobešovi za tento úžasný snímek poděkovat.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: České Budějovice

Datum pořízení: 18.10.2020

Optika: Celestron C11

Montáž: EQ6

Snímač: ZWO ASI 224mc

Popis:

Planeta Mars byla již lehce za opozicí, na nebi poletovaly mraky a ve vzduchu byla cítit mlha... ideální podmínky to nebyly o to více mě mile překvapil výsledek.

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tiskové zprávy České astronomické společnosti
[2] Česká astrofotografie měsíce - vítězné snímky



O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: ČAM


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »