Život s kometami: Sto let od narození prof. Vladimíra Vanýska

V letech 1956 až 1958 působil prof. Vanýsek (8. srpna 1926 – 27. července 1997) na pozici ředitele Astronomického ústavu při Masarykově univerzitě v Brně. Poté se stal pracovníkem Astronomického ústavu Československé akademie věd v Praze, odkud přešel na Univerzitu Karlovu. V letech 1961–1965 působil jako děkan a proděkan Matematicko-fyzikální fakulty (MFF UK) a v r. 1968 byl jmenován profesorem. Poté v letech 1970–1986 vedl prof. Vanýsek Katedru astronomie a astrofyziky na MFF UK. Jako hostující profesor byl na Univerzitě v Erlangenu-Norimberku pověřen vykonávat po tři roky (1987–1990) funkci ředitele observatoře Dr. Remeise v Bambergu.

Jednoho z autorů této vzpomínky (VK) přijal prof. Vanýsek jako astrofyzikálního eléva - aspiranta. Také druhý spoluautor (PH) působil v polovině 80. let minulého století jako asistent na pražské katedře astronomie; pozdější profesor astronomie a dlouholetý ředitel Ústavu Maxe Plancka pro Astronomii v Heidelbergu na svého vedoucího vzpomíná rád vzpomíná: "V roce 1986 vstoupila Halleyova kometa do vnitřní sluneční soustavy. Meziplanetární mise Giotto a Vega tenkrát zprostředkovaly obrovskou úrodu dat umožňujících lepší pochopení komet. Profesora Vanýska nové výsledky fascinovaly a zajímalo ho, jaké organické molekuly by mohly v těchto primitivních tělesech existovat. V rámci intenzivního zájmu navázal vazby na Institut Maxe Plancka pro jadernou fyziku zde v Heidelbergu. V té době jsem byl mladým postdoktorandem v Praze, kde jsem se zabýval studiem kosmického prachu. Vanýsek aktivně formoval kometární program pro Infračervenou kosmickou observatoř (ISO), která byla vypuštěna v roce 1995. Tato observatoř skutečně detekovala organické molekuly, jako je metan, ethan, ethanol, a další komplexní molekuly v ledu, např. formaldehyd. Vanýskův sen se stal skutečností. Novějším vrcholem kometární vědy bylo setkání sondy Rosetta s kometou 67P/Tschurjumov s detekcí široké škály komplexních molekul.

V dnešní době máme díky teleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/Submillimeter Array) mnohem širší možnosti. Dokážeme pořizovat snímky prostorového rozložení kyanovodíku a formaldehydu. S pomocí vesmírného teleskopu Jamese Webba (JWST) používáme infračervenou spektroskopii k charakterizaci obsahu organických molekul v kometách, ale také v protohvězdách a discích, kde se tvoří planety. Návratové mise k asteroidům Bennu a Ryugu umožnily citlivou analýzu tohoto materiálu pomocí moderních analytických technik v laboratoři a prokázaly přítomnost komplexních organických molekul včetně cukerné ribózy. Bylo mi skutečnou ctí a potěšením setkat se s profesorem Vanýskem a sledovat „jeho“ vědu od počátků v 80. letech 20. století až po dnešní pozorovací možnosti. Právě diskuse s ním vedly k mému trvalému zájmu o téma komplexních organických molekul ve vesmíru a k vybudování laboratoře „Origins of Life“ v Max-Planckově institutu pro astronomii v Heidelbergu."

Pražské nakladatelství Academia vydalo (v r. 1980) Vanýskovu monografii "Základy astronomie a astrofyziky", která na více než pěti stech stranách uváděla po celá desetiletí do oboru vysokoškolské studenty i další zájemce o rigorózní studium. Na řadu let se tato kniha stala jedním z nemnoha česky psaných a velmi důvěryhodných pramenů, kde se mohli čtenáři poučit nejen o kosmických objektech, názvosloví a metodách jejich zkoumání, ale i o fyzikálních procesech probíhajících ve vesmíru na všech škálách, od astrofyzikálních až po kosmologické. Společně s prof. Jiřím Švestkou a docentem Martinem Šolcem pak v r. 1983 vydali středoškolskou učebnici "Fyzika hvězd a vesmíru".

Autoři těchto řádek vzpomínají na Vladimíra Vanýska nejen jako na svého přímého vedoucího na katedře astronomie a astrofyziky MFF UK, ale i jako na velmi přátelského člověka s širokým rozhledem a snahou udržovat výuku astronomie na mezinárodní úrovni. Přínos Vladimíra Vanýska pro českou astronomii a astrofyziku přetrvává do současnosti, i když dnes již má mladší generace k dispozici nesrovnatelně širší možnosti studovat obor na zahraničních stážích či v novější české i cizojazyčné odborné literatuře.

Vladimír Karas, Astronomický ústav AV ČR, Praha
Thomas Henning, Max Planck Institute for Astronomy, Heidelberg

Literatura:

• Vladimír Vanýsek (1980), Základy astronomie a astrofyziky (Academia, Praha)
• Martin Šolc, Jiří Švestka, Vladimír Vanýsek (1983), Fyzika hvězd a vesmíru (Státní pedagogické nakladatelství, Praha)
• Vladimír Vanýsek, Nalin Chandra Wickramasinghe (1975), "Formaldehyde Polymers in Comets", Astrophysics and Space Science, Volume 33, pp. L19-L28