Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Vesmírná videa: květen a červen 2017

Vesmírná videa: květen a červen 2017

Model SN1987A podle měření ALMA
Autor: ESO

Máme tu léto, na obloze dominují hlavně Jupiter a Saturn. Blíží se také hodně sledované zatmění Slunce, a proto si ukážeme povedenou animaci k původu celého jevu ve skutečném poměru vzdáleností a velikostí. V kosmonautice jsme si užívali hlavně starty a přistání v podání SpaceX. Měsíc červen ale přinesl i start jedné české a jedné slovenské minidružice. V dalších ukázkách poukážeme na schopnosti amatérských astrofotografů při pozorování měsíčků Jupiteru a blízkozemních planetek. Závěrem se ještě podíváme na pohyby hvězd, které můžeme modelovat díky družicím Hipparcos a Gaia. Z kosmonautiky ještě upozorníme na pokus o start „elektrické“ rakety, na test křídel letadla Unity společnosti Virgin Galactic a také na přistání vojenského miniraketoplánu X-37B po rekordní, bezmála dvouleté misi. Článek ale začneme pohledem na zbytek po supernově z roku 1987.

SN 1987A

Letos 23. února uplynulo 30 let od okamžiku, kdy k Zemi dorazily fotony z náhlého zjasnění hvězdy v průvodci naší Galaxie, Velkém Magellanově mračnu. Nastal vzácný okamžik, kdy lidé na jižní polokouli mohli opět spatřit pouhým okem supernovu. Tehdy měla jasnost 4,5 mag a postupně ještě zjasnila, až v květnu dosáhla třetí hvězdné velikosti. Dnes se domníváme, že uprostřed mlhoviny, kterou zde můžeme pozorovat, je neutronová hvězda. Po desetiletí ji studovaly rádiové, optické i rentgenové observatoře, ale prach uvnitř dokonale skrývá zajímavou centrální část. Soustava milimetrových radioteleskopů ALMA, pozorující na pomezí mezi infračervenými a rádiovými vlnami, má mnohem lepší šanci podívat se skrz pracho-plynná mračna uvnitř. Spatřila zde oblaka oxidů křemíku a uhlíku (SiO a CO), které právě jasně září na submilimetrových vlnách. Na níže uvedené animaci (SiO růžově a CO žlutě) můžeme pozorovat shluky uvnitř mlhoviny SN 1987A. Podobné snímky velmi pomohou vědcům ověřit si své modely vzniku mlhoviny.

Povedená animace zatmění

Letos v létě stín Měsíce projde postupně přes celé Spojené státy americké. Zatmění, které nastane 21. srpna 2017 a bude trvat asi 2 minuty a 40 sekund, je zajímavé mimo jiné tím, že jde o jeden Saros posunuté zatmění, které jsme mohli obdivovat ve střední Evropě 11. srpna 1999. Pro mnohé to tedy bude zajímavá reminiscence tohoto zatmění, pro další zase příležitost spatřit asi nejhezčí přírodní úkaz třeba i poprvé v životě. Celé divadlo funguje jednoduše, když Měsíc přechází před slunečním kotoučem, ale málokdy si dokážeme představit ve skutečném poměru, jak to celé ve vesmíru vypadá. Velmi povedená animace nám to předvede v celé kráse.

Úspěšné období pro SpaceX

Začalo to už prvního května, kdy jsme mohli sledovat naprosto úžasný start a přistání během mise s tajnou vojenskou družicí NROL-76. Při tomto startu jsme díky výbornému počasí mohli sledovat celou dobu video z kamery na pobřeží a také vybrané úchvatné detaily. Zároveň běžela v rohu celou dobu telemetrie prvního stupně, což bylo také vůbec poprvé a poskytlo to zajímavý pohled na to, co se s raketou vlastně děje. Pokud se jej chcete připomenout s původním komentářem Dušana Majera z portálu Kosmonautix.cz, pusťte si záznam z odkazu (kde v čase videa 18 minut je start, v čase 20:30 je oddělení obou stupňů, v čase 25:30 vstupní zážeh a v čase 27 minut je přistání). Samotný sestřih uvedených fází letu je níže ve vloženém videu.

16. května už se letělo znovu z Floridy, a protože byla vynesena těžká geostacionární družice Inmarsat 5 F-4, tak se nepřistávalo. Ovšem už při dalším startu s Dragonem k ISS jsme se přistání dočkali opět. Video z přistání je k dispozici i ve vysokém rozlišení 4k. Ovšem mise CRS-11 možná zaujala více tím, že z prvního stupně po jeho oddělení od stupně horního zřejmě vyletěla šuplera, jak ukazuje i jedno z videí na internetu. Start z Dragonem byl pro nás zajímavý ještě z toho pohledu, že pokud nám ve výhledu nebránila oblačnost, dal se přelet Dragonu pozorovat už 22 minut po startu na naší obloze. K tomu se také vrací povedené video vložené níže.

Triumfální období startů následujících v rychlé kadenci po sobě jsme zažili v červnu a vlastně i na začátku července. Mise s BulgariaSat-1 23. června přinesla i úspěšné přistání na mořské plošině v Atlantiku. Video z přistání stále není veřejné, ale už víme, že šlo o nejtvrdší přistání v historii a zřejmě nechybělo mnoho, aby se nepovedlo. Stupeň doputoval do přístavu v náklonu 6 stupňů. No a aby toho nebylo málo, tak už 25. června se letělo s družicemi Iridium-NEXT. Tak krátký rozestup byl samozřejmě možný jen díky tomu, že se startovalo z Kalifornie a přistávalo se na mořské plošině v Pacifiku. Paradoxně i během tohoto přistání došlo k tvrdšímu dosednutí. V přímém přenosu (v odkazu v čase 26 minut) jsme mohli sledovat, že stupeň vypnul motor nejspíš kousek nad plošinou a následným dosednutím došlo opět k mírnému náklonu. SpaceX má k červenci 2017 už 10 úspěšných startů a ještě 12 by jich ráda letos stihla. Vzhledem k nucené odstávce na KSC a tomu, že teprve dokončují opravy poničené rampy SLC-40 to může být skutečně husarský kousek, pokud se to podaří. Dnes se rozloučíme videem ukazujícím pohled do části výrobní haly.

Český a slovenský cubesat

Start indické rakety PSLV 23. června přinesl unikátní situaci, kdy s hlavní družicí Cartosat vyletělo i mnoho malých, tzv. cubesatů. Jeden z nich tvořený kostičkou o velikosti asi 10 cm se jmenuje SkCube a hodně se o něm mluvilo, bohužel i zbytečně negativně v souvislosti s nedávným problémem. My ale věříme, že se jej podaří vyřešit. Družice je každopádně úspěšná už nyní a kolegové ze Slovenska si zaslouží pochvalu i obdiv. Radioamatéři si mohou signál z družice sami zachytit, jak je patrné na videu jednoho z nich. Družici českou, nazvanou VZLÚSat tvořily hned tři spojené kostičky. O této družici však mnoho informací v médiích není a to je určitě škoda. Níže uvedené video ukazuje uvolnění všech družic při startu indické rakety.

Úkazy jupiterových měsíčků

Pozorování Jupiteru přináší i pěkné zážitky s jeho měsíčky. Jak ukazuje video Milana Antoše, nemusí jít jen o přechody měsíčků a jejich stínů. Někdy se v jednu chvíli může jeden měsíček nořit do stínu Jupiteru, zatímco jiný z něj zrovna vystupuje.

Blízkozemní asteroidy

A ještě jeden obor pozorování je pro nadšené amatérské astronomy snadným soustem – blízkozemní asteroidy. V okamžiku, kdy se tělesa o rozměrech v řádu desítek až stovek metrů přiblíží k naší planetě na statisíce až milióny kilometrů, jsou již viditelná v dalekohledu jako slabší ˜„hvězdičky“, které se viditelně pohybují mezi ostatními hvězdami. Blízkozemní asteroid 2017 CS je zrovna příkladem tělesa, které prolétalo až za drahou Měsíce, ale bylo poměrně velké, asi 900 metrů. Video jeho pohybu je vidět níže. Asi desetkrát menší planetku 2010 VB1 pak Milan Antoš zobrazil 18. června v této animaci. Planetka navíc pěkně blikala. Na Astrofóru najdete i další úlovky českých a slovenských astronomů.

Budoucnost souhvězdí Orion

Jak známo, hvězdy už dávno nepovažujeme za stálice. Dnes však máme přesná data o poloze hvězd už ze dvou různých astrometrických družic a to s odstupem přibližně čtvrt století. První měření provedla družice Hipparcos a druhá družice Gaia. Díky tomu mohlo vzniknout video ukazující pohyby hvězd v části oblohy, kde se nachází souhvězdí Oriona a Býka. Některé hvězdy tvoří společnou asociaci nebo hvězdokupu a letí tedy v prostoru stejným směrem (dobře je to vidět u Hyád v pravém horním rohu nebo u pásu Oriona). Jinak se ale souhvězdí, jak je známe dnes, brzy začínají rozpadat, a kdo ví, třeba se z Betelgeuse mezitím stane supernova a „zhasne“ zde nadobro. Gaia nám ve druhé várce dat poskytne i přesné údaje o pohybech hvězd, ale díky měřením Hipparcos jsme si tuto úžasnou simulaci mohli prohlédnout už nyní. Zrychlenou verzi videa nabídla ESA zde.

Třetí detekce gravitačních vln

To, že ve vesmíru existují binární černé díry o hmotnostech desítek Sluncí, už víme a díky detektoru Advanced LIGO taky víme, že sloučení takových černých děr do jedné vyvolává detekovatelné gravitační vlny. Od září 2016, kdy přišla první taková detekce, se to povedlo ještě nejméně dvakrát. Výsledky se dozvídáme se zpožděním daným časem na práci vědců se zaznamenanými daty. Poslední úkaz byl zachycen 4. ledna 2017 a sloučily se při něm černé díry o hmotnostech 31 a 19 hmot Slunce.

Electron aneb „Je to test“

Příznačný název prvního pokusného startu rakety Electron jasně ukazuje, jaký byl záměr konstruktérů. Něco se povedlo a něco ne. Víme, že raketa nedosáhla až na oběžnou dráhu, ale mnoho nechybělo. Víme, že se podařilo vyslat vysoko do atmosféry první raketu, jejíž čerpadla byla poháněna na baterie. Uvidíme, jaký bude další osud novozélandské firmy, ale určitě neřekli poslední slovo.

Unity roztáhla křídla

Firma Virgin Galactic se postupně blíží k prvnímu suborbitálnímu letu svého nového letounu Space Ship Two nazvanému Unity. Nyní víme, že došlo k testu, kdy byl letoun upuštěn z pod letadla, a zkoušelo se vyklopení křídel, které umožňují aerodynamické brždění při návratu do atmosféry. Vyklopená křídla pak fungují jako letky badmintonového míčku a pak se zase sklopí a letoun přistává na letišti.

Rekordní let miniraketoplánu X-37B

Americký vojenský miniraketoplán se vrátil na Zemi po rekordně dlouhém letu trvajícím 718 dní. Poprvé též přistával na dráze využívané dřív raketoplány. To znamená, že na KSC se přistávalo poprvé od července 2011, kdy zde naposledy dosedl raketoplán Atlantis.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Vesmírná videa


15. vesmírný týden 2024

15. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 8. 4. do 14. 4. 2024. Měsíc bude v novu a v Americe uvidí úplné zatmění Slunce. Na večerní obloze se loučíme s kometou 12P/Pons-Brooks, která na začátku dubna ještě o magnitudu zjasnila a na večerní obloze ji doplní Jupiter a srpek Měsíce. Aktivita Slunce je nižší. Přistál Sojuz MS-24. SpaceX intenzivně chystá další testovací let SuperHeavy Starship. Delta IV Heavy pro technický problém rampy ještě neletěla. Před 65 lety byla vybrána v USA první sedmička astronautů a před 60 lety začal program Gemini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2024 obdržel snímek „Kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě“, jehož autorem je Jan Beránek.   Vlasatice, dnes jim říkáme komety, budily zejména ve středověku hrůzu a děs nejen mezi obyčejnými lidmi. Možná více se o ně zajímali panovníci.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Bodeho galaxie M81 a M82

Bodeho hmlovina (iné názvy: Bodeho galaxia, Messier 81, M 81, NGC 3031) je špirálová galaxia vzdialená od Slnka 12 miliónov svetelných rokov v súhvezdí Veľká medvedica. Objavil ju Johann Elert Bode v roku 1774. Cigara (iné názvy: Messier 82, M 82, NGC 3034) je nepravidelná galaxia typu (Ir II) v súhvezdí Veľká medvedica s výraznými stopami výbuchu jadra. Jej zdanlivá jasnosť je 9,2m, absolútna jasnosť -20,2m, celková hmotnosť 10 miliárd hmotností Slnka, priemer 32 000 ly. Vo vodíkovej čiare Hα má vláknitú štruktúru, expandujúcu smerom od centra rýchlosťou asi 1 000 km.s-1 pri vzdialenosti 5 000 ly od jadra. Kinetická energia expandujúcich plynov sa odhaduje na 1048-1059 J. Expanzia sa vysvetľuje výbuchom, ktorý nastal v jadre galaxie pred 1 000 000 rokmi. Niektorí autori vysvetľujú pozorovanú šírku spektrálnych čiar ich zložitým, multipletovým charakterom bez predpokladaného výbuchu. Fotograficky sa dosiaľ nepodarilo rozlíšiť v galaxii jednotlivé hviezdy. Televíznou technikou sa potvrdila prítomnosť hviezd v jej centrálnych oblastiach (horúce B hviezdy) i v okrajových oblastiach (hviezdy spektrálnych typov A, F). Fotografie v infračervenom svetle dokázali, že v centrálnej časti galaxie je niekoľko zhustení B hviezd; celý tento komplex sa nazýva superkopa B hviezd. M82 je zdrojom rádiového a röntgenového žiarenia. Najjasnejší kompaktný zdroj rádiového žiarenia v jadre galaxie má priemer iba 25 svetelných dní. Rádiové pozorovania dokázali, že galaxia je vo veľkom komplexe mrakov neutrálneho vodíka, ktorý je spoločný aj pre galaxiu M81. Vzdialenosť od Zeme 10 miliónov ly. Skúsil som zlúćiť čerstvé dáta z minuloročnými snímkami a k tomu pridat Halpha vrstvu. Dokopy to bolo cez 33 hodin dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Dáta z roku 2023: EQ5Pro, GSO Newton astrograf 150/600, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, myFocuserPRO2, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, Siril, Starnet++, Adobe photoshop 138x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 134x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 240 flats, master darks, master darkflats Dáta z roku 2023: 269x180 sec. Lights gain5, offset115 pri -10°C 14.2. až 10.4.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »