Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  100 let od vzniku prvního planetária
Jakub Toman Vytisknout článek

100 let od vzniku prvního planetária

Detail konstrukce Modelu I, zajímavostí je látková záclonka, která zabraňovala svitu hvězd, které byly pod obzorem.
Autor: ZEISS Archive

Před 100 lety se zrodila jedinečná technologie pro zobrazování hvězd a vesmíru. 21. října 1923 bylo světu představeno první planetárium, které divákům promítalo noční oblohu kopuli připomínající nebeskou klenbu.

Zakázka na planetárium

O zrození projekčního planetária se postaral zakladatel Deutsches Muzeum v Mnichově Oskar von Miller. Budoucím návštěvníkům chtěl nabídnout pohled na vesmír a blízké okolí planety Země. Do té doby používané mechanické modely představující vzájemné pohyby planet okolo Slunce nebo děrované glóby pro ukázku noční oblohy nebyly dostačující. Oslovil firmu Zeiss v Jeně, která kromě jiného vyráběla dalekohledy, optické prvky a jemnou mechaniku. Zakázka se týkala výroby dvou „exponátů“, které umožní ukázat noční oblohu a pohyby planet okolo Slunce.

V rámci zakázky se pracovalo souběžně na dvou rozdílných přístrojích. První zařízení bylo jednodušší, ukazovalo pohyb planet okolo Slunce pomocí sytému pák a mechanických pohybů. Jednalo se o tzv. Koperníkovské planetárium. Druhé zařízení bylo zaměřeno na projekci noční oblohy. Postupným vývojem technologie pro zobrazování složitého pohybu planet byly oba přístupy sloučeny do jednoho celku. Koperníkovské planetárium bylo nakonec dokončeno a návštěvníci mohli pohyby planet pozorovat na speciálním vozíku, ale vývoj tohoto zařízení byl ukončen.

Hlavní konstruktér Walther Bauersfeld a jeho tým pracovali na zakázce dlouhých 10 let. V roce 1923 představili světu zařízení, které promítalo hvězdy noční oblohy, ukazovalo pohyb Slunce, Měsíce a planet. Vzniklo první projekční planetárium na světě.

První projekce

Model I při projekci noční oblohy v Mnichovském muzeu v roce 1925 Autor: Deutsches Museum
Model I při projekci noční oblohy v Mnichovském muzeu v roce 1925
Autor: Deutsches Museum
Stoleté výročí planetárií budeme slavit několik let, protože milníků okolo prvního planetária je hned několik. Uvedení do provozu bylo ještě ve výrobních závodech firmy Zeiss 16. září 1923. Na základě výslovného přání Oskara von Millera bylo nekompletní planetárium převezeno do Mnichova. První vyzkoušení před živým publikem proběhlo v ještě nedokončeném muzeu 21. října 1923 a diváky byli členové muzejního výboru.

Po svém „prvním“ provozu bylo planetárium převezeno zpět do Jeny k dokončení a doladění všech funkcí. Na střeše továrny byla postavena dočasná kopule o průměru 16 metrů, kde se uskutečnily projekce pro veřejnost. Zájem byl značný a návštěvníci tvořili dlouhé fronty. Poslední, ale neméně důležité „první“ se odehrálo v již otevřeném muzeu v Mnichově - 7. května 1925 se veřejnosti otevřelo první projekční planetárium na světě.

Model I

Podle návrhu v zakázce mělo planetárium vypadat jako velká koule o průměru 6 metrů, která se měla otáčet okolo diváka, hvězdy měly být představovány rozsvícenými žárovkami. Brzy po zahájení vývoje se tato představa změnila na zařízení, které promítá hvězdnou oblohu na kopuli představující nebeskou klenbu.

Schéma konstrukce prvního planetária (Model I), 1 - projektor hvězdné oblohy, 2 - projektor Mléčné dráhy, 3 - projektor názvu souhvězdí, 4 - žárovka. Autor: Ilustrace z knihy Planetárium (Klepešta J., Rajchl R.), autor schématu neznámý
Schéma konstrukce prvního planetária (Model I), 1 - projektor hvězdné oblohy, 2 - projektor Mléčné dráhy, 3 - projektor názvu souhvězdí, 4 - žárovka.
Autor: Ilustrace z knihy Planetárium (Klepešta J., Rajchl R.), autor schématu neznámý
První projekční planetárium na světě dostalo příznačné označení „Model I“. Skládalo se ze dvou hlavních částí: z koule na projekci hvězd, která svými výstupky připomíná ježka nebo rozevřenou borovou šišku a z válce s žebrováním a malými projektory, který měl na starosti projekci Slunce, Měsíce a planet.

Projekční koule zobrazovala 4 500 hvězd prostřednictvím systému hvězdných diáků (tenká měděná folie s dírkami představující hvězdy), kondenzorů a objektivů. K projekci celé oblohy bylo potřeba 32 hvězdných diáků. Dalších 32 projektorů ukazovalo názvy souhvězdí. Uprostřed hvězdné koule se nacházela silná žárovka a její světlo přes kondenzory procházelo hvězdnými diáky, jednotlivými objektivy až na plátěnou projekční kopuli o průměrů 9,8 metru. Nechyběl ani projektor Mléčné dráhy. Kvůli připojení válce na zobrazení planet musel být z projekční koule vymontován jeden projektor hvězd, na promítané obloze proto chyběla oblast se souhvězdím Mečoun.

Model I byl během 2. světové války uschován, muzeum bylo během této doby poničeno. Zpět do akce se planetárium vrátilo v roce 1951, o pět let později bylo nahrazeno modelem novějším. Své nové místo si našel Model I v expozici muzea.

První v ČR

Projekce motivů z knih J. Verna v malém planetáriu na Náměstí Míru v roce 1956 Autor: Snímek z knihy Planetárium (Klepešta J., Rajchl R.), autor neznámý
Projekce motivů z knih J. Verna v malém planetáriu na Náměstí Míru v roce 1956
Autor: Snímek z knihy Planetárium (Klepešta J., Rajchl R.), autor neznámý
Světová tři „první“ ohledně planetária jsou oproti situaci u nás jednoduchá. S budováním planetárií na našem území to nebylo jednoduché. Zakoupená planetária mnohdy ležela ve skladech několik let nebo promítala oblohu v provizorních podmínkách. Planetárium totiž můžeme brát jako celek – budova, projekční sál a samotný přístroj a to vše funkční a v provozu nebo i jako jednotlivé části samostatně.

Na základě velmi dobrých vztahů s astronomy z Československa nabídla firma Zeiss Praze a České astronomické společnosti zdarma novější model projekčního planetária. Nabídka nebyla přijata nejen z důvodu nákladné výstavby vhodné budovy a udržení provozu, ale také z nedůvěry k fungování planetária jako technologické novinky - svět planetárií byl ještě v plenkách.

  • Roku 1954 byl pro Prahu zakoupen velký projekční přístroj, který ale zůstal zavřený ve skladu, neboť nebyly finance na stavbu budovy. Zprovoznění se přístroj dočkal o několik let později. 20. listopadu 1960 bylo otevřeno planetárium ve Stromovce.
  • Během roku 1956 byl v provozu na dočasné instalaci na pražském Náměstí Míru malý přístroj ZKP-1.
  • ZKP-1 z Náměstí Míru v Praze putovalo do Hradce Králové, kde v provizorní místnosti pod kopulí hvězdárny promítalo oblohu.
  • V roce 1957 bylo ZKP-1 zakoupeno pro Plzeň a Brno, ale oba přístroje skončily ve skladech.
  • Během roku 1958 bylo zprovozněno planetárium v Plzni, které promítalo desítky let v dočasných prostorách.
  • Za první (kompletní) planetárium můžeme považovat planetárium v Brně, které bylo slavnostně otevřeno 30. srpna 1959.

Slavíme spolu

Pro oslavu tohoto kulatého výročí je spuštěna celosvětová kampaň „Stoleté výročí planetária“, která byla zahájena přenosy z Mnichova a planetária v Jeně, přesně 100 let od prvního předvedení projekce noční oblohy veřejnosti. Je připraveno mnoho zajímavých projektů a akcí, do kterých se může zapojit nejen planetárium ale i jednotlivec.

K výročí je připravena výstava na dvaceti velkoformátových panelech, volně dostupná je i v českém překladu od kolegů z planetária v Opavě.

V rámci kampaně se uskutečnila soutěž pro krátké umělecké filmy. Vítězným snímkem se stal krátký film „The Last Dream of Cosmorama“ natočený Martinem Fuchsem. Film věnovaný vzpomínce na starý projekční přístroj, který léta sloužil v Planetáriu Praha je dostupný zdarma pro projekce v planetáriích.

Krátkou exkurzi do historie planetárií můžete podniknout ve Stromovce v Praze, před planetáriem se nachází venkovní panelová výstava „Od diáku po diodu“.

„Hvězdy byly jen začátek!“ oslavte spolu s planetárii toto významné a kulaté výročí. Navštivte alespoň jedno planetárium a nechte se unést krásou promítané oblohy.

Odkazy na materiály:

Kampaň „Stoleté výročí planetária“: https://planetarium100.org/cs

Výstava o historií planetárií v české verzi: https://planetarium100.org/cs/centennial-projects/poster-exhibition/poster-exhibition-czech-version/

Krátký film The Last Dream of Cosmorama ke shlédnutí online: https://www.youtube.com/watch?app=desktop&v=XbyXn491aEU

Krátký film The Last Dream of Cosmorama – informace: https://www.fddb.org/fulldome-shows/the-last-dream-of-cosmorama/

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Historie planetárií firmy Zeiss
[2]Planetárium, Josef Klepešta, Rostislav Rajchl, SPN Praha 1961



O autorovi

Jakub Toman

*1987

Dramaturg, kreativec a fulldome VJ v Planetáriu Praha.

Kromě tvorby pořadů v planetáriu se starám o samotný projekční systém, jeho fungování.

Nejraději využívám všech možností planetária při live vystoupeních a koncertech.

Astronom co pozoruje Slunce.

 

Štítky: Planetárium 


35. vesmírný týden 2025

35. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 8. do 31. 8. 2025. Měsíc po novu se koncem týdne objeví na večerní obloze. Ráno můžeme pozorovat všechny planety kromě Marsu. Aktivita Slunce se možná zvýší. SpaceX se chystá k 10. testu Super Heavy Starship. První stupeň Falconu 9 se chystá k 30. znovupoužití. Tato raketa má letos za sebou již více než 100 startů a v uplynulém týdnu vynesla i vojenský miniraketoplán X-37b a nákladní loď Dragon na misi CRS-33 k ISS. Před 50 lety zazářila v souhvězdí Labutě poměrně jasná nová hvězda, nova V1500 Cygni.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 1396 Sloní chobot

IC 1396 je veľká emisná hmlovina v súhvezdí Cefea. Nachádza sa pod spojnicou hviezd alfa a zéta Cephei a je v nej aj premenná hviezda Erakis. Hmlovina zaberá oblasť s priemerom niekoľko stoviek svetelných rokov a jej svetlo k nám letí asi 3 000 rokov. Na nočnej oblohe je jej zdanlivý priemer desaťkrát väčší ako priemer Mesiaca v splne, čo je 170´ (5°). Má celkovú magnitúdu 3,0, ale je taká roztiahnutá, že voľným okom nemáme šancu ju vidieť. Hmotnosť hmloviny je odhadovaná na 12 000 hmotností Slnka. Hmlovinu vzbudzuje k žiareniu najmä veľmi hmotná a veľmi mladá hviezda HD 206267 v strede oblasti. Hviezdu obklopujú ionizované mraky vytvárajúce okolo nej vo vzdialenosti 80 až 130 svetelných rokov prstencový útvar. Sú to zvyšky molekulárneho mraku, z ktorého sa zrodila hviezda HD 206267 a ďalšie hviezdy v tejto oblasti, ktoré spolu tvoria hviezdokopu s označením Tr37. Ďalej od centrálnej hviezdy sú pásma tmavého a chladného materiálu. Známou časťou hmloviny je obrovský tmavý molekulárny mrak pomenovaný hmlovina Sloní chobot. Jej tvar vymodeloval hviezdny vietor z HD 206267. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 65x120sec. R, 63x120sec. G, 52x120sec. B, 120x60sec. L, 186x600sec Halpha, 112x600sec.+18x900sec. O3, 144x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.6. až 23.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »