Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Deset roků nové budovy Hvězdárny a planetária Brno

Deset roků nové budovy Hvězdárny a planetária Brno

Od roku 2011 se na Kraví hoře změnilo téměř všechno: nejen na pohled, ale i vnitřně. Filozofie provozu, projekční systém, repertoár i pracovníci.

Je to neuvěřitelné, ale „nová“ budova Hvězdárny a planetária Brno počátkem tohoto listopadu slaví už desáté narozeniny. Od roku 2011 se přitom na Kraví hoře změnilo téměř všechno: nejen na pohled, ale i vnitřně. Filozofie provozu, projekční systém, repertoár i pracovníci.

„V listopadu 2011 se z rozšířené a zrekonstruované Hvězdárny a planetária Brno stala jedna z nejmoderněji vybavených institucí svého druhu v Evropě, která poskytuje skvělé zázemí amatérským astronomům i popularizátorům přírodních věd a na vzrušující výpravy do makro i mikrokosmu zve všechny malé i velké fanoušky. Pomáhá tak Brnu budovat image města, kde se daří kreativitě, imaginaci a díky tomu i vědě. Hvězdárně i všem, kdo se podílejí na jejím bezvadném chodu, přeji, ať je jejich stroj na zázraky stále výkonnější a ať na Kraví horu míří pořád více dychtivých a žasnoucích milovníků kosmických dobrodružství,“ popřála jubilantce Markéta Vaňková, primátorka statutárního města Brna.

„Musím přiznat, že se celou tu dobu řídíme třemi zásadami,“ komentuje Jiří Dušek, ředitel Hvězdárny a planetária Brno, velitel stroje na zázraky. „Za prvé, podáváme seriózní informace, ale nebereme se smrtelně vážně. Za druhé, kráse se nesmí ustupovat a krása něco stojí. A za třetí, žádné dogma u nás není dogma.“

Od listopadu 2011 do listopadu 2021 planeta Země uletěla na dráze kolem Slunce zhruba 9,3 miliardy kilometrů. Za stejnou dobu se každým lidským tělem prohnalo 315 miliard trilionů neutrin, avšak zachytily se v něm v průměru jen dvě z nich. Díky termonukleárním reakcím Slunce zhublo o 1 trilion kilogramů, což je ale s ohledem na jeho obří rozměry i hmotnost zanedbatelně málo. Zpomalila se také rotace naší planety: o 0,0002 sekundy. Tímto tempem se můžeme už za 140 tisíc let dočkat dne o délce 25 hodin!

Zpráva o otevření Hvězdárny a planetária Brno za deset roků doletěla rychlostí světla hned k několika hvězdám: našemu Slunci, systému alfa Centauri (vč. Proximy a dvou jejích exoplanet), Barnardově hvězdě (s exoplanetou typu „super Země“), dvojitému hnědému trpaslíku Luhman 16, hnědému trpaslíku WISE 0855−0714, červenému trpaslíku Wolf 359, červenému trpaslíku Lalande 21185, hvězdě Sírius z Velkého psa (s bílým trpaslíkem Sírius B), binárnímu systému Luyten 726-8 a ve vzdálenosti 9,7 světelného roku i hvězdě Ross 154 ze souhvězdí Střelce.

„Rekonstrukce celé budovy vyšla na skoro 100 milionů korun. Dalších zhruba 90 milionů korun bylo investováno do digitálního projekčního systému. Byla to dobrá investice?“ pokládá řečnickou otázku Jiří Dušek. „Posuďte sami. Od roku 2011 do roku 2021 dorazilo 1 287 000 návštěvníků, kteří se zúčastnili některé z 15 310 akcí. Den, kdy přišlo nejvíc platících návštěvníků, byl 29. únor 2020 (1 421 osob), na Festival vědy 2021 dorazilo šest a půl tisíce a na Festival planet 12. srpna 2021 dokonce 8 tisíc lidí. Přímý přenos přistání sondy Perseverance na Marsu sledovalo 21593 online diváků a doposud evidujeme 262 158 zhlédnutí.“

V planetáriu/digitáriu bylo uvedeno 52 premiér. Celkem se archivuje 262 digitálních pořadů (13 145 728 souborů), jejichž objem je 93 TB. To odpovídá 18,5 sekund celosvětového obsahu YouTube. Optickými kabely digitária proteklo 184,6 petabytů dat, stejné množství se prosmýkne Facebookem za 46 dnů. Budova spotřebovala 10 500 m3 vody (necelých 10 minut průtoku Svratky u soutoku s Dyjí) a využila 4 200 MWh elektřiny (stejně jako 2 miliony rychlovarných konvic pracujících 1 hodinu).

„Když jsme přemýšleli, jak pojmeme naše oslavy, pominu-li premiéru představení Vesmírné oázy 3D, napadlo nás vytvořit dokument o kráse naší budovy,“ dodává Jiří Dušek. „Oslovili jsme tudíž autorský tým, který se proslavil cyklem o šumných městech. Výsledek může každý posoudit. Osobně jej považuji za velmi šumný. Režisérem je Radovan Lipus, žasnoucího kosmonauta hraje David Vávra, v roli Jiřího Grygara vystupuje RNDr. Jiří Grygar, CSc., jako večernice Jana Banášová a jako mladý Vladimír Remek Vojtěch Groszmann. Představení je ke zhlédnutí na stránce www.hvezdarna.cz. Nebo dole pod touto zprávou...“

Velké plány má Hvězdárna a planetárium Brno i do budoucnosti. Aktuálně se dokončuje rozsáhlá rekonstrukce dvojice kopulí z roku 1954. Viditelnou úpravou projde „palouček“ kolem ztroskotaného létajícího talíře. Vysazují se zde nové stromy a bude obnoven hraniční kámen města Brna z poloviny 19. století. V příštím roce začnou úpravy části tzv. areálu VUT a zřejmě vznikne nová expozice v sále exploratoria. Chystá se další obří nafukovací model, stejně jako premiéry v digitáriu. Aktuálně se třeba zkouší pohádkový příběh Pejsek a kočička letí do vesmíru. Co je ale nejdůležitější, na brněnské hvězdárně i přilehlé Kraví hoře se už více než deset let ve dne i v noci odehrávají zázraky vědy a techniky!




O autorovi

Jiří Dušek

Jiří Dušek

Jiří Dušek (* 11. srpna 1971, Sušice) je český astronom a astrofyzik, ředitel brněnské hvězdárny. V Brně žije od svých tří let. O astronomii se zajímal od dětství, což vyústilo ve studium astrofyziky na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Dlouhodobě působí na Hvězdárně a planetáriu Brno, jejímž ředitelem se stal v roce 2008. Je autorem populárně naučných programů, které jsou v planetáriu promítány veřejnosti, a také různých publikací z oblasti astronomie. Je po něm pojmenována planetka (14054) Dušek.

Štítky: Hvězdárna a planetárium Brno


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »