III. ročník Krausova pochodu - díl první
Cílem Krausova pochodu je vydat se na celodenní túru po zasněženém hřebenu Krkonoš a využít vybraný termín s jasným počasím k pozorování nějakého mimořádného úkazu na obloze. V minulých letech se tak během Krausova pochodu pozorovaly komety 17P Holmes a 8P Tuttle, soumrak zabarvený rozptylem slunečního světla o prachové částice vyvržené erupcí sopky Kasatochi nebo planeta Venuše na denní obloze z nejvyššího vrcholu České republiky. Ani letošní, byť poněkud pochmurnější ročník se astronomickým úkazům nevyhnul.
S Petrem Komárkem, vedoucím pardubické hvězdárny, jsme vyrazili z Pardubic v úterý 29. prosince 2009 autem kolem půl deváté a už v Trunově nás zahalila hustá inverze. Věděli jsme, že k večeru se má navíc přihnat z jihozápadu teplá fronta, tudíž letošní ročník pochodu nebude zcela bez mraků. Jakmile jsme dojeli do Pece, bylo o první potíž postaráno, neboť najít slibné místo k parkování, odkud vám auto neodtáhnou bez toho, že byste neplatili předražené parkovné, bylo skutečně umění. Kdesi jsem zaparkoval, ale i tak jsem měl dost velký strach, načež v půli pěší cesty od auta směrem k centru Pece z Petra bez výrazného šoku vypadlo, že jsem stejně zaparkoval v Úpě. Já, neznalý těchto protáhlých horských městeček, byl rázem překvapen, neboť ještě živě v paměti mi drží vzpomínka na doslova vražednou cestu na Sněžku v červnu roku 2006, kdy jsme si nohy uhnali už nekonečnou cestou ze Svobody nad Úpou směrem do Pece, neboť nám v Trutnově ujel správný autobus...
Cesta do Pece nebyla ve svém závěru vůbec tak zoufalá a navíc místní krásné počasí při vzpomínce na průjezd zamlženým Trunovem slibovalo výborné panoramatické pohledy s bílými inverzními peřinami z těch míst, kam míříme. Vzhledem k předpovědi počasí nebyla jiná možnost, než klesnout na svých cenách a do výše nejvyšší, tedy na Sněžku, se nechat vyvést lenošskou lanovkou. Bláhově jsme ale doufali, že to napadlo nás jediné... Na stanici lanovky čekalo kolem 80 lidí...
Při tom hodinovém čekání, kdy jsme byli doslova zahaleni nechutnými kokony cigaretového kouře od nějakých mladíků, jejichž zlozvyk nejspíše přímo vyzýval k dobytí nejvyššího vrcholu Česka tímto způsobem, Petr zbystřil zrak na výlohu místního bufetu. Spatřil dětské boby, tzv. "podprdelníky", které při správné váze poskytují nebývalý sjezdový zážitek. Ihned vyběhl z fronty a po dvou kusech je zakoupil a schoval do batohu. "To se bude hodit...", řekl vedoucí hvězdárny v Pardubicích. A já už jsem nepochyboval, že skutečně bude.
Dál už se naše líná pasáž pochodu odehrávala na pojízdném laně asi 3 metry vysoko nad zemí, odkud se nám pod kůži kromě zimy zarývaly i první dojmy z krásných panoramatických výhledů. Neustálým "Ahóóój" jsem zjišťoval, jaké národnosti nás míjí v sedačkách na cestě dolů a z olovených respondentů se ozval vždy přibližně jeden z deseti. Mezinárodní to vrchol ta naše Sněžka. Poznámka Petra se pak týkala především kabin, které nás vezly postupně vzhůru. Do Růžohorek to byly klasické bavoráky se stříškou, z Růžohorek potom kabriolety s odkrytým výhledem vzhůru.
Autor: Petr Horálek
Autor: Petr Horálek
Doporučené odkazy:
[1] První ročník Krausova pochodu (rok 2007)
[2] Druhý ročník Krausova pochodu (rok 2008)
[3] O Krausových pochodech na stránkách města Harrachov
O autorovi
Petr Horálek
Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.
