Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Nebeský ohňostroj oslavil i 60 let Hvězdárny v Úpici

Nebeský ohňostroj oslavil i 60 let Hvězdárny v Úpici

Bolid La Silla
Autor: All Sky 1,54 m Danish telescope La Silla

"Bylo to jako by někdo rozsvítil silný halogen. Mnohem jasnější než Měsíc v úplňku. Noc se na okamžik změnila v den. Letěl pomalu a neskutečně zářil až explodoval." Ano, máte pravdu. Je to téměř hrůzyplný popis něčeho, co může připomínat pád letadla, explozi mezikontinentální střely, nebo snad nepodařené přistání vyslanců mimozemské civilizace. Nebylo to však ani jedno, o to to byl zážitek úžasnější.

Do zemské atmosféry vletěl (dle předběžného odhadu) několik stovek kilogramů velký "šutr" a zasvítil. Snad na oslavu blížících se Vánoc, snad na oslavu šedesátileté mladice Hvězdárny v Úpici. A třeba taky pouze letěl na kolizní dráze s naší Zemí ...

Zdenek Bardon Autor: Zdenek Bardon / ESO
Zdenek Bardon
Autor: Zdenek Bardon / ESO
Toho večera, tedy pro nás středoevropany okolo půlnoci a astronomicky poněkud přesněji 28. listopadu 2019 v 00:35:59 UT, proletěl téměř nad hlavou Zdenka Bardona, bývalého účastníka tzv. letních astronomických expedic na Hvězdárně v Úpici, jasný meteor, tzv. bolid. Tyto pozorovací akce se tenkrát, ještě pod vedením ředitele hvězdárny pana Mlejnka, zaměřovaly zejména právě na pozorování meteorů. Zejména vizuálně, případně i fotograficky.

Údaje o pozorovaných meteorech hlásili pozorovatelé zapisovateli, který seděl u tzv. krmítka, dřevěné krabice s barevnými žárovičkami, které se rozsvěcovaly vždy, kdy ten který pozorovatel zmáčkl vzdálené tlačítko po průletu meteoru. Obyčejně byl stisk tlačítka doprovázen zvoláním "stop", případně více dramatickým "STÓÓP". To při průletu opravdu jasného bolidu. Třeba jako Venuše. Při telefonátu, který od Zdenka následoval krátce po pozorování bolidu v Chile však tento zkušený pozorovatel poznamenal: "... neumím si představit co bych nahlásil do "krmítka". Nejspíše - to ale byla pecka! Já říkám - životní pecka!".

Měsíc, Jupiter a Venuše nad pouští Atacama Autor: Zdeněk Bardon
Měsíc, Jupiter a Venuše nad pouští Atacama
Autor: Zdeněk Bardon
Foto-ambasador ESO Zdenek Bardon se zrovna nacházel pod jasnou oblohou na observatoři ESO na La Silla v Chile na jejím nejvyšším bodě. To je stanoviště u dalekohledu ESO 3,6 metru se spektrografem HARPS. Fotografoval "náladovku" s mladým Měsícem ve společnosti planet Jupiter a Venuše nad pomalu zapadajícími a ještě Sluncem prozářeným obzorem pouště Atacama. Snímky již byly hotovy a nastal čas na přípravu na další objekt, protože se blížil konec soumraku. Když v tom "... se za mnou objevilo ostré a intenzivní světlo. Prudce jsem se obrátil a na obloze zářil extrémně jasný bolid. Opakuji extrémně! Bylo to jako by někdo rozsvítil silný halogen. Mnohem jasnější než Měsíc v úplňku. Vypadalo to jako by se blížila apokalypsa. Letěl pomalu a neskutečně zářil nejprve bílou, pak bledě modrou až přešel do žluté a nakonec červené barvy. Na konci dráhy explodoval. Nedoprovázel jej žádný zvuk, ale na místě samém bylo silně větrno. Několik jasných a rozžhavených artefaktů pokračovalo (asi) při pádu do pouště Atacama. Srdce mi tlouklo jako o závod. Plný emocí jsem se šel podívat na celooblohovou kameru u Dánského 1,54 m dalekohledu a byl tam! Škoda, že jsem si jej nevyfotografoval. Ovšem když uvážím extrémní jasnost, tak by výsledný snímek byl jen bílé a nejspíše přepálené políčko. Na takovou věc se prostě nedá připravit. Takže jediný český snímek bolidu pochází z celooblohové kamery DK154. Již 20 minut po události zamířil první e-mail do Čech na Astronomický ústav v Ondřejově. Extrémní zájem profesionálů na sebe nedal dlouho čekat. Na druhý se spustilo mailové „peklo”. Mnoho lidí chtělo vědět co všechno se událo. Jeden významný profesionální astronom mi napsal: Zdenku, máš neuvěřitelné štěstí. Většina astronomů tak významný jev v životě nikdy nespatří.” Fotografii bolidu Zdenek sice nepořídil, ale již za dva dny po události se snímky mladého Měsíce, bolidu, včetně svědectví, objevily na stránkách americké NASA (http://cams.seti.org/).

Takto svůj zážitek s pozorováním extrémně jasného bolidu popsal sám pozorovatel. Inu, byl na pravém místě v pravý čas.

Dánský teleskop La Silla Autor: Zdeněk Bardon
Dánský teleskop La Silla
Autor: Zdeněk Bardon
Paradoxní je, že velmi pravděpodobně žádný jiný astronom na takové velké observatoři tento jev neviděl a tak se Zdenek Bardon stal jediným očitým svědkem fantastického nebeského divadla. To ovšem není tím, že by snad astronomové za jasné noci nepracovali. Naopak, při přípravě teleskopů k pozorování a pořizování korekčních snímků hledí do monitorů řídících systémů a tak jim podobné krásné přírodní divadlo snadno unikne.
Meteor zachytila celooblohová fotografická kamera Dánského 1,54metrového dalekohledu (http://allsky-dk154.asu.cas.cz/). Tento dalekohled pochází z roku 1979 a byl vyroben známou firmou Grubb-Parsons. V roce 2012 jej modernizovala česká firma Projectsoft a provozuje jej a samozřejmně na dálku s ním pozoruje Oddělení meziplanetární hmoty observatoře v Ondřejově pod vedením dr. Pravce, stejně jako dánští astronomové z univerzity NBI v Kodani. Jediný člověk, který se v kopuli jednou denně objeví je "dusíkář". Ten pravidelně obchází celou observatoř a do všech chladících systémů pozorovacích kamer doplňuje tekutý dusík.

Podle odhadu Zdenka Bardon dosáhl bolid jasnosti mínus 15 až 20 magnitud. Ovšem jak odhadovat, když není s čím srovnávat. Byl prostě jasnější než Měsíc v úplňku a slabší než Slunce na obloze.


Bolid s kouřovou clonou Autor: Zdeněk Bardon
Bolid s kouřovou clonou
Autor: Zdeněk Bardon
Astronomové nyní zkoumají postupně snímek po snímku, záznam po záznamu, dávají do kupy přesný popis a obraz celé události nad La Silla a podle prvních odhadů spekulují, že nějaký zbytek mohl dopadnout i na povrch Země. Nyní se pokoušejí analyzovat získaná data, zda se jim podaří přesněji lokalizovat dopadovou oblast. Ovšem, pokud dopadl do kamenné a štěrkovité pouště Atacama bude jeho hledání mnohem těžší než hledání pověstné jehly v kupce sena.

Výzkum meteorů, meteoritů i meteoroidů se stává velmi důležitým oborem astronomie. Při více-staničním pozorování se nám dokonce naskýtá možnost jednak odhadnout dopadovou oblast na Zemi, jednak, což je snad ještě úžasnější, zrekonstruovat dráhu tohoto objektu ve Sluneční soustavě. Spektrální rozbory, přítomnost prachové stopy na snímku a chemické zkoumání případného nalezeného meteoritu po dopadu poskytuje informace o chemickém složení nejen jejich mateřských těles, tedy převážně komet, ale skrze ně i složení původní matérie, ze které vznikl náš vesmíry domov. A ostatně i my.

Hvězdárna v Úpici Autor: Marcel Bělík
Hvězdárna v Úpici
Autor: Marcel Bělík
Vraťme se však ještě krátce k samotnému titulku. Na podzim roku 2019 oslavila Úpická hvězdárna 60 let od svého otevření v roce 1959. I když hlavním odborným programem observatoře bylo a je pozorování Slunce, meteory byly v oblasti zájmu též. Navíc, v posledních šesti letech se meteorické pozorovací programy rozšířily jak o radiové metody, tak o další sledování fotografické.

Je tedy téměř symbolické, když matka příroda poslala svůj zářivý pozdrav spolupracovníku naší hvězdárny až na druhou stranu Zeměkoule a pozdravila tak i úpickou hvězdárnu.

 




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: Bolid nad La Silla


20. vesmírný týden 2025

20. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 12. 5. do 18. 5. 2025. Měsíc bude v úplňku a bude ubývat k poslední čtvrti. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je nízká a zmizela už i velká skvrna. Přistávací pouzdro Veněry, které zůstalo na oběžné dráze jako Kosmos 482, vstoupilo zpět do atmosféry 10. 5. nad Indickým oceánem. Před 20 lety byly objeveny pomocí HST měsíčky Pluta nazvané Nix a Hydra. Před 100 lety se narodila americká astronomka Nancy Grace Roman, jejíž jméno nese připravovaný vesmírný teleskop, ale nad jeho osudem se nyní trochu vznáší otazník, i když je prakticky hotový, protože Trump navrhuje přísné škrty.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »