Střípky ze života Luboše Perka – generálního tajemníka IAU

Nyní, ve svých neuvěřitelných 100 letech s úsměvem na rtech dodává: „Těší mě, že mohu na oslavách 100 let existence IAU pozdravit ji i všechny astronomy světa. Jsem totiž jen o dva dny starší než ta unie…“

Již od dětství jej nesmírně přitahovaly obrázky kopulí s vysunutým dalekohledem, které si s potěšením sám maloval. A toužil dohlédnout dát. A tak se navzdory rodinným tradicím rozhodl vydat neprošlapanou cestou vědce. A láska k dalekohledům jej na této cestě provázela.

Začínal na hvězdárně v Brně u profesora Josefa Mikuláše Mohra, který se zabýval stelární statistikou a dynamikou. Zde se doc. Perek velkou měrou zasloužil o to, že byl na Kraví Hoře postaven Cassegrain s průměrem zrcadla 0,6 m, vybavený fotografickou kamerou a později i fotoelektrickým fotometrem.

V roce 1954 pak doc. Perek zakotvil v Astronomickém ústavu Akademie věd, v němž působí dodnes. V roce 1956 podpořil myšlenku svého kolegy Miroslava Plavce na výstavbu dvoumetrového dalekohledu v Ondřejově. Jeho stavba trvala bezmála jedenáct let a dalekohled byl uveden do provozu při slavnostním otevření v srpnu 1967 u příležitosti XIII. valného shromáždění IAU v Praze. V roce 1967 se doc. Perek stal ředitelem Astronomického ústavu. Díky jeho vedení nebyl při normalizačních čistkách v následujících letech nikdo z vědeckých pracovníků z ústavu vyhozen.

Zde také prosadil vystavení měsíčního kamene, který Československo obdrželo darem od amerického prezidenta Richarda Nixona a amerického Národního úřadu pro letectví a kosmický prostor. Protože ale měsíční kámen pocházel od amerických astronautů, nebyla v komunistickém Československu žádná vůle jej vystavit. A byl to právě Luboš Perek, kdo poskytl prostory pro jeho vystavení přímo v kopuli dvoumetrového dalekohledu v Ondřejově.

Kariéra Luboše Perka vyvrcholila právě při pražském XIII. astronomickém kongresu IAU (1967), kdy byl zvolen generálním sekretářem IAU. Sídlo sekretariátu vrcholné mezinárodní astronomické organizace se tak ocitlo v Praze, což mělo prestižní význam pro Astronomický ústav Československé akademie věd. A jak říká Luboš Perek: „Asi největší problém tam byly finance, které se mi postupně podařilo stabilizovat a dostat do dobrého stavu. To tehdy ocenil i prezident Otto Heckmann, když mě navrhl za člena Německé akademie přírodních věd Leopoldina a k tomu mi nabídl pozorovací čas v Evropské jižní observatoři La Silla v Chile.“

V letech 1968–1970 byl Luboš Perek navíc viceprezidentem Mezinárodní rady vědeckých unií (ICSU). V roce 1975 byl povolán do Oddělení pro záležitosti kosmického prostoru při úřadu generálního tajemníka OSN v New Yorku. Účastnil se nesnadných diskuzí o stanovení hranice kosmického prostoru a zároveň se zabýval otázkou geostacionární dráhy.

V letech 1980–1982 působil jako prezident Mezinárodní astronautické federace (IAF). V období Sametové revoluce pracoval Luboš Perek jako tehdejší předseda České astronomické společnosti a svoláním mimořádného sjezdu se tehdy významně zasloužil o hladký přechod této tradiční instituce ve skutečně svobodnou vědeckou společnost.

V současné době působí Luboš Perek v mnoha vědeckých institucích, např. jako emeritní pracovník Astronomického ústavu AV ČR, člen Učené společnosti ČR či čestný člen Kosmologické sekce ČAS a nadále vědecky pracuje a čile komunikuje se světovou badatelskou obcí.