Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM za říjen 2023: Tři planetární mlhoviny HFG1, Abell6 a Sh2-200

ČAM za říjen 2023: Tři planetární mlhoviny HFG1, Abell6 a Sh2-200

Tři planetární mlhoviny HFG1, Abell6 a Sh2-200
Autor: Evžen Brunner

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2023 obdržel snímek „Tři planetární mlhoviny“, jehož autorem je Evžen Brunner Planetární mlhovina. Již od roku 1875 poněkud matoucí označení. Byť by tento název mohl evokovat třeba protoplanetární disk okolo vznikající hvězdy, skutečnost je „na hony“ vzdálená. Označení zanesl do astronomie astronom William Herschel, mimochodem objevitel planety Uran, jemuž tyto objekty při pozorování v dalekohledu připomínaly kotouček pozorovaných planet. Ostatně, podobný pocit měli i další astronomové v 18. století. Vlastní podstata planetárních mlhovin čekala na své objasnění ještě přibližně 75 let.

 

Když v polovině 19. století zamířil k planetární mlhovině podle vzhledu nazvané „Kočičí oko“ astronom William Huggins svůj spektroskop, zjistil, že se její spektrum výrazně liší od spekter hvězd či galaxií. Mlhovina ukazovala pouze emisní čáry, a to ještě v malém počtu. Navíc ta nejjasnější z nich, zářící na vlnové délce 500,7 nanometrů, nepatřila žádnému známému prvku. Huggins si dokonce pohrával s myšlenkou na nový chemický prvek, který pojmenoval „nebulium“. Až na počátku 20. století astronom Henry Norris Russel vyslovil myšlenku, že zde pozorujeme sice známý prvek, ovšem za neznámých podmínek. Později se ukázalo, že se jedná o tzv. „zakázanou“ čáru kyslíku. Jeho elektrony mohou za velmi nízké hustoty, jaká panuje právě v planetárních mlhovinách, obsadit i metastabilní energetickou hladinu odpovídající pozorovanému záření.

Samotná planetární mlhovina je důsledkem závěrečného stádia života průměrné hvězdy, jakou je například i naše Slunce. Nedostatek vodíku v jádru hvězdy, následné smršťování jádra a vnější atmosféry vede k následné heliové fúzi v obálce a odhození vnějších vrstev hvězdné atmosféry do rozpínající se obálky. A tu my právě nazýváme planetární mlhovinou.

Do vítězného snímku soutěže Česká astrofotografie měsíce za říjen 2023, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, se jeho autorovi Evženu Brunnerovi, vešly tyto mlhoviny dokonce tři. Poblíž levého okraje nalezneme mlhovinu HFG1, napravo od ní pak menší Abell 6. Vpravo dole se pak nachází mlhovina Sh2-200. HFG1 byla objevena v roce 1982 a zformovala se z dvojhvězdného systému V 664 Cas. Ten je tvořen bílým trpaslíkem a obrovským rudým obrem. Obě tyto hvězdy jsou velmi blízko sebe a oběhnou se jednou za 14 hodin.

Mlhovina Sh2-200 nese i označení HDW2 (tyto názvy jsou zkratkami příslušných katalogů) a označujeme ji též jménem „Bearclaw nebula“. Jedná se o „starou“ planetární mlhovinu, ovšem teprve v roce 1983 byly potvrzeny výsledky spektrální analýzy, které ji mezi planetární mlhoviny zařadily. Nachází se ve vzdálenosti přibližně 3600 světelných let na vnějším okraji galaktického spirálního ramene Oriona.

Na závěr nám jistě přísluší Evženu Brunnerovi za jeho nevšední astrofotografický výkon a zaslání výsledku do soutěže poděkovat a k vítězství v měsíci říjnu pogratulovat. Budeme doufat, že podobných snímků v jeho astrofotografickém archivu ještě přibude a že se s námi o některé opět podělí. Přejeme jasnou oblohu.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Tři Studně (u N. Města na Mor.)

Datum pořízení: 17.09.2023 21:30

Optika: WO 71GT-II, ApexS, F/3.95 @ 280mm

Montáž: CEM40

Snímač: ASI071MC, Lac 2600M, Baader UV/IR, Ha, OIII

Popis:

10x10min. Ha, 25x10min. OIII, 22x3min. RGB (OSC). Snímky HFG1 a Sh2-200 pořízené delším ohniskem propojeny do jednoho obrázku kratším ohniskem.

 

Zpracování:

PixInsight

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tiskové zprávy České astronomické společnosti
[2] Česká astrofotografie měsíce - vítězné snímky



O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: ČAM


29. vesmírný týden 2024

29. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 15. 7. do 21. 7. 2024. Měsíc bude na konci týdne v úplňku. Na obloze prochází nízko položenými souhvězdími a 17. 7. se potká s hvězdou Antares ve Štíru. Planety jsou nejlépe vidět ráno, především Saturn a zlepšuje se už i viditelnost Marsu s Jupiterem. Aktivita Slunce je střední. Evropská raketa Ariane 6 při prvním startu uspěla a horní stupeň uvolňující palivo byl vidět i z ČR. Před 130 lety se narodil Georges Lemaître, který odvodil vztah rozpínání vesmíru známý dnes jako Hubbleův zákon. Před 55 lety proběhlo první přistání lidí na Měsíci, mise Apollo 11. Před 30 lety dopadla na Jupiter kometa Shoemaker-Levy 9.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Oblouk polární záře nad Mikulovem a Svatým kopečkem

Titul Česká astrofotografie měsíce za červen 2024 obdržel snímek „Oblouk polární záře nad Mikulovem a Svatým kopečkem“, jehož autorem je Vlastimil Vojáček.     Polární záře. Kdo by ji neznal. Byť třeba jen ze slavné divadelní hry Divadla Járy Cimrmana „Dobytí severního

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

ISS nad západním obzorem

Další informace »