Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Vesmírná videa: listopad 2012

Vesmírná videa: listopad 2012

Leonida 2012 - bolid - na celooblohovce. Autor: Stéphane Vetter
Leonida 2012 - bolid - na celooblohovce.
Autor: Stéphane Vetter
Listopadové dění se neslo především v duchu zajímavého úplného zatmění Slunce v Austrálii, připoměly se také meteorické roje. V kosmonautice jsme se opět mohli podívat na Mezinárodní vesmírnou stanici a na závěr měsíce se hodně spekulovalo také o objevech Curiosity na Marsu. Trochu v pozadí pak zůstalo padesáté výročí Evropské jižní observatoře.

Úplné zatmění Slunce

14. listopadu 2012 bylo mnoho pozorovatelů na severovýchodě Austrálie opět uchváceno nádherným přírodním úkazem. Tentokrát bylo vše okořeněno faktem, že Slunce bylo blíže obzoru a bohužel pro mnohé na pobřeží také tím, že třeba zatmělé Slunce vůbec neviděli. Ne kvůli Měsíci, nýbrž oblačnosti, která zhatila i plány české vědecké expedice vedené panem Druckmüllerem. Jiní měli štěstí, protože třeba stáli v tom srpávném kousku pobřeží, nebo popojeli za jasnou oblohou více na západ. Proto se můžeme kochat pěknými fotografiemi a také zajímavými videoanimacemi z krajiny při zatmění.

Leonida 2012

Velice pěkné time-lapse video z letošních Leonid se povedlo Stephane Vetterovi. Pomocí Nikonu D3 a 8 mm objektivu Sigma se mu podařilo pořídit 610 působivých snímků, na kterých je k vidění celá řada nádherných věcí. V první řadě je to velmi jasná Leonida, která přeťala někdy v první polovině noci celou oblohu. Tehdy byl totiž radiant, tedy souhvězdí Lva, odkud zdánlivě meteory vylétají, ještě velmi nízko nad obzorem. Proto je stopa meteoru tak dlouhá. To ale není vše. Na videu můžeme obdivovat také jevy zvířetníkového světla a nad ránem přelet Mezinárodní vesmírné stanice ISS.

Prohlídka vesmírné stanice

Přibližně každého půl roku se na stanici střídají posádky. Velitelka poslední mise, Sunita Williams, která 19. listopadu přistála na Zemi, pořídila zajímavou komentovanou prohlídku stanice před odletem. Video je sice komentováno anglicky, ale pokud tento jazyk ovládáte, je určitě zajímavé.

Celá mise Curiosity je zajímavá

Ano, přelomová je samotná mise vozítka Curiosity, která začala v srpnu na povrchu Marsu. Za necelý půlrok se vědcům povedlo zkontrolovat funkci všech přístrojů a ty přinesly i první zajímavé výsledky. Z hlediska široké veřejnosti asi ne tak zajímavé, ale z pohledu vědy určitě ještě neřekla Curiosity poslední slovo. Teprve řada opakovaných experimentů ale potvrdí, zda se na Marsu vůbec setkáme se složitými organickými molekulami nebo metanem. Video, které vidíte níže je úsměvnou verzí, kterak přiblížit význam a očekávání této mise. Snad se vám tento úmysl, podívat se na celou věc s trochou vtipu, bude líbit.

ESO 50 let

S výročím padesáti let od založení Evropské jižní observatoře začínají vycházet zajímavé videosestřihy na stránkách ESO. První z nich je věnován typické pozorovací noci chilských dalekohledů. Užijte si pěkné záběry nenarušené noční oblohy z pohodlí domova.

Mezi častá videa v našich přehledech patřily i záběry Země z ISS. Řadu pokusů o co nejlepší video najdete v klubu NASA na Vimeu.

Za zpoždění vydání se omlouvám, nebyly lidské zdroje. Děkuji za přízeň. Odkazy na videa pro vás připravuji ve spolupráci s Klubem astronomů Liberecka, pobočkou ČAS.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Zatmění Slunce 2012, Curiosity, ISS, Leonidy 2012, ESO 50 let


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »