Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Největší dalekohled budoucnosti – 1. část

Největší dalekohled budoucnosti – 1. část

Připravovaný největší dalekohled světa ELT v představě výtvarníka
Autor: ESO/L. Calçada

Vedení Evropské jižní observatoře ESO (European Southern Observatory) dalo po dlouhých diskusích a úvahách zelenou konstrukci extrémně velkého teleskopu ELT (Extremely Large Telescope), který bude mít průměr objektivu 39,3 metru. Důvod je jednoduchý: čím větší je průměr dalekohledu, tím více světla je schopen soustředit a tím více informací získat. V roce 2010 ESO vybrala pro budoucí umístění teleskopu horu Cerro Armazones v Chile, v nadmořské výšce 3 060 metrů. Chránit jej bude otáčivá kopule o průměru 86 m, která bude dosahovat přibližně 74 metry nad okolní terén. Celková hmotnost otáčivého zařízení uvnitř kopule včetně teleskopu a jeho montáže bude zhruba 2 800 tun.

Po dvanácti letech plánování a konzultací započaly v roce 2017 na severu Chile práce na stavbě největšího dalekohledu světa. Dne 29. 5. 2017 se uskutečnilo slavnostní položení základního kamene tohoto obřího teleskopu. Původně byl nazýván European Extremely Large Telescope (E-ELT), v červnu 2017 byl jeho název oficiálně zkrácen na Extremely Large Telescope.

Dalekohled se bude natáčet ve dvou směrech – ve výšce a v azimutu. Je navržen tak, aby bylo možné provádět pozorování od výšky 20° nad obzorem až do zenitu.

Menší než se plánovalo…

Nejprve se zvažoval průměr dalekohledu 100 metrů, což se však ukázalo technicky i finančně nereálné. Další plány počítaly s objektivem o průměru 42 metry a se sekundárním zrcadlem velkým 5,9 metru. V roce 2011 ESO rozhodla z finančních důvodů snížit rozměry těchto dvou zrcadel na 39,3 a 4,2 metru. Bylo rozhodnuto, že se odebere vnější řada šestiúhelníkových segmentů hlavního zrcadla a tím se primární zrcadlo zmenší na 39,3 m. To vedlo ke snížení nákladů z 1,275 miliard euro na 1,055 miliard. Dosáhlo se toho nejen snížením počtu segmentů, ale i zmenšením velikosti sekundárního zrcadla, což umožnilo použít lehčí a levnější konstrukci, která jej bude držet. V roce 2011 podepsala také Česká republika dohodu o finančním podílu na výstavbě teleskopu.

Stavební úpravy terénu v místě budování dalekohledu byly zahájeny již v červnu 2014, v roce 2015 byly dokončeny hrubé zemní práce na plošině pro dalekohled. 25. května 2016 podepsali zástupci ESO a ACe Consorcium (tvořeného firmami Astaldi, Cimolai a skupinou EIE) kontrakt na dodávku kopule a nosné konstrukce dalekohledu. Byl také podepsán kontrakt na výrobu hlavního zrcadla, v Německu bylo odlito sekundární zrcadlo dalekohledu a začala stavba základů pro budovu dalekohledu. V prosinci 2018 bylo oznámeno posunutí termínu pro uvedení do zkušebního provozu – tzv. první světlo – na rok 2025.

…přesto největší z největších

Porovnání velikosti ELT a vysílače na Ještědu Autor: ESO
Porovnání velikosti ELT a vysílače na Ještědu
Autor: ESO
ELT se stane největším okem lidstva, jaké kdy vzhlíželo k obloze a může revolučně změnit naše vnímání vesmíru. Jeho úkolem bude řešit řadu vědeckých záhad, které mohou pomoci osvětlit náš vlastní původ včetně pátrání po známkách života na planetách podobných Zemi, studia povahy temné energie a temné hmoty nebo zkoumání raného stadia vývoje vesmíru. Zároveň zcela jistě přinese řadu nových otázek, které dnes nejsme schopni ani odhadnout.

Teleskop bude mít vůbec poprvé optický systém složený z pěti zrcadel, který umožní odhalování vesmírných objektů v nebývalém detailu. Každé zrcadlo budoucího dalekohledu představuje závažnou konstrukční výzvu, s extrémní požadovanou přesností na každé etapě výrobního postupu k zajištění optické kvality bez nejmenší vady.

ELT bude největším dalekohledem pro optickou a blízkou infračervenou oblast záření, který soustředí 13× více světla než všechny současné velké optické dalekohledy společně. Pro porovnání: bude schopen soustředit 217× více světla než Hubbleův teleskop a díky použití soustavy adaptivní optiky bude umět odstranit atmosférické deformace, takže výsledný obraz bude 15× ostřejší, než snímky pořízené pomocí HST.

Cesta světelného paprsku

Optický systém dalekohledu ELT má neobvyklou pětizrcadlovou konstrukci; každé z pěti zrcadel bude mít odlišný tvar, velikost i úlohu. Primární zrcadlo M1 je nejpůsobivější – jedná se o obří konkávní (vyduté) zrcadlo, které bude soustřeďovat světlo noční oblohy a odrážet je na sekundární zrcadlo M2. To bude zavěšené nad zrcadlem M1 a bude největším sekundárním zrcadlem vůbec kdy použitým u dalekohledu, stejně tak i největším konvexním (vypuklým) zrcadlem. Od zrcadla M2 se světlo odrazí na zrcadlo M3, které je vyduté.

Většina velkých dalekohledů včetně Very Large Telescope (VLT), který provozuje ESO, využívá jen dvě zakřivená zrcadla k vytváření obrazu, s malým rovinným terciálním zrcadlem někdy používaným k odklonění světla do vhodného ohniska. Nicméně u dalekohledu ELT má terciální zrcadlo M3 rovněž zakřivený povrch; použití tří zakřivených zrcadel napomáhá lepší kvalitě obrazu napříč velkým zorným polem, než by bylo možné dosáhnout pouze se dvěma zrcadly. Tato konstrukce umožní dalekohledu pořizovat snímky noční oblohy nebývalé kvality.

Německá společnost SCHOTT vyrobila polotovar pro zrcadlo M3 – odlitek bloku sklokeramického materiálu Zerodur – měřící v průměru více než čtyři metry, jehož hmotnost dosahuje více než tři tuny. Po odlití a strojním opracování polotovaru přibližně do požadovaného tvaru firma SCHOTT dodala zrcadlo v únoru 2020 do francouzské společnosti Safran Reosc k provedení závěrečného leštění povrchu optické plochy. Leštící zařízení zbrousí a vyleští celou optickou plochu s přesností 15 nanometrů (tj. 15 miliontin milimetru).

Zrcadlo M3 bude předávat světlo na adaptivní rovinné zrcadlo M4 umístěné nad ním. Toto čtvrté zrcadlo bude největší doposud vyrobenou adaptivní plochou. Zrcadla M4 a M5 tvoří součást adaptivní optiky a tato unikátní sestava optických prvků umožní poskytovat mimořádně ostré snímky, které se vytvářejí ve finální ohniskové rovině. Rovinné naklápěcí zrcadlo M5 pak bude obraz posílat do jednotlivých vědeckých přístrojů.

Pokračování příště.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com
[2] stfc.ukri.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Extrémně velký dalekohled ELT


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »