Zemřel Milan Burša, nejlepší český geodet

M. Burša se narodil 4. července 1929 v Bojanově u Chrudimi v rodině učitele. Zde vychodil základní školu. Po absolvování gymnázia 1948 zahájil geodetická studia na Vysoké škole speciálních nauk ČVUT v Praze. V soutěži získal možnost (od roku 1951) studovat teorii a fyzikální principy řešení úloh vyšší geodézie a geodetické gravimetrie na astronomicko-geodetické fakultě Moskevského Institutu Inženýrství Geodézie, leteckého snímkování a kartografie (MIIGAiK). Během přípravy na diplomovou práci vedl polní měření na severním Kavkazu a na Kubáni. Graduoval v roce 1955 na fakultě Astronomie a geodézie. Díky svým výsledkům získal možnost pracovat jako vědecký asistent v Geofyzikálním ústavě Akademie věd SSSR v Moskvě. Zde se účastnil letecké gravimetrie rozsáhlých území SSSR (celkem asi 110 tisíc km gravimetrických tras). Měl možnost studovat teorii dále u prof. Izotova A. Moloděnského, jednoho z největších geodetů 20. stol. Z rozhodnutí československých úřadů se však musel náhle vrátit do Prahy, a to nejpozději do 1. ledna 1956 a to do Výzkumného ústavu geodetického, topografického a kartografického (VÚGTK).

Roku 1959 obhájil kandidátskou dizertační práci (CSc.) „Určení parametrů zemského elipsoidu“. Na základě Buršových modifikací byly ve VÚGTK v období příprav na definování moderních, dnes už klasických geodetických systémů (S-42 a S-42/83) zkonstruovány mapy průběhu kvazigeoidu a izočar tížnicových odchylek pro přenos měřených dat na výpočetní plochu. Jeho významným dílem bylo zpracování třídílné učebnice kosmické geodézie. Je dodnes ceněná. V roce 1973 obhájil doktorskou práci (DrSc.) „Odvození parametrů geodetických referenčních systémů Země a Měsíce z družicových a terestrických údajů“. Ve VÚGTK působil do 30. 6. 1974.

V roce 1974 přešel díky pozvání ředitele Dr. B. Šternberka do Astronomického ústavu ČSAV, kde se stal vedoucím Oddělení dynamiky sluneční soustavy (DSS), které v podstatě vybudoval sloučením nebeských a družicových mechaniků s dosavadním časovým oddělením. Tuto funkci zastával až do roku 1990. Pod jeho vedením si oddělení získalo značnou mezinárodní pověst.

Od roku 1964 zavedl a přednášel kosmickou geodézii na ČVUT, v sedmdesátých letech byl zaměstnán na částečný úvazek ve Vojenském zeměpisném ústavě. Od roku 1977 přednášel v postgraduálních kursech MFF UK v Praze, dále přednášel na zahraničních universitách (Uppsala, Štýrský Hradec, Leningrad – dnes Petrohrad, Varšava, Sopron, Postupim, Bielefeld a dalších).

V roce 1960 A. H. Cook inicioval založení pracovní skupiny IAG – International Association of Geodesy (Mezinárodní geodetická asociace). M. Burša se stal jedním z osmi zakládajících členů. Skupinu následně vedl W. M. Kaula, který měl české předky. Tato skupina poprvé formulovala teorii Stokesových parametrů (dnes častěji harmonických konstant) pro určování gravitačních polí z pohybu družic Země. Stalo se to na kongresu IAG v Helsinkách, kde byl M. Burša zvolen sekretářem sekce V – Geoid. Ve funkci zůstal do roku 1967. V letech 1971–1975 byl sekretářem sekce IV – Teoretická geodézie, 1975–1979 byl jejím předsedou. V letech 1983–1987 se stal vicepresidentem celé IAG a současně předsedou její speciální komise SC-3 základní astronomicko-geodetické konstanty. Byl předsedou speciálních studijních skupin 5.99 „Slapové tření a rotace Země“ a 5.100 „Parametry významné pro astronomii, geodézii a geodynamiku“(1987-1991). Byl členem 21 různých pracovních skupin IAG, COSPARu (Commitee on Space Research) a IAU (Mezinárodní astronomická unie), připomeňme v IAG Special Study Group SSG 4.191 – Teorie základních výškových systémů. U nás byl od roku 1976 předsedou Čs. národního komitétu COSPAR, od roku 1979 byl místopředseda Čs. astronomické společnosti, byl předseda ediční rady Vědeckého kolegia astronomie a geofysiky.

Byl hlavním redaktorem vědeckého časopisu Studia geophysica et geodetica, členem redakční rady BACu (Bull. Astron. Inst. of Czechosl.), člen redakčních rad časopisů Earth, Moon, and Planets a Acta Geodaetica et Geophysica Hungarica. V roce 1984 byl zvolen členem korespondentem ČSAV.

Od roku 1979 byl předsedou komise pro obhajoby doktorských prací (rozuměj získání titulu DrSc.) v oboru geodésie. Na základě své přednáškové a vědecké práce byl jmenován v roce 1987 profesorem ČVUT, aniž by byl před tím docentem. Když sepsal habilitaci a měl přednášku, všichni zkameněli, že by měl být pouhým docentem. Aby nevznikla blamáž, byl rovnou jmenován profesorem. Je s podivem, že všechny uvedené funkce zastával s plným nasazením, nikdy ne jen formálně.

Byl odborným vedoucím mezinárodní pracovní skupiny globální geodézie (Global Geodesy Working Group Topics; Satellite Altimetry Applications) při Geografickém výboru NATO, řešící problematiku testování modelů a vytvoření globálního systému výšek – s ohledem na praktické potřeby navigace v podmínkách existence GPS. Významnou měrou se podílel na výzkumných úlohách vojenské topografické služby. Na VAAZ (Vojenská Akademie A. Zápotockého) v Brně zavedl a přednášel jako externí profesor obor kosmická geodézie.

Ve vojenské geodézii se angažoval i nadále a to od roku 1995, kdy byl vědeckým pracovníkem Topografické služby Armády České republiky ve Vojenském topografickém ústavě v Dobrušce. Jeho vědecké i praktické přínosy jsou velmi významné. Přispěl k řešení problematiky tvaru a tíhového pole Měsíce a dalších planet, teorie rotace Země a vlivů slapů na vývoj sluneční soustavy. Zabýval se základními problémy geodynamiky. Je autorem teorie vlivu rotačních deformací tělesa Země na poruchy drah umělých družic Země. Pro IAG připravil doporučované parametry trojosého elipsoidu. Problematika zpřesňování parametrů modelu geopotenciálu má stále velký význam pro geodézii a její důsledky v navigaci.

Během svého působení v Astronomickém ústavě ČSAV začal s problematikou určování potenciálu geoidu, známou později jako určování W₀. Z původně akademického problému se později vyvinula zásadní metoda pro určování a sjednocení nadmořských výšek na celé zeměkouli, jakož i sjednocení časových škál v astronomii.

Jeho publikační činnost je mimořádná a úctyhodná. Je autorem či spoluautorem více než 450 vědeckých prací a 15 knih / učebnic jak v angličtině, tak i v češtině. Některé byly přeloženy i do ruštiny. Dnes lze napočítat více než tisíc citací jeho prací. Spolupracovat s ním bylo pro mne životní školou i údělem, můj obdiv k jeho publikační potenci neměl mezí.

Za svůj život se mu dostalo mnoho zahraničních ocenění. Jmenujme alespoň „Fellow of IAG“, či pamětní medaili university v Uppsale, a další. Dostal více než 8 mezinárodních medailí. Už v době jeho šedesátin to byly 4 ze SSSR, 3 z NDR (bývalé východní Německo), 1 ze Švédska. Jeho jméno je zaneseno v „International Directory of Distinguished Leadership“ (American Biographical Institute), Featuring the 2000 Outstanding Intelectuals of the 20th Century (International Biographical Centre, Cambridge) a podobných publikací. U nás to bylo slabší, jmenujme alespoň cenu ČSAV v roce 1980 za soubor prací v oblasti gravitačních polí a státní cenu Klementa Gottwalda v roce 1977. Přesto byl v zahraničí oceňován mnohem víc než u nás, v AsÚ AV ČR nezískal ani status emerita. Žil velice prostě, věda mu byla vším, na materiální výhody nikdy nedbal. Pravý dělník vědy. Při takovém pracovním nasazení nebývá prostor pro rodinný život. Po rozpadu manželství žil s jediným synem Milanem, kterému se velmi věnoval.

Když se dnes hovoří o ztrátě národní identity, on byl Čechem každým coulem. Miloval plzeňské pivo a česnek a své češství dával mimo jiné i tímto způsobem každému cizinci jasně najevo. Nejrůznější mezinárodní aktivity se domlouvaly v malostranské hospodě „U kocoura“. Vzpomínám, že i já jsem tam podepisoval svoji pracovní smlouvu v Astronomickém ústavě.

Jeho mohutná, rozložitá a vysoká postava s velkou hlavou a delšími vlasy vyzařovala charisma a respekt, jakmile ji někdo spatřil. Bude nejen nám, kteří jsme s ním denně spolupracovali, ale celému oboru navždy chybět.