Úvodní strana  >  Články  >  Osobnosti  >  Střípky ze života Luboše Perka – generálního tajemníka IAU

Střípky ze života Luboše Perka – generálního tajemníka IAU

Pan Luboš Perek v roce 2013
Autor: Wikipedia

Luboš Perek – významný světový astronom, pracovitý vědec a zároveň odvážný člověk, jenž vyměnil tradiční rodinnou kariéru právníka za nejistou dráhu učence a badatele. Že se jednalo o správné rozhodnutí, nepochybně potvrdila významná světová událost – to když byl Luboš Perek zvolen v roce 1967 generálním tajemníkem IAU (Mezinárodní astronomické unie).

Nyní, ve svých neuvěřitelných 100 letech s úsměvem na rtech dodává: „Těší mě, že mohu na oslavách 100 let existence IAU pozdravit ji i všechny astronomy světa. Jsem totiž jen o dva dny starší než ta unie…“

Již od dětství jej nesmírně přitahovaly obrázky kopulí s vysunutým dalekohledem, které si s potěšením sám maloval. A toužil dohlédnout dát. A tak se navzdory rodinným tradicím rozhodl vydat neprošlapanou cestou vědce. A láska k dalekohledům jej na této cestě provázela.

Začínal na hvězdárně v Brně u profesora Josefa Mikuláše Mohra, který se zabýval stelární statistikou a dynamikou. Zde se doc. Perek velkou měrou zasloužil o to, že byl na Kraví Hoře postaven Cassegrain s průměrem zrcadla 0,6 m, vybavený fotografickou kamerou a později i fotoelektrickým fotometrem.

V roce 1954 pak doc. Perek zakotvil v Astronomickém ústavu Akademie věd, v němž působí dodnes. V roce 1956 podpořil myšlenku svého kolegy Miroslava Plavce na výstavbu dvoumetrového dalekohledu v Ondřejově. Jeho stavba trvala bezmála jedenáct let a dalekohled byl uveden do provozu při slavnostním otevření v srpnu 1967 u příležitosti XIII. valného shromáždění IAU v Praze. V roce 1967 se doc. Perek stal ředitelem Astronomického ústavu. Díky jeho vedení nebyl při normalizačních čistkách v následujících letech nikdo z vědeckých pracovníků z ústavu vyhozen.

Zde také prosadil vystavení měsíčního kamene, který Československo obdrželo darem od amerického prezidenta Richarda Nixona a amerického Národního úřadu pro letectví a kosmický prostor. Protože ale měsíční kámen pocházel od amerických astronautů, nebyla v komunistickém Československu žádná vůle jej vystavit. A byl to právě Luboš Perek, kdo poskytl prostory pro jeho vystavení přímo v kopuli dvoumetrového dalekohledu v Ondřejově.

Luboš Perek se svým katalogem planetárních mlhovin Autor: archiv
Luboš Perek se svým katalogem planetárních mlhovin
Autor: archiv
Kariéra Luboše Perka vyvrcholila právě při pražském XIII. astronomickém kongresu IAU (1967), kdy byl zvolen generálním sekretářem IAU. Sídlo sekretariátu vrcholné mezinárodní astronomické organizace se tak ocitlo v Praze, což mělo prestižní význam pro Astronomický ústav Československé akademie věd. A jak říká Luboš Perek: „Asi největší problém tam byly finance, které se mi postupně podařilo stabilizovat a dostat do dobrého stavu. To tehdy ocenil i prezident Otto Heckmann, když mě navrhl za člena Německé akademie přírodních věd Leopoldina a k tomu mi nabídl pozorovací čas v Evropské jižní observatoři La Silla v Chile.“

V letech 19681970 byl Luboš Perek navíc viceprezidentem Mezinárodní rady vědeckých unií (ICSU). V roce 1975 byl povolán do Oddělení pro záležitosti kosmického prostoru při úřadu generálního tajemníka OSN v New Yorku. Účastnil se nesnadných diskuzí o stanovení hranice kosmického prostoru a zároveň se zabýval otázkou geostacionární dráhy.

V letech 19801982 působil jako prezident Mezinárodní astronautické federace (IAF). V období Sametové revoluce pracoval Luboš Perek jako tehdejší předseda České astronomické společnosti a svoláním mimořádného sjezdu se tehdy významně zasloužil o hladký přechod této tradiční instituce ve skutečně svobodnou vědeckou společnost.

V současné době působí Luboš Perek v mnoha vědeckých institucích, např. jako emeritní pracovník Astronomického ústavu AV ČR, člen Učené společnosti ČR či čestný člen Kosmologické sekce ČAS a nadále vědecky pracuje a čile komunikuje se světovou badatelskou obcí.




O autorovi

Jana Žďárská

Jana Žďárská

Mgr. Jana Žďárská se narodila v roce 1969. Pracuje ve Fyzikálním ústavu Akademie věd ČR jako výkonná redaktorka Československého časopisu pro fyziku. K zájmu o vědu ji v dětství přivedl otec. Jako autorka se v rámci popularizace vědy věnuje především rozhovorům s vědci a reportážím z vědeckého prostředí. V rámci popularizace vědy publikuje v Československém časopisu pro fyziku, slovenském Kozmosu, populárně naučném časopisu Tajemství vesmíru a časopisu Astropis. Píše poetické úvodníky pro věstník obce Světice, kde žije.

Je členkou České astronomické společnosti (ČAS), Kosmologické sekce ČAS (dříve místopředsedkyní), Astronautické sekce ČAS, Jednoty českých matematiků a fyziků (JČMF), porotkyní Československé astrofotografie měsíce (ČAM) a členkou Kosmo klubu z. s. Za svoji literární činnost obdržela v roce 2022 cenu České astronomické společnosti Littera astronomica. Miluje děti, přírodu, zachraňuje psy z útulků, fotografuje a píše básně. Více na webu www.janazdarska.cz.

Štítky: Luboš Perek


13. vesmírný týden 2024

13. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 3. do 31. 3. 2024. Měsíc bude v úplňku a bude vidět stále později v noci. To umožní lepší pozorování komety 12P/Pons-Brooks. Na večerní obloze doplňuje jasný Jupiter ještě Merkur, který je v pondělí v maximální elongaci. Aktivitu Slunce oživily především dvě pěkné oblasti se skvrnami a hned následovaly i silné erupce. Na Sojuzu letí poprvé dvě ženy najednou. Ke startu se chystá poslední raketa Delta IV Heavy. Před 50 lety získala první detailní snímky Merkuru sonda Mariner 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2024 obdržel snímek „Kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě“, jehož autorem je Jan Beránek.   Vlasatice, dnes jim říkáme komety, budily zejména ve středověku hrůzu a děs nejen mezi obyčejnými lidmi. Možná více se o ně zajímali panovníci.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Měsíc z Malína

Měsíc ve stáří 9,4 dne

Další informace »