Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Evropská jižní observatoř – klenoty nebe přístupné i Česku

Evropská jižní observatoř – klenoty nebe přístupné i Česku

Mléčná dráha nad Dánským dalekohledem. Autor: Zdeněk Bardon.
Mléčná dráha nad Dánským dalekohledem.
Autor: Zdeněk Bardon.
Ve středu 20. března 2013 bude na úpické hvězdárně zahájena výstava „Pohledy do nebe“. 16 panelů, které vznikly za spolupráce Astronomického ústavu AV ČR a Evropské jižní observatoře, nás přenesou do pozoruhodného i podivuhodného světa vzdálených mlhovin a galaxií, stejně jako k nejkrásnější planetě Sluneční soustavy. Co se však skrývá za tím podivným pojmenováním „Evropská jižní observatoř“. Kde ji máme hledat? Na jihu Evropy? Někde v Itálii či Řecku?

Tisková zpráva Hvězdárny v Úpici.

Ne, v Evropě ji opravdu nenalezneme. Navíc, i přes jednotné číslo ve jméně, je těch observatoří několik a nalezneme je na jižní polokouli. Malinko se na ně podívejme.

Radioteleskopy ALMA Autor: ESO
Radioteleskopy ALMA
Autor: ESO
Evropská jižní observatoř (ESO) byla založena 5. října 1962. Cílem projektu je umožnit evropským vědcům pozorování vesmíru z jižní polokoule v co nejlepších klimatických podmínkách. Není to však pouze observatoř, nebo soustava observatoří. Jde o mezivládní vědecko – technologickou organizaci zabezpečující ambiciózní programy zaměřené na navržení, konstrukci a ovládání pozemních observatoří pro získání důležitých vědeckých dat. Z mnoha lokalit byly nakonec vybrány dvě hlavní – hora La Silla a hora Paranal. Obě se nacházejí v pustých a suchých oblastech pouště Atacama v Chile.

Observatoř La Silla byla do provozu uvedena v 70. letech minulého století. Leží na vrcholu stejnojmenné hory ve výšce 2400 metrů nad mořem. Z 18 teleskopů, které zde nyní stojí, patří 9 organizaci ESO (tedy Evropské jižní observatoři). Největší teleskop, pojmenovaný NTT, má průměr hlavního zrcadla 3,6 metrů, ostatní jsou menší. Dalekohled NTT, tedy The New Technology Telescope, byl prvním dalekohledem na světě, u kterého astronomové využili techniku adaptivní optiky. Ta výrazně zkvalitnila pozorování i těžce zachytitelných objektů a je nyní téměř běžně u obřích teleskopů využívána.

Během let se však vlajkovou lodí ESO stala nová observatoř na vrcholku hory Paranal (2635 metrů nad mořem). Koncem 80. let bylo rozhodnuto postavit tzv. Very Large Telescope (VLT) se čtyřmi dalekohledy (Antu, Kueyen, Melipal a Yepun) vybavenými zrcadly o průměru 8,2 metru. Další dalekohledy s průměrem zrcadla 1,8 m, doplňují systém na využití ve formě interferometru. Jména dalekohledů označují nebeská tělesa v jazyce domorodých obyvatel. Antu je Slunce, Kueyen Měsíc, Melipal souhvězdí Jižní kříž a Yepun je název Venuše jako Večernice. První světlo prošlo dalekohledem Antu 1. dubna 1999.

K ESO patří ještě třetí observatoř – Chajnantor, která se nachází ve výšce 5 062 m nad mořem v poušti Atacama. Nachází se zde radioteleskop APEX (Atacama Pathfinder EXperiment), ve výstavbě je síť radioteleskopů ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array), na nichž ESO spolupracuje i s dalšími státy.

E-ELT. Autor: ESO.
E-ELT.
Autor: ESO.
Jako každá progresivní organizace myslí ESO i do budoucna. Evropský extrémně velký dalekohled (European Extremely Large Telescope – E-ELT) je připravovaný největší teleskop na světě. Od roku 2005 jej vyvíjí právě Evropská jižní observatoř. Měl by být postaven na hoře Cerro Armazones v severní Chile v nadmořské výšce 3060 m. S uvedením do provozu se počítá po roce 2020. Dalekohled má mít průměr hlavního zrcadla 40 m (dosud největší dalekohled na světě Gran Telescopio Canarias má zrcadlo velké 10,4 m). Bude složeno ze 798 segmentů, každý o rozměru 1,4 m.

Pro obyvatele české kotliny má ESO ještě jeden nádech. V dnes již pamětné datum 22. prosince 2006 v dopoledních hodinách podepsala z pověření prezidenta republiky a předsedy vlády ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Miroslava Kopicová za českou stranu dohodu o vstupu České republiky do Evropské jižní observatoře od 1. 1. 2007. Za ESO smlouvu podepsal zástupce generální ředitelky Thomas Wilson. Česká republika je tedy členem této organizace, což je velmi příznivé jak pro astronomické aktivity našich astronomů, tak jako velká výzva našim firmám, které by se mohly podílet na vývoji a stavbě velmi velkých teleskopů naší zeměkoule.

V článku byly užity snímky Evropské jižní observatoře (www.eso.org) a Zdeňka Bardona (www.bardon.cz). Další informace o Evropské jižní observatoři najdete na české verzi stránek ESO - www.eso-cz.cz.




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: Paranal, La Silla, Alma, ESO, Hvězdárna v Úpici


22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »