Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Konstrukce dalekohledu ELT v polovině
Jiří Srba Vytisknout článek

Konstrukce dalekohledu ELT v polovině

Noční pohled na stavbu kopule dalekohledu ELT na vrcholu Cerro Armazones
Autor: ESO

ESO/ELT – revoluční teleskop pro pozorování vesmíru z povrchu Země s primárním zrcadlem o průměru 39 metrů bude největším dalekohledem na světě pro viditelné světlo a infračervené záření. Stane se ‚největším okem lidstva hledícím k obloze‘. Technicky mimořádně náročný projekt ELT nedávno dosáhl významného milníku, když podle metodiky používané v projektovém řízení překročil hranici 50 % realizace.

Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (ESO2310, 11. července 2023)

Dalekohled ELT (Extremely Large Telescope) staví ESO (Evropská jižní observatoř) na vrcholu hory Cerro Armazones v chilské poušti Atacama. Inženýři a dělníci v současné době kompletují ocelovou konstrukci budovy, která roste doslova před očima a brzy získá typický tvar kopule.

Úspěšně pokračují také práce na zrcadlech a dalších součástech teleskopu ELT, které vyrábějí firmy v Evropě. Dalekohled ELT bude mít inovativní pětizrcadlovou optickou konstrukci, jejímž ústředním prvkem je obří hlavní zrcadlo (M1) složené ze 798 šestiúhelníkových segmentů. Více než 70 % odlitků jednotlivých zrcadel i mechanických prvků pro jejich uchycení je již vyrobeno. Druhé a třetí zrcadlo konstrukce (M2 a M3) jsou také odlity a probíhá jejich leštění. Zvláště působivý je postup prací na deformovatelném zrcadle M4, jehož tvar se bude měnit tisíckrát za sekundu, aby bylo možné korigovat vady způsobené turbulencemi atmosféry. Všech šest jeho segmentů je dokončeno a integrováno do nosné konstrukce. Připraveno je také šest laserů, které jsou klíčovou součástí systému adaptivní optiky pro ELT – byly dodány do ESO k testování.

Vývoj a výroba všech dalších prvků potřebných k dokončení ELT včetně řídicího systému, zařízení pro montáž a uvedení teleskopu do provozu rovněž zdárně pokračuje. Také všechny čtyři vědecké přístroje, kterými bude dalekohled ELT na začátku vybaven, jsou v konečné fázi návrhu a některé z nich se již začínají vyrábět. Na Cerro Armazones nebo v jeho blízkosti byla již vybudována většina podpůrné infrastruktury pro ELT – například technická budova, která bude mimo jiné sloužit pro uložení a pokovování zrcadel, je již postavena a vybavena. V loňském roce zahájila provoz i fotovoltaická elektrárna, která bude obnovitelným zdrojem energie celého areálu ELT.

Připravovaný největší dalekohled světa ELT v představě výtvarníka Autor: ESO/L. Calçada
Připravovaný největší dalekohled světa ELT v představě výtvarníka
Autor: ESO/L. Calçada

Výstavba teleskopu ESO/ELT byla zahájena před devíti lety slavnostním položením základního kamene. V roce 2014 byl vrchol Cerro Armazones vyrovnán, aby vznikla plocha pro umístění obřího dalekohledu.

Předpokládá se, že dokončení zbývajících 50 % projektu ELT proběhne podstatně rychleji než první polovina, která mimo jiné zahrnovala důkladný a tedy zdlouhavý proces finalizace návrhu naprosté většiny komponent potřebných pro stavbu. Kromě toho bylo potřeba u některých prvků ELT – například segmentů primárního zrcadla, jejich nosných a funkčních konstrukcí či senzorů – před sériovou výrobou postavit a otestovat prototypy. Průběh projektu byl navíc ovlivněn pandemií COVID-19, kvůli které byla stavba na několik měsíců pozastavena a staveniště uzavřeno. Také výroba řady součástí dalekohledu nabrala zpoždění. Díky tomu, že se výrobní procesy v poslední době opět plně rozběhly, se nyní předpokládá, že dokončení ELT bude trvat ještě pět let. Nicméně stavba tak velkého a komplexního zařízení není bez rizika dokud přístroj není dokončen a plně funkční.

Generální ředitel ESO Xavier Barcons říká: "ELT je největším z nové generace pozemních dalekohledů pro optickou a blízkou infračervenou oblast. Má také nejpokročilejší konstrukci. Hranice 50 % realizace projektu není vzhledem k náročnosti, velikosti a složitosti žádným malým úspěchem. A podařilo se ho dosáhnout jen díky úsilí všech pracovníků ESO, neutuchající podpoře členských států ESO a zapojení našich průmyslových partnerů i přístrojových konsorcií. Jsem nesmírně hrdý na to, že projekt ELT dosáhl tohoto milníku."

Vědecká pozorování dalekohledem ESO/ELT by měla být zahájena v roce 2028. Pomocí tohoto teleskopu by vědci rádi našli odpovědi na základní otázky vesmíru, života (a vůbec): Jsme ve vesmíru sami? Jsou fyzikální zákony univerzální? Jak vznikly první hvězdy a galaxie? Očekává se, že ELT dramaticky změní pohled na vesmír a donutí nás přehodnotit představy o našem místě v něm.

Poznámky

Procento dokončení ELT je odhadováno na základě analýzy „dosažené hodnoty“, což je metoda používaná v projektovém řízení k hodnocení postupu projektu, která zohledňuje časový plán a náklady. V současné době je ELT hotov z více než z 50 % podle projektového plánu.

Další informace

Evropská jižní observatoř (ESO) umožňuje vědcům z celého světa objevovat tajemství vesmíru ve prospěch všech. Navrhujeme, stavíme a provozujeme pozemní observatoře světové úrovně, které astronomové využívají k řešení vzrušujících otázek a šíření zájmu o astronomii, a podporujeme mezinárodní spolupráci v oblasti astronomie. ESO byla založena jako mezivládní organizace v roce 1962 a dnes ji podporuje 16 členských států (Belgie, Česká republika, Dánsko, Francie, Finsko, Irsko, Itálie, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Spojené království, Španělsko, Švédsko a Švýcarsko), hostitelský stát Chile a Austrálie jako strategický partner. Sídlo ESO a její návštěvnické centrum a planetárium ESO Supernova se nachází nedaleko německého Mnichova, zatímco chilská poušť Atacama, nádherné místo s jedinečnými podmínkami pro pozorování oblohy, hostí naše dalekohledy. ESO provozuje tři pozorovací stanoviště: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Paranalu provozuje ESO Very Large Telescope a jeho interferometr VLTI, jakož i přehlídkové dalekohledy, jako je VISTA. Na Paranalu bude ESO také hostit a provozovat soustavu Čerenkovových teleskopů (Cherenkov Telescope Array South), největší a nejcitlivější observatoř pro gama záření na světě. Spolu s mezinárodními partnery provozuje ESO na Chajnantoru zařízení ALMA, které pozoruje oblohu v milimetrovém a submilimetrovém pásmu. Na Cerro Armazones poblíž Paranalu budujeme "největší oko upřené k nebi" - Extremely Large Telescope. Z našich kanceláří v Santiagu v Chile podporujeme naše operace v zemi a spolupracujeme s chilskými partnery a společností.

Odkazy

Kontakty

Anežka Kabátová; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR; Email: eson-czech@eso.org

Jiří Srba; překlad; Email: eson-czech@eso.org

Bárbara Ferreira; ESO Media Manager; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6670; Mobil: +49 151 241 664 00; Email: press@eso.org

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (ESO2310, 11. července 2023)



O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: ESO/ELT, Tisková zpráva ESO


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »