Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM za září 2022: Jupiter a Ganymed

ČAM za září 2022: Jupiter a Ganymed

Jupiter a Ganymed
Autor: Karel Sandler

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2022 získal snímek „Jupiter a Ganymed“, jehož autorem je Karel Sandler Kdo se večer v září 2022 podíval na oblohu, jistě si všiml jasné „hvězdy“ nad jižním až jihovýchodním obzorem. Zářila klidným nažloutlým světlem a pro naše předky byla jednou z pěti známých „hvězd toulavých“. Dostaly i jména – Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturn. Víc jich nebylo, byť například Uran mohli na vlastní oči vidět, ale pro jeho slabý jas docela určitě nezaznamenali jeho pohyb oblohou. Po dlouhé době zjistili, že obíhají poměrně pravidelně a že se dá jejich dráha nebem předpovědět. 

A ještě později se zjistilo, že obíhají kolem Slunce a staly se tak oficiálně oběžnicemi neboli planetami Sluneční soustavy. Jejich počet postupně rostl a v době „největší slávy“ jich bylo dokonce devět. A po několika letech hledání desáté planety jich zbylo jen osm. To, když se zjistilo, že by jich muselo být ne deset, ale desítky a stovky. Vytvořila se tedy nová a vlastně první důkladná definice planety. A do té se už ta zatím poslední, devátá planeta Pluto, nevešla.

Ale to jsme poněkud odbočili od vítězné fotografie astrofotografa Karla Sandlera „Jupiter a Ganymed“, kterou zaslal do soutěže Česká astrofotografie, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost. Bohové Jupiter a Ganymed, jejichž jména dostala i největší planeta Sluneční soustavy a jeden z jejích měsíců, jsou postavy římské mytologie. Jupiter byl nejvyšší z římských bohů vládnoucí nebesům a hromu. Byl vlastně obdobou nejvyššího řeckého boha Dia. Ganymedes, jehož jméno nese největší Jupiterův měsíc, jež je zároveň největším měsícem ve Sluneční soustavě vůbec, byl v řecké mytologii synem trojského krále Tróa a jeho manželky Kallirhoé, dcery říčního boha Skamandra. Ganymedes se stal Diovým oblíbencem, který jej učinil číšníkem na Olympu. Tím ovšem pohněval svou manželku Héru, neboť do té doby zde byla číšnicí její dcera Hébé ….

Na fotografii, přesněji řečeno na animaci obou těles, vidíme jednak otáčení planety samotné, která se i přes svou velikost otočí jednou za méně než deset hodin, jednak i detaily na povrchu měsíce Ganymeda i jeho pohyb okolo planety.

Planeta má rovníkový průměr 142 984 km, přes póly pak 133 709 km. Je tedy poměrně výrazně zploštělá, což je ostatně na snímku i patrno. Průměr měsíce Ganymedes je pak 5268 km, což je o něco méně než polovina Země. Ganymedes objevil Galileo Galilei během svého pozorování v roce 1610, pojmenoval jej však německý astronom Simon Marius. Ten dokonce vešel ve spor s Galileem, neboť tvrdil, že čtyři největší Jupiterovy měsíce objevil dříve. Je pravděpodobné, že Marius objevil měsíce sice nezávisle, ale o několik dnů později. Ostatně Marius si podobně přisvojoval objev jasné galaxie v Andromedě, přičemž ta byla známa nejméně od dob středověkých arabských mořeplavců. I přes tyto malicherné problémy byla po Simonu Mariusovi pojmenována oblast na Ganymedu i kráter na Měsíci.

Planeta Jupiter byla v měsíci září jednak nejblíže k Zemi, jednak v opozici se Sluncem. Této konfigurace využil Karel Sandler k pořízení portrétů jasného Jupitera i podstatně slabšího Ganymeda. Ke krásnému snímku / animaci gratulujeme nejen za porotu soutěže, ale jistě i za všechny příznivce krásné astronomie.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Praha

Datum pořízení: 07.09.2022

Optika: Celestron C9EV

Montáž: AZEQ6-GT

Snímač: Neptune-C II

Popis:

Animace snímků s časovým rozestupem čtyři minuty znázorňuje rychlou rotaci Jupitera i pohyb jeho největšího měsíce.

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tiskové zprávy České astronomické společnosti
[2] Česká astrofotografie měsíce - vítězné snímky



O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: ČAM


42. vesmírný týden 2026

42. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 12. 10. do 18. 10. 2026. Dorůstající Měsíc se objeví na večerní obloze a v neděli 18. října nastane první čtvrt. Na ranní obloze Mars dokončuje průchod hvězdokupou M44 (Jesličky). Nedaleko je Jupiter. Saturn je po opozici vidět celou noc. Venuše a Merkur zůstávají objekty pro denní pozorování. Slunce je aktivní, 10. října zasáhl Zemi výron koronální hmoty a vyvolal silnou geomagnetickou bouři a polární záře byla slabě vidět i z Česka. Z ISS se vrátila posádka Crew-12 a jihokorejská raketa Nuri vynesla družice NEONSAT. Před 50 lety skončil neúspěchem let Sojuzu 23.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Ngc 6888

NGC 6888 (také známá jako mlhovina Srpek nebo Caldwell 27) je emisní mlhovina v souhvězdí Labutě vzdálená od Země přibližně 4 700 světelných let. Objevil ji William Herschel 15. září 1792. Mlhovina je tvořena rychlým hvězdným větrem z Wolfovy–Rayetovy hvězdy s označením WR 136 (HD 192163), který se sráží s pomaleji se pohybující obálkou, kterou hvězda odvrhla, když se stala rudým obrem před zhruba 250 000 lety. Výsledkem srážky je obálka a dvě rázové vlny, jedna se šíří směrem ven a druhá dovnitř. Vlna šířící se dovnitř zahřívá hvězdný vítr na teploty, při kterých vyzařuje rentgenové záření. Je to objekt s malou plošnou jasností a nachází se přibližně 2,5 stupně jihozápadně od hvězdy Sadr (γ Cygni). Při pozorování velmi pomůže astronomický mlhovinový filtr (UHC nebo OIII). Za příznivých podmínek je možné objekt s pomocí filtru zahlédnout i v dalekohledu o průměru pouhých 80 mm. Větší dalekohledy (200 mm a větší) odhalí srpkovitý tvar, který se podobá znaku euro, díky čemuž se mlhovině někdy říká anglicky „Euro sign nebula“. Ústřední hvězda WR 136 má hvězdnou velikost 7,5 a je tak pozorovatelná i triedrem. Během pár tisíciletí se plyn tvořící mlhovinu rozptýlí do okolí a mlhovina tak vyhasne. Samotná hvězda WR 136 však během 100 tisíc let vybuchne jako supernova a vytvoří tak novou ještě působivější mlhovinu

Další informace »