Kniha křtěná vesmírným prachem

Nebyl v tom ovšem sám. Celou akci moderoval tajemník České astronomické společnosti a tiskový mluvčí Astronomického Ústavu AVČR Pavel Suchan.

I když ten, na rozdíl od autora knihy, nedoplnil svůj oblek bačkorami, měl jich pro jistotu v zásobě celou tašku. Kdyby bylo potřeba a kdyby chyběly. Přestože jsou oba poutavými řečníky, dokonce se vzájemně pouštěli ke slovu. Ovšem ani oni oba v tom nebyli sami. Vypomohlo i 10 a půl křestních otců a maminek, včetně emeritního velvyslance České republiky v Chile Josefa Rychtara, velkého příznivce astronomie.

A tím se postupně dostáváme ke knize samotné. Velká část jejího obsahu se totiž týká právě Chile, respektive oblohy nad Evropskou jižní observatoří na chilské hoře La Silla, jejímž členem se Česká republika stala právě v době působení pana velvyslance. Ovšem nejen temnou oblohou nad Chile se kniha zabývá. Jak jsme se v autorově přednášce, která křtu předcházela, dozvěděli, jeho astronomické kořeny procházely Josefovem u Jaroměře, s dalekohledem z obrečených babiččiných brýlí, aby se posunuly například do temných oblastí Šumavy. Nu a pak se přes Ondřejovskou observatoř autor dostal díky své profesi až k velkým a největším světovým dalekohledům, z nichž některé jeho mateřská firma rekonstruovala a robotizovala. Ostatně, emeritní ředitel Astronomického Ústavu Akademie věd ČR a současný předseda České astronomické společnosti Petr Heinzel se křtu také zúčastnil.

Podívali jsme se však nejen ke hvězdám, ale i k pozemským cílům, počínaje tarantulí bránící uchvácený fotoaparát, přes cestopisné pohledy do exotických končin až do jinak nepřístupného nitra právě těch největších astronomických teleskopů.

Ve své přednášce a knize nezapomněl ani na noci strávené na Hvězdárně v Úpici, kam jezdil již jako dítě na astronomické tábory a kam se i dnes vrací za stále ještě temnou oblohou a svou oblíbenou hvězdárnou. Ostatně i samotný křest snad symbolicky padl na dobu oslav 60. výročí otevření úpické hvězdárny. Pan Mlejnek, první ředitel hvězdárny a jeden ze Zdenkových astronomických vzorů by jistě měl radost.

Po přednášce následoval křest knihy, poněkud netradiční. Když se všichni křtící chopili sklenek se sektem, posypal pan velvyslanec knihu směsí prachu ze skutečného meteoritu, kamenné drti z observatoře La Silla, drti ze skleněné fotografické desky a fotografického čipu, promíchané s “vydestilovanou planetární substancí”. Následně pak všichni smyli tento prach úlitbou sektu. Promyšlenou režii celého večera příjemně narušila neočekávaná zdravice Daniela Stacha z redakce vědy ČT24, která překvapenému autorovi vehnala slzy do očí. A po křtu nastal čas na autogramiádu.

Kniha se ovšem nerodila lehce. Ostatně, ani její autor se původně k žádnému psaní nechystal. A jak mi řekla jeho paní Ivana, „… má až do odvolání zákaz psát nějakou další… někdo přeci musí zrýt zahradu a opravit dlažbu!“. Kniha představuje několik let práce, přičemž vlastní pořízení snímků, a to i těch nejúchvatnějších, bylo možná to nejlehčí. Zabralo totiž možná „jen“ několik stovek hodin.

Ty další tisíce přišly později. Zpracování snímků, ověřování informací, texty, korektury, další ladění textů, další ladění snímků, další korektury, grafický návrh a další a další... stále dokola.

Úmyslně jsme zde vynechali výsledné grafické zpracování a sazbu. Tu provedl pan Milan Lackovič, legenda grafického ztvárnění mnoha úžasných astronomických publikací. Tisk pak zajistila Slovenská ústřední hvězdárna v Hurbanově za velké podpory generálního ředitele Mariána Vidovence. Dalšími klíčovými postavami byli i Pavol Rapavý, který je duší slovenské astronomie a Pavel Ambrož z hvězdárny v Ondřejově. Ostatní nápomocní vzniku knihy snad prominou, že je zde nejmenuji, najdete je v knize.

Úžasné, a zároveň smutné, na této knize je, že i když vyšla v nákladu 3 100 výtisků, není již téměř k sehnání. Více než tři čtvrtiny nákladu byly rozebrány dokonce již před vlastním tiskem. A dotisk bohužel z technických důvodů patrně nebude možný. Tím se kniha vlastně stala sběratelskou raritou, jejíž cenu nesníží ani těch posledních kousků, které u autora ještě zůstaly.

Abychom však nezapomněli na samotného autora. Označení „amatérský“ v jeho případě znamená označení člověka, který se něčím zabývá ve svém volném čase a zdarma, i když  jeho výsledky by jistě poctily i mnohého profesionálního astronoma.

Jeho snímky vycházejí v různých odborných i populárních astronomických časopisech, honosí se jimi i weby ESO (Evropská jižní observatoř), ZEISS (výrobce špičkové optiky) a další. Jeho snímek okolí hvězdy Proxima Centauri použila i agentura NASA ve své vědecké publikaci. Není divu, že od roku 2018 je foto-ambasadorem Evropské jižní observatoře. Je též členem České astronomické společnosti, Slovenského zväzu astronómov, Evropské astronomické společnosti a zakladatelem již legendární soutěže Česká astrofotografie měsíce. Ostatně je možno se na jeho snímky podívat na webu http://www.bardon.cz.