Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Nový ruský radioteleskop

Nový ruský radioteleskop

Mohutný přístroj pro výzkum vzdáleného vesmíru získali ruští astronomové po dokončení montáže radioastronomického komplexu "Kvazar". Jedná se v podstatě o radiový interferometr, jehož třetí radioteleskop byl dokončen v burjatské osadě Bodary ve východní části Sibiře, poblíž jezera Bajkal. Další dva stejné radioteleskopy se nacházejí poblíž Sankt Petěrburgu a na severním Kavkaze. Průměr jednotlivých radioteleskopů je 32 m, výška 40 m.

Předpokládá se, že Kvazar bude fungovat jako jeden velký radioteleskop, jehož jednotlivé části jsou od sebe vzdáleny několik tisíc kilometrů. Aby aparatura přinesla odpovídající výsledky, musí se její jednotlivé antény otáčet synchronizovaně za pozorovaným objektem a pozorování musí být velice přesně přiřazena k odpovídajícím časovým okamžikům. Tímto způsobem bude získáno zařízení, jehož rozlišovací schopnost bude odpovídat radioteleskopu o průměru 4 000 km. Princip činnosti radiového interferometru vysvětlil novinářům ředitel Institutu aplikované astronomie RAN (Ruské akademie věd) Andrej Finkeljštějn.

Pozorování pomocí interferometru Kvazar přinese astronomům mnoho nových poznatků. Jestliže jeden radioteleskop bude schopen vybraný vzdálený objekt zobrazit jako "skvrnu", tři společně pracující radioteleskopy budou schopny studovat vnitřní strukturu objektu. Podobné zařízení je doposud používáno pouze v USA.

teleskop v Green Bank
teleskop v Green Bank
Připomeňme si některé velké radioteleskopy světa. Největší pohyblivou anténou je vybaven americký radioteleskop GBT (Green Bank Telescope) - eliptická anténa má rozměry 110 x 100 m. V provozu je od roku 2000. Tento radioteleskop nedávno převzal primát od radioteleskopu Effelsberg (SRN), jehož anténa má průměr 100 m. V provozu je od roku 1972.

Mezi "nepohyblivými" radioteleskopy vévodí ruský radioteleskop RATAN s průměrem 600 m a asi nejznámější je radiová "mísa" v Arecibu na ostrově Portoriko. Radioteleskop o průměru 304 m byl postaven v roce 1963, v roce 1997 se uskutečnila jeho kompletní rekonstrukce.

Nesmíme zapomenout ani na řady malých radioteleskopů, pracujících společně jako už zmiňované interferometry, které umožňují astronomům detailně studovat stavbu vzdálených galaxií a dalších objektů.

VLA-radioteleskopy-1.jpg
VLA (Very Large Array) je soustava 27 otáčivých radioteleskopů o průměru 25 m, sestavená do tvaru písmene Y s délkou ramene 36 km. Výstavba byla zahájena v roce 1971, celá síť byla uvedena do provozu v roce 1981. Nachází se na území Nového Mexika, západně od města Socorro.

VLBA.jpg
VLBA (Very Long Baseline Array) se skládá z 10 radioteleskopů o průměru 25 m rozmístěných v oblasti Severní Ameriky. Nejdelší základna mezi dvěma teleskopy dosahuje 8 600 km.

ALMA_Array.jpg
Na závěr ještě uveďme soustavu radioteleskopů ALMA (Atacama Large Millimeter Array), budovanou v mezinárodní spolupráci na území pouště Atacama v Chile. Každá z 64 antén bude mít průměr 12 m. Radioteleskopy budou rozmístěny na ploše o průměru 14 km. S dokončením výstavby se počítá v roce 2011.

Zdroj: http://www.spacenews.ru/ a




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »