Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Krabí mlhovina v plné parádě

Krabí mlhovina v plné parádě

M1.jpg
Jedním z nejčastěji fotografovaných objektů noční oblohy je známá Krabí mlhovina (M 1). Publikovanou fotografii pořídil Hubblův kosmický dalekohled (HST). Přestože HST mlhovinu fotografoval již dříve, tento snímek je dosud nejdetailnější a je složen z několika dílčích fotografií. Zachycuje expandující zbytek po výbuchu supernovy, jehož průměr dosahuje 6 světelných let (a každou sekundu se zvětšuje zhruba o 1000 km).

Výbuch hvězdy v souhvězdí Býka, v jehož důsledku mlhovina vznikla, pozorovali čínští hvězdáři v roce 1054. Po dobu zhruba jednoho měsíce byla dříve neviditelná hvězda pozorovatelná i na denní obloze.

Oranžově zbarvená vlákna (filamenty) jsou roztrhané zbytky hvězdy, obsahující převážně vodík. Rychle rotující neutronová hvězda, která se vytvořila po explozi, se nachází v centru mlhoviny. Modré světlo pochází z elektronů vířících rychlostí blízkou rychlosti světla kolem magnetických siločár v okolí neutronové hvězdy. Neutronová hvězda podobně jako maják vyzařuje dvojici světelných kuželů. Vzhledem k rotaci neutronové hvězdy 30krát za sekundu se pozemskému pozorovateli zdá, že hvězda pulsuje (odtud označení pulsar). Neutronová hvězda je tedy zhroucené, mimořádně husté jádro explodující hvězdy. Průměr neutronové hvězdy je asi 10 km, přičemž její hmotnost se rovná zhruba hmotnosti Slunce.

Název Krabí mlhovina obdržela na základě vzhledu této mlhoviny na kresbě, kterou pořídil irský astronom Lord Rosse v roce 1844, když k jejímu pozorování použil dalekohled o průměru 90 cm. Při pozorování Krabí mlhoviny pomocí HST a pozemních dalekohledů VLT Jižní evropské observatoře byly získány mnohem detailnější snímky rozpínajícího se materiálu, vzniklého při zániku hvězdy. Krabí mlhovina se nachází ve vzdálenosti 6500 světelných let.

Tato nová detailní fotografie byla sestavena z mozaiky 24 jednotlivých snímků, pořízených pomocí kamery WFPC-2 (Wide Field and Planetary Camera 2) na palubě Hubblova kosmického dalekohledu. Jednotlivé snímky byly pořízeny v říjnu 1999, v lednu 2000 a v prosinci 2000. Různé barevné odstíny odlišují rozdílné složení mlhoviny, vytvořené při explozi hvězdy. Modrá vlákna ve vnějších částech mlhoviny reprezentují neutrální kyslík, zelená jednou ionizovanou síru a červená barva indikuje dvakrát ionizovaný kyslík.

Credit: NASA, ESA, J. Hester and A. Loll (Arizona State University)

Zdroj: hubblesite
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »