Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Přelet ISS přes Slunce

Přelet ISS přes Slunce

přelet ISS přes Slunce
Autor: Libor Hašpl

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2020 obdržel snímek „Přelet ISS přes Slunce“, jehož autorem je Libor Hašpl Mezinárodní kosmická stanice (ISS) se stala vlastně už běžnou součástí našeho života. Tu a tam nám jako jasná, mnohdy opravdu jasná tečka přelétá v noci nad hlavou. Tyto přelety dokážeme velmi přesně spočítat, dokonce bychom si podle ní mohli téměř řídit i hodinky. Informace o přeletech ISS nalezneme bez problémů na internetu. O její vybudování na oběžné dráze Země se zasloužilo hned několik zemí, nu je opravdu „mezinárodní“. Ovšem hlavní slovo mají Rusko a USA. Ostatně kosmonauti, kteří se na ISS v šestičlenných posádkách střídají v půlročních intervalech, se musí domluvit anglicky a rusky.

I když stanici pouhýma očima vidíme jako pomalu se sunoucí „hvězdu“ a vnímáme tak pouze její jasnost, tedy vlastně intenzitu slunečního světla odrážejícího se od modulů a slunečních panelů, musíme si uvědomit, že stanice je opravdu poměrně veliká. Ostatně, kdybychom si ji mohli položit na standardní fotbalové hřiště, o něco by jej dokonce přesahovala. O skutečné velikosti stanice se můžeme přesvědčit třeba i díky vítěznému snímku soutěže „Česká astrofotografie měsíce“, kterou zaštiťuje „Česká astronomická společnost“. Jeho autorem je astrofotograf Libor Hašpl.

Ten využil chvíle, kdy se stanice pohybovala na denní obloze a pro pozorovatele nedaleko města Kolín se její dráha promítla na pozadí Slunce. Celý přelet přes sluneční disk ve specializovaném astronomickém dalekohledu trval pouhých 0,68 sekundy. I tak se autorovi podařilo zachytit 26 individuálních „portrétů“ kosmické stanice na pozadí naší nejbližší hvězdy, Slunce. To je ovšem mnohem větší než stanice. Jeho průměr je 1 392 020 km a do jeho průměru by se tak vešlo asi 109 Zemí. Je však vzdáleno od naší Země téměř 150 miliónů kilometrů. Stanice sama má rozměry 51 x 109 x 27 metrů, obíhá však Zemi ve výšce „pouhých“ 400 km. I proto se nám na pozadí našeho Slunce zdá tak veliká. Dokonce tak, že jsme schopni i poměrně malým dalekohledem zachytit nejen systém obrovských slunečních panelů, ale i některé moduly, ze kterých je stanice složená. Ve chvíli expozice byla stanice od pozorovatele vzdálena 526 km, neměl ji totiž přímo nad hlavou.

Kromě stanice samotné na snímku vidíme samozřejmě i Slunce. Autor použil teleskop, který odfiltruje ze slunečního světla všechny „nepotřebné“ složky a ponechá pouze záření vycházející ze spektrální čáry H-alfa. To je vyzářeno během přechodu elektronu v atomu vodíku z jeho třetí na druhou hladinu, přičemž se vyprodukuje energie 1,89 eV na vlnové délce 656 nm. My této čáře říkáme první linie Balmerovy série čar atomárního vodíku.

Pro nás je toto červené záření zajímavé zejména tím, že v něm můžeme sledovat například krásné protuberance. Ty na snímku vidíme nad okrajem Slunce a představují chladnější vodíková oblaka formovaná magnetickým polem Slunce. Dále bychom mohli při velké dávce štěstí vidět i vzplanutí sluneční erupce, ovšem v době slunečního minima, jaké nyní prožíváme, by to bylo skutečně velké štěstí.

Na závěr se nám sem již vejde pouze velké poděkování Liboru Hašplovi na netradiční pohled na Slunce i kosmickou stanici ISS. Gratulujeme ke krásnému snímku.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: cca 5 km od Kolína

Datum pořízení: 22.04.2020

Optika: Lunt 60/600

Montáž: NEQ6

Snímač: ZWOASI183MM

Popis:

Přelet ISS s parametry velikost 52,51", vzdálenost 526km, délka přeletu 0,68s, rychlost ISS 7,39km/s, byl exponován zvláš přelet, pozadí a expozice protuberancí

 

Zpracování:

vše zpracováno v Autostackert3, Registax6, a potom složeno a doladěno v PhotoShop 2019,

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tiskové zprávy České astronomické společnosti
[2] Česká astrofotografie měsíce - vítězné snímky



O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: Přelet ISS, ISS, ČAM


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »