Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Eratosthenův experiment 2022

Eratosthenův experiment 2022

Eratosthénovo měření stínu v Alexandrii a v Syeně vedlo k výpočtu obvodu Země
Autor: Wikimedia Commons

Ten příběh jste již někde možná slyšeli. Eratosthenés byl řecký učenec, který žil převážně ve třetím století před naším letopočtem a už v té době se mu podařilo poměrně dobře nejen dokázat, že Země je kulatá, ale ještě změřit její obvod. Cílem akce Eratosthenes Experiment 2022 je propojit co nejvíce škol od Evropy po jižní Afriku tak, aby společně ve stejný okamžik změřily velikost naší Země.

Jak by měl experiment probíhat?

21. března 2022 od 10.30 do 12.30 hodin středoevropského času spojí své síly studenti z Řecka a Jihoafrické republiky, aby oživili Eratosthenův experiment, 2250 let starou badatelskou aktivitu, která propojuje moudrost minulosti se školou zítřka. V rámci této akce nás studenti krok za krokem dovedou k Eratosthenovu měření s využitím jednoduchých pomůcek i informačních a komunikačních nástrojů a budou spolupracovat na určení obvodu Země pomocí jednoduchých geometrických výpočtů. Akce bude doprovázena pozorováním Slunce pomocí slunečních dalekohledů z obou polokoulí.

Pro vyšší přesnost výpočtu je tedy žádoucí propojit se s nějakou školou v zahraničí, nejlépe ve Středomoří nebo v Africe. A od toho právě slouží registrace na webu eratosthenes.ea.gr, kde vám pak nabídnou kontakt na školu na podobném poledníku.

Méně přesné, ale zajímavé by mohlo být, pokud své měření budou sdílet i školy u nás, například školy v Liberci a Jindřichově Hradci leží prakticky na 15. poledníku a podobně jsou na stejném poledníku školy v Praze a Českých Budějovicích. Ovšem rozdíl v délce stínu bude zanedbatelný ve srovnání s chybou měření. Proto doporučujeme využít nabídky pořadatelů akce, kteří nabídnou seznam škol (a jejich kontaktních osob), které se nacházejí na zeměpisné délce velmi blízké zeměpisné délce vaší školy. Registrujte svoji školu, aby o vás věděli ostatní.

Očekávaný postup

Zjistěte čas místního poledne ve vaší lokalitě. Použijte internetovou kalkulačku poloh Slunce NOAA nebo software Stellarium (návod na použití v ENG).

Vezměte metrovou tyč (H = 1 metr, viz obrázek níže) a postavte ji kolmo k zemi. Požádejte studenty, aby změřili délku tyče a ujistili se, že je dlouhá jeden metr. V přesně stanovený čas místního poledne požádejte studenty, aby změřili délku stínu tyče (délka S na obrázku níže). Měření zopakujte pětkrát a jejich hodnoty zapište do formuláře na webových stránkách akce.

Měření délky stínu metrové tyče Autor: Eratosthenes Experiment
Měření délky stínu metrové tyče
Autor: Eratosthenes Experiment

Poskytněte studentům hodnotu délky (L) třetí strany trojúhelníku na obrázku níže nebo je požádejte, aby ji sami vypočítali pomocí Pythagorovy věty (L2 = S2 + H2). Hodnotu si zapište.

Pomocí Map Google zjistěte vzdálenost mezi vaší školou a školou, kterou jste si vybrali. (Krátký návod, jak provést měření pomocí Google Earth). Poskytněte studentům hodnotu této vzdálenosti mezi oběma školami. Hodnotu si zapište do sešitu.

V případě zataženého počasí postupujte podle návodu zde.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Eratosthenes Experiment 2022
[2] Eratosthenés z Kyrény



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Měření obvodu Země, Eratosthenés


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »