Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  První fotografie exoplanety a hned problém
Petr Kubala Vytisknout článek

První fotografie exoplanety a hned problém

Exoplaneta u hvězdy 1RXS J160929.1-210524
Exoplaneta u hvězdy 1RXS J160929.1-210524
Astronomové mají v rukou první fotografii exoplanety, obíhající okolo hvězdy podobné Slunci. Tato zpráva sama o sobě aspiruje na titul události roku v oblasti výzkumu exoplanet. Vše je ale daleko zajímavější. Exoplaneta obíhá v poněkud netypické vzdálenosti od své mateřské hvězdy.

Už jsme si zvykli na to, že astronomové objevují planety, obíhající okolo svých sluncí velmi blízko. Tentokrát je ale situace přesně opačná. Ale nepředbíhejme a vezměme to pěkně od začátku. Astronomové z univerzity v kanadském Torontu zveřejnili první fotografii exoplanety, obíhající okolo hvězdy slunečního typu.

Vědci využili dalekohled Gemini North na havajské vyhaslé sopce Mauna Kea a pořídili snímek hvězdy s označením 1RXS J160929.1-210524, která se nachází asi 500 světelných let od Země. Na snímku vpravo nahoře je vidět i "slabá hvězda", kterou je ve skutečnosti planetární společník. Ze spektra se následně podařilo zjistit, že hmotnost planety je asi 8x větší než hmotnost Jupiteru a obíhá okolo svého slunce ve vzdálenosti 330 AU! Pro srovnání uveďme, že nejvzdálenější planeta sluneční soustavy Neptun obíhá okolo Slunce ve vzdálenosti asi 30 AU.

V tak velké vzdálenosti od hvězdy by se planeta neměla podle teorií vůbec nacházet. Astronomové se proto oprávněně domnívali, že se může jednat o jiný typ objektu - hvězdu nebo hnědého trpaslíka. Spektrální pozorování a snímky v ultrafialové oblasti ale potvrdily, že objektem je skutečně planeta.

Astronomové chtějí objekt v dalších letech pečlivě studovat a potvrdit i to, že planeta skutečně okolo hvězdy obíhá. Že by se snad jednalo o tzv. bludné planety? O planetách, potulujících se vesmírem, se zatím vedou debaty pouze v teoretické rovině.

Tento objev by ale rozhodně nebyl první, který výrazně narušil naše představy o planetárních systémech. Marná sláva, naše představy jsou do značené míry zkresleny vzhledem naši vlastní sluneční soustavy, která ovšem rozhodně nepatří mezi ty ve vesmíru nejběžnější.

Zdroj: universetoday.com




O autorovi



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »