Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Vesmírná videa: březen a duben 2017

Vesmírná videa: březen a duben 2017

Cassini zaniká v atmosféře Saturnu 15. 9. 2017. Představa animátora.
Autor: NASA

Jaro už je v plném proudu a tak vám můžeme nabídnout ohlédnutí, co přinesly jeho první dva měsíce na poli astronomie a kosmonautiky, jak nám je prezentovaly různé agentury i jednotlivci ve svých videích. V úvodu se porozhlédneme ve světě exoplanet. Potom nás čekají novinky z čínské i americké kosmonautiky. Významné průlety zažili i oba plynní obři. Chybět nemůže ani pohled na nedávný průlet blízkozemního asteroidu. Radost nám udělalo krátkodobé zvýšení sluneční aktivity. Ve vesmíru je americká rekordmanka a podíváme se i na raketu, která ji tam vynesla. Na závěr přijměte pozvánku do kouzelné krajiny Jeseníků.

Keplerovy soustavy

O existenci planet kolem jiných hvězd podle všeho nikdo nepochyboval, ale je to jen otázka posledního čtvrtstoletí, kdy můžeme otevřeně hovořit o objevech exoplanet. Zpočátku to byl výběrový efekt použitých metod hledání exoplanet, co způsobil, že jsme takových planet neměli mnoho a že se jevily býti hmotnými plynnými obry, často obíhajícími v těsné blízkosti mateřské hvězdy. S postupem jiných metod se tento obrázek konečně začal měnit k normálu, který je ve vesmíru nejspíš běžný, tedy existenci velmi pestré směsice planetárních soustav, mezi nimiž pochopitelně nechybí mnoho planet zemského typu, stejně jako velkých plynných planet. Bylo jen otázkou času, kdy budou objeveny i téměř přesné kopie naší Země. Největšího pokroku v hledání exoplanet bylo dosaženo vypuštěním dalekohledu Kepler, který v posledních deseti letech skokově navyšoval počty známých exoplanet. Podívejte se na videu, jak vypadají planetární soustavy, objevené dalekohledem Kepler. Je to ohromující divadlo.

Čína přitápí pod kotlem

Už jsme si zvykli na fakt, že Čína je schopna vynést kosmickou loď, že její kosmonauti vykonali vycházku do volného vesmíru, už nás nepřekvapuje, že dokáží pracovat, byť krátkodobě, na vlastní vesmírné stanici. Dokonce jsme zažili, že na Měsíci přistála čínská sonda a jezdilo zde vozítko. Takže nejsme překvapeni, když nám nad hlavami létá již druhá vesmírná stanice a k ní se aktuálně připojila nákladní loď Tianzhou-1. Určitě nás už nezaskočí, že k Měsíci se chystá další sonda Chang'e 5. V obou případech bychom to měli chápat jen jako logický krok. Čína prostě patří do klubu mocných a je fajn, že se jí v oblasti kosmonautiky a výzkumu pomocí kosmických sond daří. Následující videa se věnují jak nákladní lodi Tianzhou (samotný start zde), tak sondě Chang'e 5, která by měla přinést vzorky z měsíčního povrchu.

Pokroky amerického soukromého sektoru

Kromě vývoje rakety SLS a lodi Orion, což můžeme chápat jako vlajkovou loď budoucnosti NASA, tu máme mnoho zajímavého také v soukromém sektoru. Velmi blízko finalizaci je motor BE-4 společnosti Blue Origin. Tento motor by, podle posledních indicií, měl být vybrán jako hlavní pohonná jednotka budoucích raket ULA (společností Boeing a Lockheed Martin). Motor je zajímavý tím, že jako první reálně používaný motor by měl používat jako palivo metan (a kapalný kyslík). To ale není vše. Blue Origin samozřejmě dokázala vyvinout raketu a kosmickou loď New Shepard schopnou balistických skoků na hranici vesmíru a poté přistání a znovupoužití rakety. Jestliže Alan Shepard jako první Američan zažil balistický skok do vesmíru a John Glenn pak první oblet Země, je logické, že nová raketa, kterou Blue Origin chystá, se bude jmenovat New Glenn. A má to být vážně obří kousek. Navíc první stupeň by měl přistávat na moři. Podívejte se na videu, jak by to mělo vypadat.

Pokračování našeho ohlédnutí za úspěchy soukromého sektoru nemůže být zaměřeno na nikoho jiného, než společnost Space Exploration Technologies Corporation, kterou už dávno ale známe pod zkratkou SpaceX. Bylo by házením hrachu na zeď zde připomínat poslední kolosální úspěchy, ale přesto, nebo právě proto, vkládáme video připomínající epochální let již jednou použitého první stupně její rakety Falcon 9. Tento první stupeň nejenže pomohl vynést zásobovací loď Dragon a nyní ještě družici SES-10, ale dokázal i dvakrát přistát. Jednou na mořské plošině a podruhé na Floridě (celý záznam startu a přistání zde). Stupeň č. 21 dostal při druhém přistání docela zabrat, jak je vidět na detailních záběrech na druhém přiloženém videu. Jak bylo oznámeno na začátku května, pokud půjde vše podle plánu, tak další znovupoužití již letěného stupně by mělo přijít na řadu v polovině června s družicí BulgariaSat-1. Další dva stupně pak poletí jako boční při prvním letu rakety Falcon Heavy.

Závěrem ještě přidejme, že pokud bychom mezi úspěšné soukromé firmy zařadili i konsorcium ULA, potom jejich příspěvek v podobě lodi Starliner je též na spadnutí. Momentálně probíhají závěrečné práce a už za rok by mohla být kosmická loď otestována. Startovat má na raketě Atlas V, a jak bude celý let k Mezinárodní vesmírné stanici vypadat, to shrnuje poutavé video, kterým tuto soukromou americkou sekci zakončíme.

Vzácné detailní pohledy na oba plynné obry

Letošní rok nám přináší jediněčnou možnost sledovat detailně atmosféru obou velkých plynných planet, Jupiteru i Saturnu. Zatímco Juno přináší skvělá měření i fotografie od Jupiteru, Cassini začíná zcela novou misi u Saturnu. Tou novou misí máme na mysli blízké průlety mezi jeho atmosférou a vnitřní hranou prstenů. NASA jí říká Grand Finale (video k tomu je zde), protože jeden z průletů v září letošního roku bude zároveň poslední. Sonda sice zanikne, ale mezitím ještě přinese skvělá data a nebude hrozit znečištění některého z měsíců jejími zbytky. Níže uvedená videa ukazují jednak částečný průlet sondy Juno, sestavený z jejích snímků, a dále se můžeme podívat na to, jak vypadala atmosféra při prvním průletu Cassini, včetně ukázky, kudy letěla a co snímala.

Průlet planetky 2014 JO25

Kolem Země neustále poletuje nějaké to „smetí“. Většinou jde o malé planetky v řádu metrů, ale když se poblíž Země vyskytne větší asteroid, který má řádově desítky metrů nebo i více, zaručeně se o tom dozvíte. Ty menší, pokud proletí opravdu blízko, tedy blíže než Měsíc, nebo ty velké, pokud nejsou o mnoho dále než Měsíc, se dají navíc pozorovat i běžným dalekohledem. Přesně tuto podmínku splnil i objekt označený 2014 JO25, jehož průlet se sice udál v uctivé vzdálenosti mezi dvěma a třemi milióny kilometrů, ale šlo zrovna o výjimečně velký kousek, skoro kilometr v průměru. V tomto případě letěla planetka výhodně pro pozorovatele v Evropě, ovšem u nás se nenašlo moc lidí, kteří by její průlet zaznamenali nebo ji alespoň pozorovali. Často za to mohlo i horší počasí. Něco málo snímků se objevilo i v galerii astro.cz. Asi nejhezčí animaci letu mezi hvězdami pořídil Ladislav Červinka z Mladé Boleslavi, jak vidíme na prvním videu.

Druhé video, které je níže, ovšem pochází ze snímků pořízených radarem. Často to funguje tak, že se vyšle signál z nějakého velkého radioteleskopu, například 70m antény v Goldstone, a odražený signál je analyzován za účelem získání prostorového obrazu planetky. Povedlo se to i tentokrát, a to jak v Arecibu, tak v Goldstone. Je až překvapivé, jak podobná je tato planetka jádru komety 67P, které snímala sonda Rosetta. Jenom je menší.

Zvýšená sluneční aktivita

V období nízké sluneční aktivity jsme vděčni za každé přechodné zvýšení. Na začátku dubna byly na Slunci pěkné oblasti s velkými skvrnami a navíc zde mezi druhým a třetím dubnem došlo k pěkným erupcím. Zachytila je pro nás krásně, jako vždy, sluneční družice SDO.

Vývoz rakety Sojuz a americká rekordmanka

Raketa s kosmickou lodí Sojuz MS-04 startovala 20. dubna. Video z vývozu je dosud tím nejhezčím, co nám Televize Roskosmosu nabídla. Na ISS v ní letěla výjimečně jen dvoučlenná posádka: Fjodor Jurčichin (Rus) a Jack Fischer (USA). Jedním z důvodů je snížení posádky ruské části stanice ze tří na dva. Volné sedadlo pak při návratu využije Peggy Whitson. Ta se díky neplánovanému prodloužení své mise stala americkou rekordmankou. Nyní je nejstarší ženou, která letěla do vesmíru, velí Mezinárodní vesmírné stanici a 24. dubna překonala rekord v celkové délce pobytu amerického astronauta ve vesmíru, který dosud držel Jeffrey Williams s celkem 534 dny. Návrat z vesmíru je v plánu v září 2017.

Jeseníky ve vysokém rozlišení

Dvojice Jiří Baják a Daniel Ščerba se ve svém dalším time-lapse videu zaměřila na zdokumentování krásné české krajiny. Jejich cílem je pořizovat kvalitní videa ve velmi vysokém rozlišení 4K. Pokud tedy máte tu možnost, vychutnejte si následující video z produkce Timefocus Films.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Vesmírná videa


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »