Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM za srpen 2018: Radiant

ČAM za srpen 2018: Radiant

Radiant
Autor: Lukáš Veselý

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2018 obdržel snímek „Radiant“, jehož autorem je Lukáš Veselý Kdo by je neznal … srpnové padající hvězdy jsou velmi populární i mezi neastronomy. Ostatně, s téměř železnou pravidelností se opakují rok co rok za příjemných prázdninových nocí. Spatřit je není těžké a mnohdy zazáří na obloze opravdu jasným zářivým divadlem. Ano, jedná se o světelné záblesky či dráhy na obloze, způsobené průletem malých kosmických tělísek zemskou atmosférou, které nazýváme meteory.

 

Ty srpnové, které sice můžeme pozorovat od poloviny července do druhé půli srpna, které ale svého maxima dosahují mezi 11. a 13. srpnem, nazýváme Perseidy. To proto, že při pozorném sledování jejich průletu oblohou zjistíme, že nám zdánlivě vyletují ze souhvězdí Persea. Protože však v astronomii není nic příliš jednoduché, s Perseem vůbec nesouvisí. Pouze díky vzájemné geometrii dráhy Země a drah v pásu drobných tělísek - meteoroidů - se nám jejich průnik promítá právě do Persea.

Pás meteoroidů je zbytkem pomalu se rozpadající krátkoperiodické komety 109P/Swift Tuttle, která byla objevena nezávisle dvěma americkými astronomy. 6. července 1862 Lewisem Swiftem a o 13 dní později, tedy 19. července Horacem Parnellem Tuttlem. Jedná se o kometu Halleyovy rodiny komet, které se vyznačují dobou oběhu mezi 20 a 200 lety. Její vlastní oběžná doba je 133 let a průměr jejího kometárního jádra je 26 kilometrů.

První popsané pozorování meteorického roje Perseid pochází z Číny z roku 36. S tímto faktem poněkud koliduje lidové označení „Slzy svatého Vavřince“, který byl umučen 10. srpna 258 v Římě během pronásledování křesťanů římským císařem Valeriánem. Jeho smrt nebyla příjemná. Za to, že rozdal církevní poklady chudým, byl prý zaživa upečen. Evropany však z tohoto datovacího a názvoslovného omylu nemůžeme obviňovat, neboť první známé pozorování roje z Evropy pochází z roku 811.

Ovšem až roku 1762 upozornil holandský přírodovědec Pieter van Musschenbroeck na fakt, že se zvýšené „padání hvězd“ opakuje během počátku srpna každý rok. O téměř 70 let později, v roce 1835 zveřejnil belgický astronom Adolphe Quetelet informaci o roji vylétajícím ze souhvězdí Persea. A italský astronom Giovanni Schiaparelli upozornil na shodu drah komety Swift-Tuttle s Perseidami, čímž prokázal jejich souvislost.

Ovšem, nebyla by to astronomie, aby nám kromě mnoha slov nepřinesla i obrázek. Tentokrát se o něj postaral astrofotograf Lukáš Veselý, který zaznamenal nejen meteory roje Perseid, ale i polohu jeho radiantu na obloze. Kromě meteorických stop však na snímku najdeme i další skvosty noční oblohy – Mléčnou dráhu, dvojitou hvězdokupu chi a h Persei a galaxie M31 v Andromedě a M33 v Trojúhelníku. A mnoho dalšího, stačí se jen koukat …

A na závěr poděkováni Lukášovi Veselému nejen od poroty soutěže Česká astrofotografie měsíce, nejen od garanta soutěže České astronomické společnosti, ale jistě od všech, kdo mají tu možnost fotografii spatřit.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Jezerní hora

Datum pořízení: 12.08.2018

Optika: Canon 16-35 f4

Montáž: Skywatcher Star Adventurer

Snímač: Canon 6D

Popis:

Fotografie Perseidů ze státních hranic s pohledem na sever do Čech. Na fotce je 35 meteorů zachycených během celé noci a vybraných z více než 700 fotek. Dole pod jezerní stěnou je naše nejhlubší a největší jezero, Černé jezero.
Na obloze jsou i jasně patrné galaxie v Andromedě a Trojúhelníku.

 

Zpracování:

Krajina snímána na 16 mm 8x iso 6400, f4, čas 6 min +1x 2 min, 2x darkframe
Hvězdy panorama ze dvou polí 16 mm nad sebou, každé 20x, iso 6400, f4, čas 30 sekund.
Perseidy cca 700x, iso 6400, čas 30 sekund.
Perseidy poté složeny do jednoho snímku a zarovnány do správné polohy vůči panoramatu.
Vše snímáno s Hoya red intensifier filtrem a na paralaktické montáži.
Složeno a editováno v Adobe Photoshop.

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tiskové zprávy České astronomické společnosti
[2] Česká astrofotografie měsíce - vítězné snímky



O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: ČAM


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »