Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Astronomický ústav je již 70 let součástí Akademie věd

Astronomický ústav je již 70 let součástí Akademie věd

70 let Astronomického ústavu AV
Autor: Astronomický ústav AV ČR

Astronomický ústav si v pondělí 17. června připomene 70 let od chvíle, kdy se stal součástí Akademie věd. Program na observatoři v Ondřejově začne ve 12:30 za účasti předsedkyně Akademie věd paní Evy Zažímalové a hejtmanky Středočeského kraje paní Petry Peckové.

Jsme jednou z nejstarších vědeckých institucí v českých zemích. Astronomický ústav je totiž přímým pokračovatelem klementinské hvězdárny, založené při jezuitské koleji na Starém městě pražském.

Historie Astronomického ústavu se začíná psát spolu se stavbou astronomické věže pražského Klementina, která byla dokončena v roce 1722. Z iniciativy pátera Josepha Steplinga byla v roce 1751 (či 1752) v Klementinu oficiálně ustavena Astronomická observatoř a po vzniku Československého státu byla v roce 1918 převedena na nově zřízenou Státní hvězdárnu Československou.

Ondřejovská hvězdárna Autor: Astronomický ústav AV ČR
Ondřejovská hvězdárna
Autor: Astronomický ústav AV ČR
Mezitím v roce 1898 zakládá továrník Josef Jan Frič v Ondřejově u Prahy soukromou hvězdárnu, kterou vybavil řadou přístrojů vlastní výroby. Mimo jiné zde byla zřízena první československá stanice pro příjem přesných časových signálů. O deset let později věnuje Frič svou observatoř státu pro potřeby University Karlovy, využívána a spravována je však Státní hvězdárnou.

V roce 1950 je ze Státní hvězdárny vytvořen Ústřední ústav astronomický, který se o tři roky později při vzniku Československé akademie věd (ČSAV) rozpadá na dvě samostatná pracoviště, a to Astrofyzikální observatoř ČSAV (Ondřejov) a Laboratoř pro měření času ČSAV (Praha). Konečně v roce 1954 jsou tyto dvě instituce rozhodnutím III. valného shromáždění Československé akademie věd opět sloučeny a vzniká tak Astronomický ústav ČSAV se sídlem v Praze a odděleným pracovištěm v Ondřejově.

  •  1751 – vznik Astronomické observatoře v Klementinu
  •  1898 – založení soukromé hvězdárny Josefa Friče v Ondřejově
  •  1918 – ustavení Státní hvězdárny Československé
  •  1928 – darování ondřejovské hvězdárny státu
  •  1940 – vystěhování Státní hvězdárny z Klementina a přesunutí na Vinohrady do Budečské ulice č. 6
  •  1950 – vytvoření Ústředního ústavu astronomického ze Státní hvězdárny
  •  1953 – rozdělení Ústředního ústavu astronomického na Astrofyzikální observatoř ČSAV a Laboratoř pro měření času ČSAV
  •  1954 – sloučení dvou pracovišť ČSAV a vznik Astronomického ústavu Československé akademie věd se sídlem v Praze v Budečské ulici
  •  1993 – přenesení sídla ústavu z Prahy do Ondřejova
  •  2007 – změna právní formy na veřejnou výzkumnou instituci (v. v. i.)
  •  2024 – 70 let Astronomického ústavu v Akademii věd

Ředitel Astronomického ústavu AV ČR Michal Bursa shrnuje současný stav

„Dnes je Astronomický ústav vedoucí vědeckou institucí v oblasti astronomie a astrofyziky v České republice. Náš odborný výzkum se soustředí na fyziku Slunce, horkých hvězd, extrasolárních planet, malých těles Sluneční soustavy, černých děr a galaxií. Ve všech těchto oborech provádíme výzkum na špičkové mezinárodní úrovni a některé naše výzkumné skupiny jsou jedny z nejlepších na světě. Na webu asu70.cz se můžete v krátkém filmu podívat, čím se zabýváme a jak to u nás vypadá.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] web k 70. narozeninám ústavu
[2] web Astronomického ústavu AV ČR
[3] více o historii ústavu



O autorovi

Pavel Suchan

Pavel Suchan

Narodil se v roce 1956 a astronomii se věnuje prakticky od dětství. Dlouhodobě působil na petřínské hvězdárně v Praze jako popularizátor astronomie a zároveň byl aktivním účastníkem meteorických expedic na Hvězdárně v Úpici. V současnosti pracuje na Astronomickém ústavu AV ČR, kde je vedoucím referátu vnějších vztahů a tiskovým mluvčím. V České astronomické společnosti je velmi významnou osobností - je čestným členem, místopředsedou ČAS, tiskovým tajemníkem, předsedou Odborné skupiny pro tmavou oblohu a také zasedá v porotě České astrofotografie měsíce.

Štítky: Astronomický ústav AV ČR


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »