Úvodní strana  >  Články  >  Osobnosti  >  Lednové výročí: Jacobus Cornelius Kapteyn

Lednové výročí: Jacobus Cornelius Kapteyn

Jacobus Cornelius Kapteyn

Před 165 lety, 19. ledna 1851, se narodil nizozemský astronom Jacobus Kapteyn, který pomocí statistických metod zkoumal vlastnosti Mléčné dráhy i dalších galaxií. Také se podílel na širším a systematickém využívání fotografií při zkoumání astronomických objektů.

Na svět přišel v nizozemském městě Barneveld do rodiny učitele. Už od dětství jej zajímala fyzika, a proto po dosažení věku 17 let odešel studovat matematiku a fyziku na Univerzitu v Utrechtu. Školu úspěšně dokončil roku 1875 a získal ocenění „magna cum laude“ (ve volném překladu „s velkou chválou“), které dostávali jen ti opravdu nejlepší absolventi.

Tři roky působil na astronomické observatoři v Leidenu, poté se roku 1877 stal prvním profesorem astronomie a teoretické mechaniky na Univerzitě v Groningenu.

Spolupracoval s Davidem Gillem, ředitelem hvězdárny v Kapském městě a společně sestavili katalog, obsahující více než 450 000 hvězd jižní oblohy.

Pomocí statistiky se pokoušel zjistit informace o stavbě Mléčné dráhy a rozložení objektů v ní. Vybral na celé obloze 206 oblastí o velkosti 75′ × 75′ (získaly označení Kapteynova pole), ve kterých se pak detailně zkoumaly vlastnosti hvězd. Později ještě přibylo dalších 46 polí.

Jednou ze zkoumaných veličin v těchto oblastech byly vlastní pohyby hvězd. Během této práce si Kapteyn všiml, že existují dva převládající směry, kterými se hvězdy pohybují. Jeden směřuje přibližně do středu Mléčné dráhy, druhý pak opačně. Nejprve se domníval, že se jedná o dvě samostatné skupiny hvězd, pohybující se ve dvou „proudech“, které získaly po objeviteli i své jméno – Kapteynovy proudy. Později se ukázalo, že jev je způsoben rotací Mléčné dráhy a zejména pak tím, že oběžné dráhy hvězd nejsou kruhové, ale eliptické. Obíhají po protáhlých drahách kolem centra galaxie a to je umístěno v jednom ohnisku elipsy.

S Kapteynovým jménem je také spojen nenápadný červený trpaslík spektrální třídy M a jasnosti 9 mag v souhvězdí Malíře. Jedná se o jednu z nejbližších hvězd, světlo z ní k nám doputuje za necelých 13 let. Nejzajímavější však je, že Kapteyn u ní objevil v té době největší vlastní pohyb. Dnes je Kapteynova hvězda v tomto ohledu na druhém místě, předstihla ji pouze Barnardova šipka ze souhvězdí Hadonoše.

Kapteyn také vytvořil vlastní model Mléčné dráhy, nazývaný někdy Kapteynův vesmír. Předpokládal, že naše galaxie má velikost 40 000 světelných let a Slunce je vzdáleno od jejího středu jen 2 000 světelných let. Až pozdější výzkumy ukázaly, že Mléčná dráha má výrazně větší rozměry.

Převzato: Hvězdárna a planetárium Plzeň, novinky na Facebooku.




O autorovi

Václav Kalaš

Narodil se v Plzni a o astronomii se začal zajímat už od dětství. Asi prvním impulzem byl článek "Objevování sluneční soustavy", který vyšel jako příloha časopisu Mladý svět. Když o něco později zjistil, že Hvězdárna a planetárium Plzeň pořádá astronomický kroužek, přihlásil se do něj. Této organizaci zůstal věrný až do jejího sloučení s Hvězdárnou v Rokycanech. Nejprve jako zaměstnanec, nyní jako externí spolupracovník. Nejprve se věnoval jen astronomii, po havárii raketoplánu Columbia začal pomalu pronikat i do tajů kosmonautiky. Pozoruje meteory, píše články hlavně o nich, ale nevyhýbá se ani jiným tématům. V kosmonautice se zaměřuje zejména na raketoplány. Kontakt: Vaclav.Kalas@seznam.cz.

Štítky: Kapteyn, Osobnost, Astronom, Výročí


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »