Astronomicko-kosmonautický tábor podruhé
Jaký byl letošní A-K tábor? Především byl rozdíl v dětech. Letos jsme měli více těch, které se skutečně o astronomii a kosmonautiku zajímají a jen několik výjimek se na A-K přihlásilo z nějakého jiného důvodu. Bylo to vidět a hlavně slyšet při pozorování , ani jednou jsme letos nezaslechli otázku "A kde je ta Labuť?", loni tak častou.
K pozorování jsme se dostali celkem 7x. Hned první večer jsme děti seznámili s oblohou, ukázali jim jak se na obloze orientovat podle Velké medvědice, Malého medvěda, Polárky a letního trojúhelníku. Protože jsme na louku vedle penzionu přenesli i několik dalekohledů, mohly se děti podívat také na několik prvních nehvězdných objektů. Příliš jsme je však nezatěžovali a asi po hodině jsme pozorování ukončili.
Další den jsme pozorovali a zakreslovali krásnou skupinku slunečních skvrn a těšili se, jak budeme postupně sledovat jejich vývoj. Marně. Slunce po několik dalších dnů z oblaků vykukovalo nepravidelně a vždy v době, kdy jsme podnikali něco jiného.
Následující větší pozorování jsme kvůli oblačnosti podnikli až v době maxima Perseid, v pátek 13. srpna. Byl to takový malý zázrak. Ještě zvečera bylo nebe jednolitý pás vysoké oblačnosti. Vyjasnilo se jako na objednávku v půl jedné, v jednu už jsme leželi na louce a v půl třetí, kdy ti nejpečlivější pozorovatelé měli na kontě téměř 100 meteorů (a všichni jeden pěkný bolid), se zase nebeská opona zatáhla a my, celkem spokojení, odešli spát.
Poslední noční pozorování bylo jen pro dobrovolníky. Po výletě, kdy děti měly v nohách dobrých 25 kilometrů a od mokré trávy promáčené boty, se večer vyjasnilo a nebe volalo po dalekohledech. Většina dětí byla ráda, že je v posteli. Ti, co přemohli únavu, však nelitovali. Během necelých dvou hodin viděli Jupiter a přibližně 18 objektů Messierova katalogu.
Měsíc jsme pozorovali 2x, jednou na podvečerním modravém nebi, podruhé o dva dny později těsně po soumraku. Jeho poměrně velká fáze neumožňovala v tak velkém počtu dětí kreslení a tak jsme se spokojili jen s pohledem do okulárů při různých zvětšeních.
Za necelých deset dní jsme toho stihli opravdu požehnaně. Program plynul bez nejmenšího zádrhele a tak se nám zdálo, že ještě nikdy čas neutíkal tak zběsile. Domů se chtělo málokomu, ale protože naděje na brzké setkání je velká, zvládli jsme i loučení. Těšíme se na další akce a za rok na ještě povedenější tábor.