Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  První fotografie exoplanety a hned problém
Petr Kubala Vytisknout článek

První fotografie exoplanety a hned problém

Exoplaneta u hvězdy 1RXS J160929.1-210524
Exoplaneta u hvězdy 1RXS J160929.1-210524
Astronomové mají v rukou první fotografii exoplanety, obíhající okolo hvězdy podobné Slunci. Tato zpráva sama o sobě aspiruje na titul události roku v oblasti výzkumu exoplanet. Vše je ale daleko zajímavější. Exoplaneta obíhá v poněkud netypické vzdálenosti od své mateřské hvězdy.

Už jsme si zvykli na to, že astronomové objevují planety, obíhající okolo svých sluncí velmi blízko. Tentokrát je ale situace přesně opačná. Ale nepředbíhejme a vezměme to pěkně od začátku. Astronomové z univerzity v kanadském Torontu zveřejnili první fotografii exoplanety, obíhající okolo hvězdy slunečního typu.

Vědci využili dalekohled Gemini North na havajské vyhaslé sopce Mauna Kea a pořídili snímek hvězdy s označením 1RXS J160929.1-210524, která se nachází asi 500 světelných let od Země. Na snímku vpravo nahoře je vidět i "slabá hvězda", kterou je ve skutečnosti planetární společník. Ze spektra se následně podařilo zjistit, že hmotnost planety je asi 8x větší než hmotnost Jupiteru a obíhá okolo svého slunce ve vzdálenosti 330 AU! Pro srovnání uveďme, že nejvzdálenější planeta sluneční soustavy Neptun obíhá okolo Slunce ve vzdálenosti asi 30 AU.

V tak velké vzdálenosti od hvězdy by se planeta neměla podle teorií vůbec nacházet. Astronomové se proto oprávněně domnívali, že se může jednat o jiný typ objektu - hvězdu nebo hnědého trpaslíka. Spektrální pozorování a snímky v ultrafialové oblasti ale potvrdily, že objektem je skutečně planeta.

Astronomové chtějí objekt v dalších letech pečlivě studovat a potvrdit i to, že planeta skutečně okolo hvězdy obíhá. Že by se snad jednalo o tzv. bludné planety? O planetách, potulujících se vesmírem, se zatím vedou debaty pouze v teoretické rovině.

Tento objev by ale rozhodně nebyl první, který výrazně narušil naše představy o planetárních systémech. Marná sláva, naše představy jsou do značené míry zkresleny vzhledem naši vlastní sluneční soustavy, která ovšem rozhodně nepatří mezi ty ve vesmíru nejběžnější.

Zdroj: universetoday.com




O autorovi



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »