21. Června nastane letní slunovrat
21. června 2006 ve 14 hodin 26 minut středoevropského letního času začne astronomické léto. V tomto okamžiku dosáhne Slunce na své každoroční dráze nejsevernějšího bodu a bude tak v průběhu roku nejvýše nad obzorem (v pravé poledne v den letního slunovratu u nás bude 63,5 stupně nad jihem, zatímco v době zimního slunovratu je to jen 16,5 stupně), vstoupí do znamení Raka a severní polokoule Země se nejvíce přikloní ke Slunci.
Ve středu 21. června proto nastává i nejdelší den a samozřejmě také nejkratší noc. V noci se navíc Slunce noří pod obzor velmi mělce. Proto jsou u nás noci v tomto období hodně světlé a úplně se nesetmí. V období od 31.5. do 10.7. dokonce nenastává ani tzv. astronomická noc, která je definována polohou Slunce níže jak 18 stupňů pod obzorem. Tak hluboko se Slunce v tomto období neponoří, po celou noc trvá v tomto období jen astronomický soumrak.
Na obratníku Raka Slunce projde o letním slunovratu nadhlavníkem, naopak na severním polárním kruhu nezapadne ani o půlnoci a bude se pomalu posouvat nad severním obzorem. Toto pověstné půlnoční Slunce bychom mohli zahlédnout i od nás, pokud bychom se o půlnoci dokázali vznést nad naši krajinu do výšky "jen" 280 kilometrů. Svítilo by oslnivě a čistě bíle nad severem a ozařovalo by všechny umělé družice, které v té době nad střední Evropou prolétají. Proto je v červnu vidět nejvíc umělých družic. Vypadají jako hvězdy a naprosto tiše se pohybují všemi směry mezi skutečnými hvězdami.
Datum letního slunovratu nepřipadá vždy na 21. červen, ale může se měnit, a to z těchto důvodů:
- Kalendářní rok trvá 365 nebo 366 dní, ale Země oběhne kolem Slunce za 365 dní 5 hodin 49 minut. Proto se okamžik letního slunovratu opožďuje každý následující rok o oněch přebývajících 5h 49min. Zařazením přestupného roku se okamžik letního slunovratu "předběhne" o 24h - 5h 49min = 18h 11min. Přitom může dojít i ke změně data letního slunovratu na 20. červen.
- V našem řehořském kalendáři vystupuje 400letý cyklus. Rokem 2000 jsme vstoupili do nového cyklu a na jeho začátku vzniknou největší rozdíly. Proto v první polovině 21. století připadne letní slunovrat 41krát na 21. 6. a devětkrát na 20. 6., pokud vycházíme ze středoevropského letního času. Na 20. červen připadne letní slunovrat v letech 2020 (poprvé od roku 1796), 2024, 2028, 2032, 2036, 2040, 2044, 2048 a 2049.
- K pomalým změnám dochází i změnami zemské dráhy. Dnes je z ročních dob nejdelší právě léto a velmi zvolna se ještě prodlužuje. V roce 4000 bude léto o 6 hodin 43 minut delší než dnes. Teprve poté se začne zkracovat.
Astronomické léto je doba od letního slunovratu do podzimní rovnodennosti. Na severní polokouli je to období od 21. června do 23. září. Den se v něm zkrátí z přibližně 16 hodin na 12 hodin. Na jižní polokouli je v tuto dobu astronomická zima. Klimatologické léto je období mezi 1. červnem a 31. srpnem. Vegetační léto je roční doba, kdy jsou průměrné denní teploty vyšší než 15 stupňů C. Závisí na nadmořské výšce krajiny.
Letní obloha nabízí pohled na Letní trojúhelník, který tvoří tři nejjasnější hvězdy letní oblohy - Vega v souhvězdí Lyry, Deneb v souhvězdí Labutě a Altair v souhvězdí Orla. V létě je také velmi pěkný pohled na Mléčnou dráhu, která září v plné kráse. Její stříbřitý a rozeklaný pás se klene od jihu vysoko nad východem až k severu. Na letní oblohu patří také nejznámější meteorický roj Perseidy. Perseidy budou v činnosti od 19.7. do 26.8., nejzajímavější však bude noc z 12. na 13. srpna 2006, kdy nastane maximum meteorického roje se zhruba 60 jasnými meteory za hodinu.
Na observatoři Astronomického ústavu Akademie věd ČR v Ondřejově, která je nejen hvězdárnou, ale také pěkně upraveným arboretem s řadou vzácných dřevin, byly v letech 1998 - 2001 instalovány kamenné skulptury. Jedna z nich nese název Od slunovratu ke slunovratu (autor Zdenek Hůla - žula, 260 x 32 x 44 cm, 1998). Snoubí se v ní umění a přírodní zákony. Tato žulová skulptura počítá s účinkem pronikajícího slunečního světla v přirozeném cyklu. Právě v době letního i zimního slunovratu a jarní i podzimní rovnodennosti je zde možné spatřit průnik slunečního paprsku. Skulptura má jeden vertikální řez a tři horizontální zářezy. V místech, kde se setkávají, pronikne sluneční paprsek otvory v křížení v pravé poledne v den, kdy nastává začátek dalšího ročního období. Paprsek tak o letním slunovratu v roce 2006 pronikne ve 13 hodin 1 minutu a 44 sekund. Kamenná skulptura se nachází u muzea v nejstarší části hvězdárny. Vždy se u ní v den začátku dalšího ročního období scházejí astronomové z observatoře i návštěvníci.
O autorovi
Pavel Suchan
Narodil se v roce 1956 a astronomii se věnuje prakticky od dětství. Dlouhodobě působil na petřínské hvězdárně v Praze jako popularizátor astronomie a zároveň byl aktivním účastníkem meteorických expedic na Hvězdárně v Úpici. V současnosti pracuje na Astronomickém ústavu AV ČR, kde je vedoucím referátu vnějších vztahů a tiskovým mluvčím. V České astronomické společnosti je velmi významnou osobností - je čestným členem, místopředsedou ČAS, tiskovým tajemníkem, předsedou Odborné skupiny pro tmavou oblohu a také zasedá v porotě České astrofotografie měsíce.
