Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Česká astrofotografie měsíce za červen 2011 - Okolí hvězdy Antares

Česká astrofotografie měsíce za červen 2011 - Okolí hvězdy Antares

ČAM 2011.06: Antares
ČAM 2011.06: Antares
Titul Česká astrofotografie měsíce za červen 2011 obdržel snímek "Okolí hvězdy Antares", jehož autorem je Vlastimil Musil.

Šest set světelných let od nás se nachází šestnáctá nejjasnější hvězda na obloze, červený veleobr Antares. My pozemšťané máme velké štěstí, že se nenachází na místě našeho Slunce. To bychom tu totiž vůbec nebyli. Nebyl by tu ani autor tohoto vítězného snímku "České astrofotografie měsíce", ani my, kdo se nyní těšíme jeho úžasnou barevnou krásou.

Hvězda Antares, ač pouze dvacetkrát těžší než naše Slunce, převyšuje jeho průměr sedmsetkrát a jeho zářivý výkon dosahuje dokonce jedenácti tisíc výkonů naší domovské hvězdy. Pokud bychom Antarese umístili na místo Slunce, naše Země by se nacházela hluboko v jeho řídkém tělese, stejně jako dokonce i ještě vzdálenější Mars. Samozřejmě ovšem pouze hypoteticky, neboť ani jedna z těchto planet by tu ve skutečnosti nebyla. Pro astronomy však tyto fyzikální parametry přinášejí mnohé informace. Například tu, že tato hvězda je velmi pravděpodobným adeptem na supernovu II. typu.

Tento červený veleobr ovšem není tím jediným, co snímek ukazuje. Jako naoranžovělý chomáček se kousek pod středem snímku krčí patrně nejbližší a také nejstarší nám známá kulová hvězdokupa. Ve vzdálenosti sedm tisíc světelných let se zde již téměř třináct miliard roků nachází několik stovek tisíc hvězd v prostoru s průměrem přibližně padesát světelných roků. Hvězdokupa je z jižních šířek viditelná i pouhým okem, u nás, kde nevystupuje příliš vysoko nad obzor, je dobře viditelná v triedru.

Tím však výčet zajímavostí této hvězdné kupy nekončí. I přes to obrovské množství hvězd je jednou z nejmenších a zároveň nejméně hustých kulových hvězdokup, které známe. Pozornost astronomů navíc přitahuje poněkud záhadná centrální příčka hvězd, ukazující se na snímcích velkými teleskopy.

Do svého světoznámého katalogu ji Charles Messier zařadil osmého května roku tisíc sedm set šedesát čtyři. Zároveň ji také jako první kulovou hvězdokupu rozlišil na jednotlivé hvězdy. Objevil ji však De Chéseaux již v roce tisíc sedm set čtyřicet pět. V roce tisíc devět set osmdesát sedm v ní byl objeven první milisekundový pulsar 1821-24. Tato neutronová hvězda se otáčí 300 krát za sekundu, což je desetkrát rychleji než mnohem známější pulsar v Krabí mlhovině. Aby toho nebylo málo, tak v roce 2003 astronomové objevili na snímcích kupy pořízených Hubbleovým kosmickým teleskopem planetu o hmotnosti větší než dvě hmoty Jupitera. Obíhá kolem bílého trpaslíka ve dvojhvězdném systému, jehož druhou složkou je pulsar PSR B 1620-26 a zdá se, že je pravděpodobně stejně stará jako hvězdokupa, tedy oněch třináct miliard let.

Ani to však ještě není vše, co snímek ukrývá. Jemný prach, ozařovaný světlem okolních hvězd zepředu, má za následek namodralou barvu reflexních mlhovin. Podobný prach, ležící však blíže k nám ve vzdálenosti asi 500 světelných let a osvětlovaný hvězdami zezadu, se nám jeví pro změnu jako tmavá řeka zakrývající vzdálenější hvězdy. Plynná mračna, vybuzená ke svému svitu ultrafialovým zářením hvězd, září barvou načervenalou. A gigant Antares si rozsvítil tu největší mlhovinu poněkud podivnou barvou žlutočervenou.

Určitě bychom mohli o této zajímavé oblasti nebe hovořit ještě dlouho. A ještě mnohem více informací by vydaly vědecké články publikované v odborných časopisech. Určitě nás ale její barevná různorodost přivede k myšlence abstraktní kresby v některé galerii moderního umění. Ovšem tento obraz nevytvořil novodobý umělec, nýbrž vesmírné síly v dávných hlubinách času. A Vlastimil Musil tento obraz zachytil nejen pro sebe, ale pro nás všechny. Děkujeme.




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.



35. vesmírný týden 2025

35. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 8. do 31. 8. 2025. Měsíc po novu se koncem týdne objeví na večerní obloze. Ráno můžeme pozorovat všechny planety kromě Marsu. Aktivita Slunce se možná zvýší. SpaceX se chystá k 10. testu Super Heavy Starship. První stupeň Falconu 9 se chystá k 30. znovupoužití. Tato raketa má letos za sebou již více než 100 startů a v uplynulém týdnu vynesla i vojenský miniraketoplán X-37b a nákladní loď Dragon na misi CRS-33 k ISS. Před 50 lety zazářila v souhvězdí Labutě poměrně jasná nová hvězda, nova V1500 Cygni.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 1396 Sloní chobot

IC 1396 je veľká emisná hmlovina v súhvezdí Cefea. Nachádza sa pod spojnicou hviezd alfa a zéta Cephei a je v nej aj premenná hviezda Erakis. Hmlovina zaberá oblasť s priemerom niekoľko stoviek svetelných rokov a jej svetlo k nám letí asi 3 000 rokov. Na nočnej oblohe je jej zdanlivý priemer desaťkrát väčší ako priemer Mesiaca v splne, čo je 170´ (5°). Má celkovú magnitúdu 3,0, ale je taká roztiahnutá, že voľným okom nemáme šancu ju vidieť. Hmotnosť hmloviny je odhadovaná na 12 000 hmotností Slnka. Hmlovinu vzbudzuje k žiareniu najmä veľmi hmotná a veľmi mladá hviezda HD 206267 v strede oblasti. Hviezdu obklopujú ionizované mraky vytvárajúce okolo nej vo vzdialenosti 80 až 130 svetelných rokov prstencový útvar. Sú to zvyšky molekulárneho mraku, z ktorého sa zrodila hviezda HD 206267 a ďalšie hviezdy v tejto oblasti, ktoré spolu tvoria hviezdokopu s označením Tr37. Ďalej od centrálnej hviezdy sú pásma tmavého a chladného materiálu. Známou časťou hmloviny je obrovský tmavý molekulárny mrak pomenovaný hmlovina Sloní chobot. Jej tvar vymodeloval hviezdny vietor z HD 206267. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 65x120sec. R, 63x120sec. G, 52x120sec. B, 120x60sec. L, 186x600sec Halpha, 112x600sec.+18x900sec. O3, 144x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.6. až 23.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »