Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Největší dalekohled budoucnosti – 1. část

Největší dalekohled budoucnosti – 1. část

Připravovaný největší dalekohled světa ELT v představě výtvarníka
Autor: ESO/L. Calçada

Vedení Evropské jižní observatoře ESO (European Southern Observatory) dalo po dlouhých diskusích a úvahách zelenou konstrukci extrémně velkého teleskopu ELT (Extremely Large Telescope), který bude mít průměr objektivu 39,3 metru. Důvod je jednoduchý: čím větší je průměr dalekohledu, tím více světla je schopen soustředit a tím více informací získat. V roce 2010 ESO vybrala pro budoucí umístění teleskopu horu Cerro Armazones v Chile, v nadmořské výšce 3 060 metrů. Chránit jej bude otáčivá kopule o průměru 86 m, která bude dosahovat přibližně 74 metry nad okolní terén. Celková hmotnost otáčivého zařízení uvnitř kopule včetně teleskopu a jeho montáže bude zhruba 2 800 tun.

Po dvanácti letech plánování a konzultací započaly v roce 2017 na severu Chile práce na stavbě největšího dalekohledu světa. Dne 29. 5. 2017 se uskutečnilo slavnostní položení základního kamene tohoto obřího teleskopu. Původně byl nazýván European Extremely Large Telescope (E-ELT), v červnu 2017 byl jeho název oficiálně zkrácen na Extremely Large Telescope.

Dalekohled se bude natáčet ve dvou směrech – ve výšce a v azimutu. Je navržen tak, aby bylo možné provádět pozorování od výšky 20° nad obzorem až do zenitu.

Menší než se plánovalo…

Nejprve se zvažoval průměr dalekohledu 100 metrů, což se však ukázalo technicky i finančně nereálné. Další plány počítaly s objektivem o průměru 42 metry a se sekundárním zrcadlem velkým 5,9 metru. V roce 2011 ESO rozhodla z finančních důvodů snížit rozměry těchto dvou zrcadel na 39,3 a 4,2 metru. Bylo rozhodnuto, že se odebere vnější řada šestiúhelníkových segmentů hlavního zrcadla a tím se primární zrcadlo zmenší na 39,3 m. To vedlo ke snížení nákladů z 1,275 miliard euro na 1,055 miliard. Dosáhlo se toho nejen snížením počtu segmentů, ale i zmenšením velikosti sekundárního zrcadla, což umožnilo použít lehčí a levnější konstrukci, která jej bude držet. V roce 2011 podepsala také Česká republika dohodu o finančním podílu na výstavbě teleskopu.

Stavební úpravy terénu v místě budování dalekohledu byly zahájeny již v červnu 2014, v roce 2015 byly dokončeny hrubé zemní práce na plošině pro dalekohled. 25. května 2016 podepsali zástupci ESO a ACe Consorcium (tvořeného firmami Astaldi, Cimolai a skupinou EIE) kontrakt na dodávku kopule a nosné konstrukce dalekohledu. Byl také podepsán kontrakt na výrobu hlavního zrcadla, v Německu bylo odlito sekundární zrcadlo dalekohledu a začala stavba základů pro budovu dalekohledu. V prosinci 2018 bylo oznámeno posunutí termínu pro uvedení do zkušebního provozu – tzv. první světlo – na rok 2025.

…přesto největší z největších

Porovnání velikosti ELT a vysílače na Ještědu Autor: ESO
Porovnání velikosti ELT a vysílače na Ještědu
Autor: ESO
ELT se stane největším okem lidstva, jaké kdy vzhlíželo k obloze a může revolučně změnit naše vnímání vesmíru. Jeho úkolem bude řešit řadu vědeckých záhad, které mohou pomoci osvětlit náš vlastní původ včetně pátrání po známkách života na planetách podobných Zemi, studia povahy temné energie a temné hmoty nebo zkoumání raného stadia vývoje vesmíru. Zároveň zcela jistě přinese řadu nových otázek, které dnes nejsme schopni ani odhadnout.

Teleskop bude mít vůbec poprvé optický systém složený z pěti zrcadel, který umožní odhalování vesmírných objektů v nebývalém detailu. Každé zrcadlo budoucího dalekohledu představuje závažnou konstrukční výzvu, s extrémní požadovanou přesností na každé etapě výrobního postupu k zajištění optické kvality bez nejmenší vady.

ELT bude největším dalekohledem pro optickou a blízkou infračervenou oblast záření, který soustředí 13× více světla než všechny současné velké optické dalekohledy společně. Pro porovnání: bude schopen soustředit 217× více světla než Hubbleův teleskop a díky použití soustavy adaptivní optiky bude umět odstranit atmosférické deformace, takže výsledný obraz bude 15× ostřejší, než snímky pořízené pomocí HST.

Cesta světelného paprsku

Optický systém dalekohledu ELT má neobvyklou pětizrcadlovou konstrukci; každé z pěti zrcadel bude mít odlišný tvar, velikost i úlohu. Primární zrcadlo M1 je nejpůsobivější – jedná se o obří konkávní (vyduté) zrcadlo, které bude soustřeďovat světlo noční oblohy a odrážet je na sekundární zrcadlo M2. To bude zavěšené nad zrcadlem M1 a bude největším sekundárním zrcadlem vůbec kdy použitým u dalekohledu, stejně tak i největším konvexním (vypuklým) zrcadlem. Od zrcadla M2 se světlo odrazí na zrcadlo M3, které je vyduté.

Většina velkých dalekohledů včetně Very Large Telescope (VLT), který provozuje ESO, využívá jen dvě zakřivená zrcadla k vytváření obrazu, s malým rovinným terciálním zrcadlem někdy používaným k odklonění světla do vhodného ohniska. Nicméně u dalekohledu ELT má terciální zrcadlo M3 rovněž zakřivený povrch; použití tří zakřivených zrcadel napomáhá lepší kvalitě obrazu napříč velkým zorným polem, než by bylo možné dosáhnout pouze se dvěma zrcadly. Tato konstrukce umožní dalekohledu pořizovat snímky noční oblohy nebývalé kvality.

Německá společnost SCHOTT vyrobila polotovar pro zrcadlo M3 – odlitek bloku sklokeramického materiálu Zerodur – měřící v průměru více než čtyři metry, jehož hmotnost dosahuje více než tři tuny. Po odlití a strojním opracování polotovaru přibližně do požadovaného tvaru firma SCHOTT dodala zrcadlo v únoru 2020 do francouzské společnosti Safran Reosc k provedení závěrečného leštění povrchu optické plochy. Leštící zařízení zbrousí a vyleští celou optickou plochu s přesností 15 nanometrů (tj. 15 miliontin milimetru).

Zrcadlo M3 bude předávat světlo na adaptivní rovinné zrcadlo M4 umístěné nad ním. Toto čtvrté zrcadlo bude největší doposud vyrobenou adaptivní plochou. Zrcadla M4 a M5 tvoří součást adaptivní optiky a tato unikátní sestava optických prvků umožní poskytovat mimořádně ostré snímky, které se vytvářejí ve finální ohniskové rovině. Rovinné naklápěcí zrcadlo M5 pak bude obraz posílat do jednotlivých vědeckých přístrojů.

Pokračování příště.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com
[2] stfc.ukri.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Extrémně velký dalekohled ELT


23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »