Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Noc na hvězdárně v Pardubicích

Noc na hvězdárně v Pardubicích

img_6864_mid.jpg
První oficiální "Noc na hvězdárně" pořádala Sekce pro děti a mládež České astronomické společnosti v Pardubicích o víkendu 12-13.6. Začala podle plánu společným obědem na terase restaurace Pod košem. Než nám donesli objednaná jídla, stali se z našich mladých hvězdářů "kosmonauti ve výcviku": zkoušeli, co zvládnou na kolotočích, houpačkách a dalších atrakcích místního hřiště.

Po obědě jsme se vydali do města. Prošli jsme místy, která mají vztah k osobě barona Artura Krause. Nejprve jsme se zastavili u budovy, ve které v roce 1912 tento úžasný pán vybudoval úplně první veřejnou hvězdárnu v Čechách. Poznámky k tomu, co Petr vyprávěl, si dělal jenom ten nejmladší účastník pardubické Noci na hvězdárně, sedmiletý Honzík. Pak jsme se zastavili u rodného domu Artura Krause. Ten nám poskytl i neplánované osvěžení: do dlažby zabudovaná fontána kluky na notnou chvíli zabavila a lehce zmáčela. Další cesta vedla k pardubickému divadlu, postavenému převážně z příspěvků Artura Krause, a pak k zámku, kde měl Artur Kraus první pozorovatelnu. Po krátké přírodovědné pauze v parčíku jsme vrátili na hvězdárnu. Sluníčko pálilo, na nebi ani mráček, program mohl začít. Po krátké astronomické rozcvičce ve formě puzzle-skládanky jsme se vydali do kopule. Petr dětem ukázal primární zrcadlo toho největšího dalekohledu. Aňas, který je členem místního astronomického kroužku, pak nastavil dalekohled tak, abychom mohli pozorovat. Nejprve se pozorovaly sluneční skvrny projekční metodou, pak jsme se zaměřili na Venuši. Petr prokládal obě pozorování krátkým výkladem. Po Venuši jsme se vrátili zpět ke sluníčku a v dalekohledu s H-alfa filtrem jsme sledovali vývoj sluneční protuberance. Podle očekávání právě toto pozorování děti "chytilo". O žebřík se pozorovatelé téměř přetahovali. Nechyběly ani snahy vše napozorované zakreslit. Zvlášť od těch nejmladších to bylo nečekané a milé.

img_6822_mid.jpg
Po krátké svačince jsme si zahráli na kosmonauty. Malými modely raket na vzduchový pohon jsme se snažili přistát - trefit do modelu Marsu. Netrefil se nikdo (inu, piloti-nováčci...), nejblíž k Marsu a tedy na první místo se dostala jediná přítomná dívka, Katka.

Nastala chvíle pro experimenty. Konečně se mohlo k Newtonově kolébce, o kterou děti jevily zájem od prvních okamžiků. Po Petrově demonstraci se na ni vrhli ostatní a zkoušeli co dokáže tak vehementně, že Petr každou chvíli rozmotával závěsy jednotlivých kuliček. Stejně atraktivní zábavou pro naše hosty byly hrátky s magnetickými kuličkami a kreslení magnety na speciální fólii.

Odpoledne se pomalu překulilo v podvečer. Ještě stále bylo velmi teplo a tak jsme se přesunuli na terasu. Tam jsme si chvíli povídali o znameních zvěrokruhu a o zvířetníkových souhvězdích. Názornými pomůckami nám byly kovové symboly souhvězdí a otočná mapa oblohy. Na terase jsme také začali s odléváním modelů Marsu a Měsíce a Petr také na malém modelu sopky předvedl, jak to vypadá, když se probudí. Dušan neodolal a naši malou sopečnou erupci natočil na mobilní telefon.

Nad Pardubice se nasunula oblačnost a ochladilo se. Vrátili jsme se do klubovny a zkontrolovali na internetu počasí. Nevypadalo to nadějně. Pokračovali jsme s odléváním sádrových modelů v klubovně a Petr začal s povídáním o meteoritech a o vltavínech a dalších tektitech. Z ruky do ruky přitom putovaly skuteční zástupci těchto zvláštních kamenů, spojených s kosmem o trochu více než obyčejné pozemské horniny. Pak jsme vyráběli elektřinu z vody - nevyrobili jsme jí právě nejvíc, ale na rozsvícení malé led žárovičky to stačilo.

Průběžně jsme kontrolovali nebe, ale to se nechtělo umoudřit. Pustili jsme se tedy do doplňovačky. Tu s malou nápovědou nakonec zvládli úplně všichni, i ti nejmenší.

Setmělo se a venku začalo mírně pršet. Bylo jasné, že z pozorování nebude nic. Prvním bodem náhradního programu byla "bojovka". Naše týmy se dostaly na planetu natolik vzdálenou od mateřské hvězdy, že musely používat vlastní zdroje světla (baterku), aby aspoň něco viděly. Jejich úkolem bylo najít na planetě 10 záhadných znaků, které tam zanechali cizí návštěvníci, co nejvěrněji je překreslit na papír a donést obrázky "na základnu". Symboly tvořila jakási podivně známá/neznámá souhvězdí. Ukázalo se, že až na jeden případ jsou to naše souhvězdí, ve kterých si však mimozemšťané spojili jednotlivé hvězdy úplně jinak, než jsme zvyklí. Nejlepším hledačem byla opět Katka, Aňas a Péťa zase správně poznali, jaké souhvězdí se za některými obrazci skrývá. S úkolem se ale (až na jednu výjimku) poprali všichni skvěle.

img_6862_mid.jpg
Pohled na hvězdnou oblohu nám pro tento večer nahradil program Stellarium. Podívali jsme se na nejznámější souhvězdí a vysvětlili si, jak je celá obloha rozdělena. Prošli jsme několikrát kolem dokola ekliptiku a zvířetníková souhvězdí, o kterých jsme mluvili už odpoledne na terase. Mluvili jsme také o souhvězdích, která nikdy nezapadají a hledali Polárku. Dostali jsme se i k názorné ukázce toho, jak se pohled na nebe v průběhu staletí a tisíciletí mění a zjistili jsme, která hvězda bude za 14 000 ležet nad severním pólem. První unavení hvězdáři během "promítání" zalezli do spacáků a usnuli. Nebylo divu. Než jsme si se Stellariem dostatečně vyhráli, čas se přehoupl přes půlnoc. Naposled jsme šli na terasu zkontrolovat nebe. Bohužel se nic nezměnilo, hvězdy se ani v jednu hodinu ráno neukázaly. Jen neradi odcházeli i poslední vytrvalci rozbalovat spacáky a ukládat se ke spánku...

img_6870_mid.jpg
V neděli někteří vstávali kolem desáté. Pak jsme snídali, balili, vymýšleli doplňovačky, tajenky, kreslili souhvězdí a podobně se astronomicky bavili. Sečetli jsme body ze všech soutěží a vyhlásili vítěze. První místo získala Katka, druhý byl Péťa, o třetí místo se rozdělili Dušan a Honzík. Malé ceny a certifikát z hvězdárny dostali všichni. Na každého čekal také jeden sádrový odlitek a pokyny, jak ho doma dotvořit. Opět jsme chodili na terasu kontrolovat Slunce - v pohotovosti byl malý dalekohled se sluneční fólií. Marně. Slunce se dál schovávalo za mraky a my jsme se žádného dalšího pozorování slunečních skvrn a protuberancí nedočkali. Než jsme odešli na oběd, ještě jsme si pustili 24 let starý, ale moc hezký dokument z astronomického tábora v Guntramovicích, dílko dětí z tehdejších novojičínských astronomických kroužků pana Trnky. Reakce našich dětí dokazovaly, že by je k účasti na podobné akci ani v dnešní době nebylo těžké přemluvit.

V poledne jsme znovu usedli v restauraci Pod košem a obědem jsme vyčerpali i poslední "bod programu". Nezbylo nám než se vrátit na hvězdárnu pro věci, nakoupit pár suvenýrů, rozloučit se a jechat domů.

První akce Sekce pro děti a mládež, Noc na hvězdárně v Pardubicích, skončila. Až na počasí se povedlo úplně všechno, co jsme chtěli. Účastníci byli skvělí, jak ti větší, tak astronomický potěr. Myslím, že si těch 24 astronomických hodin užili všichni a snad se s námi příště vydají i na jiná místa a jiné akce.

Za výbornou organizaci a bohatý program si Petr Komárek zaslouží velkou pochvalu a poděkování. Také děkujeme vedení Domu dětí a mládeže Delta za to, že nám umožnilo akci na Hvězdárně barona Artura Krause uspořádat.




O autorovi

Věra Bartáková

Je rodačka z malého města Varnsdorfu, kde absolvovala základní i střední školu. Po maturitě vystudovala strojní inženýrství v Liberci. Ačkoliv ji astronomie zajímala už od dětství, naplno se jí začala věnovat až v době, kdy jí odrostly její vlastní děti. Z vlastních zkušeností vyšla její snaha o popularizaci astronomie i v místech vzdálených od hvězdáren a planetárií, kde jsou astronomické akce vzácností a možnosti dětí zapojit se do nějaké astronomické činnosti velmi omezené. V současnosti se plně věnuje práci s dětmi a mládeží - vede Sekci pro děti a mládež České astronomické společnosti, spolupracuje s DDM Rumburk a Městskou knihovnou ve Varnsdorfu, kde pořádá přednášky pro veřejnost a pořady pro děti. Doufá, že jednou bude v krásném kraji pískovců Českého Švýcarska stát malá hvězdárna.



22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »