Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Měřil HIPPARCOS vzdálenosti ve vesmíru přesně?

Měřil HIPPARCOS vzdálenosti ve vesmíru přesně?

hipparcos-w.jpg
Nedávno uskutečněná měření vzdálenosti otevřené hvězdokupy Plejády (M 45) v souhvězdí Býka učinila přítrž lehké panice, která se šířila v astronomických kruzích od roku 1997. Tehdy se objevily pochybnosti o přesnosti metod, používaných k určování vzdáleností hvězd, a v návaznosti na to o správnosti našich představ o velikosti a vývoji vesmíru. Jak prohlásil Valerij Makarov z Kalifornského technologického institutu (Caltech), veškerá určení vzdáleností velmi vzdálených objektů vycházejí ze zjištěných vzdáleností objektů blízkých. Jedním z "milníků" ve vesmíru je vzdálenost hvězdokupy Plejády.

PleiadyVzdálenost Plejád byla určována poměrně složitým způsobem, kdy se srovnávala jasnost, hmotnost a spektrum hvězd v této soustavě s analogickými blízkými hvězdami, jejichž vzdálenosti se podařilo určit mnohem přesněji jinými metodami, například pomocí tzv. paralaxy. Výsledkem bylo určení vzdálenosti Plejád na 425 světelných let s chybou 12 světelných roků.

Na základě dat z evropské družice HIPPARCOS byla v roce 1997 určena vzdálenost Plejád od Země na 385 světelných let, což je značně menší vzdálenost, než se uvádělo doposud. Tato astronomická družice prováděla v letech 1989 až 1993 měření vzdáleností hvězd metodou určování paralaxy (neprováděla fotografování hvězd jako například Hubblův kosmický teleskop). Družice v podstatě měřila změnu směru, ze kterého přicházelo světlo hvězdy do dalekohledu družice, při pozorování ze dvou protilehlých míst na oběžné dráze kolem Slunce. Družice HIPPARCOS mj. změřila polohy 118 000 hvězd s přesností 100krát lepší než do té doby nejlepší pozemní měření. Kromě toho byly určeny (již s menší přesností) polohy dalšího více než jednoho miliónu hvězd.

Pokud by takto změřená vzdálenost Plejád byla správná, bylo by nutné "přepočítat" vzdálenosti všech známých hvězd a hvězdných soustav. Naštěstí nedávno uveřejněné výsledky pozorování, která prováděli Xiaopei Pan a Mike Shao z Laboratoří tryskového pohonu (JPL) NASA ukázaly, že obavy jsou neopodstatněné.

Otevřená hvězdokupa Plejády je lidem známa již dlouhou dobu. Hovoří se o ní v různých mytologiích. Nazývá se tak 7 dcer Atlase (Atlanta), které Zeus společně s Atlasem a jeho ženou Pleionou proměnil v souhvězdí (seskupení hvězd). A právě nedávno skupina astronomů informovala o závěrech měření vzdálenosti hvězdy Atlas v Plejádách. Již v roce 1974 se zjistilo, že se ve skutečnosti jedná o dvojhvězdu.

K přesnému změření vzdálenosti dvojhvězdy Atlas byly použity výsledky interferometrických měření pomocí dalekohledů na Palomar Observatory a Wilson Observatory. Měření se prováděla po dobu 10 let. Podařilo se přesně určit oběžnou dráhu obou hvězd kolem společného těžiště a jejich vzdálenost od Země, která činí 434 až 446 světelných roků. Možná se někomu zdá, že dosažená přesnost není příliš velká, avšak jiné metody dávají hodnoty zatížené ještě většími chybami.

Informace o tom, že dříve používané metody jsou neadekvátní, byly silně nadhodnoceny. Pokud se týká údajů z astrometrické družice HIPPARCOS, existuje několik vysvětlení. Může se jednat o systematickou chybu, způsobenou navedením družice na jinou oběžnou dráhu, než se původně předpokládalo, v důsledku chybné funkce posledního stupně nosné rakety. Může se taky jednat pouze o izolovaný problém, neboť Plejády zabírají jen malý úsek nebeské klenby. "Výsledky družice HIPPARCOS bych zatím nezpochybňoval," prohlásil William van Altena z Yale Observatory.

Zdroj: newsday.com




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »