Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Evropská jižní observatoř – klenoty nebe přístupné i Česku

Evropská jižní observatoř – klenoty nebe přístupné i Česku

Mléčná dráha nad Dánským dalekohledem. Autor: Zdeněk Bardon.
Mléčná dráha nad Dánským dalekohledem.
Autor: Zdeněk Bardon.
Ve středu 20. března 2013 bude na úpické hvězdárně zahájena výstava „Pohledy do nebe“. 16 panelů, které vznikly za spolupráce Astronomického ústavu AV ČR a Evropské jižní observatoře, nás přenesou do pozoruhodného i podivuhodného světa vzdálených mlhovin a galaxií, stejně jako k nejkrásnější planetě Sluneční soustavy. Co se však skrývá za tím podivným pojmenováním „Evropská jižní observatoř“. Kde ji máme hledat? Na jihu Evropy? Někde v Itálii či Řecku?

Tisková zpráva Hvězdárny v Úpici.

Ne, v Evropě ji opravdu nenalezneme. Navíc, i přes jednotné číslo ve jméně, je těch observatoří několik a nalezneme je na jižní polokouli. Malinko se na ně podívejme.

Radioteleskopy ALMA Autor: ESO
Radioteleskopy ALMA
Autor: ESO
Evropská jižní observatoř (ESO) byla založena 5. října 1962. Cílem projektu je umožnit evropským vědcům pozorování vesmíru z jižní polokoule v co nejlepších klimatických podmínkách. Není to však pouze observatoř, nebo soustava observatoří. Jde o mezivládní vědecko – technologickou organizaci zabezpečující ambiciózní programy zaměřené na navržení, konstrukci a ovládání pozemních observatoří pro získání důležitých vědeckých dat. Z mnoha lokalit byly nakonec vybrány dvě hlavní – hora La Silla a hora Paranal. Obě se nacházejí v pustých a suchých oblastech pouště Atacama v Chile.

Observatoř La Silla byla do provozu uvedena v 70. letech minulého století. Leží na vrcholu stejnojmenné hory ve výšce 2400 metrů nad mořem. Z 18 teleskopů, které zde nyní stojí, patří 9 organizaci ESO (tedy Evropské jižní observatoři). Největší teleskop, pojmenovaný NTT, má průměr hlavního zrcadla 3,6 metrů, ostatní jsou menší. Dalekohled NTT, tedy The New Technology Telescope, byl prvním dalekohledem na světě, u kterého astronomové využili techniku adaptivní optiky. Ta výrazně zkvalitnila pozorování i těžce zachytitelných objektů a je nyní téměř běžně u obřích teleskopů využívána.

Během let se však vlajkovou lodí ESO stala nová observatoř na vrcholku hory Paranal (2635 metrů nad mořem). Koncem 80. let bylo rozhodnuto postavit tzv. Very Large Telescope (VLT) se čtyřmi dalekohledy (Antu, Kueyen, Melipal a Yepun) vybavenými zrcadly o průměru 8,2 metru. Další dalekohledy s průměrem zrcadla 1,8 m, doplňují systém na využití ve formě interferometru. Jména dalekohledů označují nebeská tělesa v jazyce domorodých obyvatel. Antu je Slunce, Kueyen Měsíc, Melipal souhvězdí Jižní kříž a Yepun je název Venuše jako Večernice. První světlo prošlo dalekohledem Antu 1. dubna 1999.

K ESO patří ještě třetí observatoř – Chajnantor, která se nachází ve výšce 5 062 m nad mořem v poušti Atacama. Nachází se zde radioteleskop APEX (Atacama Pathfinder EXperiment), ve výstavbě je síť radioteleskopů ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array), na nichž ESO spolupracuje i s dalšími státy.

E-ELT. Autor: ESO.
E-ELT.
Autor: ESO.
Jako každá progresivní organizace myslí ESO i do budoucna. Evropský extrémně velký dalekohled (European Extremely Large Telescope – E-ELT) je připravovaný největší teleskop na světě. Od roku 2005 jej vyvíjí právě Evropská jižní observatoř. Měl by být postaven na hoře Cerro Armazones v severní Chile v nadmořské výšce 3060 m. S uvedením do provozu se počítá po roce 2020. Dalekohled má mít průměr hlavního zrcadla 40 m (dosud největší dalekohled na světě Gran Telescopio Canarias má zrcadlo velké 10,4 m). Bude složeno ze 798 segmentů, každý o rozměru 1,4 m.

Pro obyvatele české kotliny má ESO ještě jeden nádech. V dnes již pamětné datum 22. prosince 2006 v dopoledních hodinách podepsala z pověření prezidenta republiky a předsedy vlády ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Miroslava Kopicová za českou stranu dohodu o vstupu České republiky do Evropské jižní observatoře od 1. 1. 2007. Za ESO smlouvu podepsal zástupce generální ředitelky Thomas Wilson. Česká republika je tedy členem této organizace, což je velmi příznivé jak pro astronomické aktivity našich astronomů, tak jako velká výzva našim firmám, které by se mohly podílet na vývoji a stavbě velmi velkých teleskopů naší zeměkoule.

V článku byly užity snímky Evropské jižní observatoře (www.eso.org) a Zdeňka Bardona (www.bardon.cz). Další informace o Evropské jižní observatoři najdete na české verzi stránek ESO - www.eso-cz.cz.




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: Paranal, La Silla, Alma, ESO, Hvězdárna v Úpici


42. vesmírný týden 2025

42. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 13. 10. do 19. 10. 2025. Měsíc je vidět nad ránem a po poslední čtvrti bude ubývat k novu. Jeho světlo nebude večer rušit pozorování komet. Jasnější je C/2025 A6 (Lemmon), o něco slabší C/2025 R2 (SWAN). Planeta Saturn je vidět celou noc, Jupiter a Venuše jsou vidět nejlépe ráno. Slunce je zatím málo aktivní. SpaceX plánuje opět testovat Super Heavy Starship při letu IFT-11. Před 50 lety byla vypuštěna první plně operační geostacionární meteorologická družice GOES-1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 5146 Zámotok

IC 5146 (Zámotok) je emisná hmlovina a otvorená hviezdokopa v súhvezdí Labuť. Objavil ju nemecký astronóm Max Wolf 28. júla v roku 1894. Neskôr v roku 1899 ju pozoroval aj britský astronóm Thomas Espin. Hmlovina je obklopená okrajom tmavej hmloviny s názvom Barnard 168, ktorá oddeľuje hmlovinu od hviezdneho pozadia. Červená farba hmloviny je spôsobená ionizáciou od centrálnej jasnej hviezdy spektrálneho typu B0, ktorá svojím ultrafialovým žiarením ionizuje okolitý vodík. Modrasté sfarbenie niektorých častí hmloviny je spôsobené rozptylom viditeľného svetla z hviezd na prachu, ktorý sa v hmlovine nachádza. Vek centrálnej a najjasnejšej hviezdy sa odhaduje na 100 tisíc rokov a v okolitej otvorenej hviezdokope sa nachádza niekoľko stoviek mladých hviezd s priemerným vekom okolo milión rokov. Z tohto vyplýva, že na tomto mieste pravdepodobne došlo k niekoľkým epizódam hviezdotvorby, ktoré pokračujú až dodnes. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 85x180sec. R, 68x180sec. G, 76x180sec. B, 130x120sec. L, 99x600sec Halpha, 74x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.8. až 30.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »