Ladislaus Weinek – uplynulo sto let od jeho smrti

Weinek byl typickým občanem Rakousko-Uherska. Jeho předkové byli údajně Vaňkové a pocházeli ze Slovenska. Narozen byl v Budapešti, studoval ve Vídni v letech 1865 až 1873, pozoroval na hvězdárně v Lipsku od roku 1875, doktorát získal roku 1879 v Jeně a v Praze rozvinul svou činnost. V roce 1893 byl Weinekovi udělen titul Doctor Honoris Causa v Berkeley v USA. Pod jeho vedením se v Praze začalo velmi intenzivně pozorovat. Šlo o měření výšek pólu, čili o kolísání okamžité zeměpisné šířky daného místa. Byla to vlastně jedna z prvních přesných pozorování pohybu zemského pólu, a tím i pohybu zemské osy uvnitř Země. Mnoho astronomů bylo přesvědčeno, že daný jev neexistuje, že se jedná pouze o chyby měření. To byl na příklad případ Vídně.

V podezření ze způsobování odchylek byla tehdy místní tramvajová doprava. Pozoruhodné na tom je, že se neměřilo v Astronomické věži. O ní se říkalo, že není příliš vhodná pro velmi přesná pozorování. Když na ni svítilo slunce, zdivo se nepravidelně zahřívalo a samozřejmě také trošku roztahovalo. Proto asi také nemohly zední kvadranty dávat dobré astrometrické výsledky. Výsledky veškerých pozorování pak byly shrnuty do řad a publikovány. Řady existují pro roky 1889–1892, 1895–1899, 1900–1904. V principu je možné se k těmto pozorováním ještě vrátit, protože v archivu Akademie věd ČR v Praze se zachovaly snad všechny pozorovací deníky. Weinek svými měřeními potvrdil a rozšířil výsledky Prof. Karla Bedřicha Küstnera z Berlina, se kterým na problému spolupracoval.

Weinek pořídil v Praze vůbec první fotografický snímek létavice (meteoru) na světě, a to 27. listopadu roku 1885. V letech 1897 až 1900 vydal fotografický Atlas Měsíce asi o dvou stech stranách. Tato publikace byla ve světě velmi ceněna po velmi dlouhou dobu

Jako shrnutí jeho osoby bychom mohli říci, že to byl astronom světové pověsti, nadšený pozorovatel, ale tvrdý „Čechožrout“, který potlačoval vše české a upřednostňoval vše rakouské či německé. Typickým příkladem budiž polední znamení, které se dávalo máváním praporu z Klementina po kterém následoval dělostřelecký výstřel z hradeb. Prapor byl do doby Weineka v zemských barvách, tedy červenobílý. On ho ihned změnil na černožlutý, což byly barvy Rakouska-Uherska.

Další infromace: publikace Astronomie a Klementinum (2001), autor Zdislav Šíma